V první řadě upozorňuji, že platná právní úprava termín „diety“ či „zahraniční diety“ již nezná, z kontextu Vašeho dotazu však předpokládám, že máte na mysli náhradu stravovacích výdajů v cizí měně (jinak také "zahraniční stravné").
Dle § 166/1 písm. d) zákoníku práce platí, že při zahraniční pracovní cestě je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci stravné ve výši a za podmínek stanovených v § 163 zákoníku práce („tuzemské stravné“) a dále zahraniční stravné.
Tato povinnost zaměstnavatele je pak konkretizována v § 170 zákoníku práce. Dle druhého odstavce tohoto ustanovení platí, že zaměstnavatel má při vyslání zaměstnance na zahraniční pracovní cestu 2 možnosti, jak určit výši zahraničního stravného:
a/ Zaměstnavatel může sjednat či určit před vysláním zaměstnance na zahraniční pracovní cestu základní sazbu zahraničního stravného, přičemž tato základní sazba musí činit v celých měnových jednotkách (s přihlédnutím k podmínkám zahraniční pracovní cesty a způsobu stravování) nejméně 75 % základní sazby zahraničního stravného stanovené pro příslušný stát prováděcím právním předpisem (k tomuto prováděcímu právnímu předpisu viz dále).
b/ Jestliže zaměstnavatel nepostupuje podle písmene a/, určí zaměstnanci zahraniční stravné z výše základní sazby zahraničního stravného stanovené prováděcím právním předpisem.
Výši zahraničního stravného určí zaměstnavatel ze základní sazby zahraničního stravného sjednané nebo stanovené pro stát, ve kterém zaměstnanec stráví v kalendářním dni nejvíce času.
Výše zahraničního stravného může být ze strany zaměstnavatele limitována např. i z důvodu délky pobytu zaměstnance mimo území ČR. Pravidla pro tuto limitaci jsou zakotvena v § 170/3 zákoníku práce, dle něhož:
- přísluší zaměstnanci zahraniční stravné ve výši základní sazby, jestliže doba strávená mimo území ČR trvá v kalendářním dni déle než 18 hodin;
- trvá-li doba strávená mimo území ČR déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin, poskytne zaměstnavatel zaměstnanci zahraniční stravné ve výši dvou třetin základní sazby zahraničního stravného;
- trvá-li doba strávená mimo území ČR 12 hodin a méně, avšak alespoň 1 hodinu, poskytne zaměstnavatel zaměstnanci zahraniční stravné ve výši jedné třetiny základní sazby zahraničního stravného;
- trvá-li doba strávená mimo území ČR déle než 5 hodin a zaměstnanci vznikne zároveň za cestu na území ČR právo na „tuzemské“ stravné podle § 163 nebo § 176 zákoníku práce, poskytne zaměstnavatel zaměstnanci zahraniční stravné také ve výši jedné třetiny základní sazby zahraničního stravného;
- trvá-li doba strávená mimo území ČR méně než 1 hodinu, zahraniční stravné se neposkytuje.
Další limitace výše zahraničního stravného je upravena v § 170/5 zákoníku práce, dle něhož bylo-li zaměstnanci během zahraniční pracovní cesty poskytnuto bezplatné jídlo, přísluší zaměstnanci zahraniční stravné ve výši základní sazby snížené za každé bezplatné jídlo až o hodnotu:
a/ 70 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné v třetinové výši základní sazby,
b/ 35 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve dvoutřetinové výši základní sazby,
c/ 25 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve výši základní sazby.
Zaměstnanci pak samozřejmě zahraniční stravné nepřísluší po dobu návštěvy člena rodiny nebo po dobu dohodnutého přerušení zahraniční pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance (§ 170/6 zákoníku práce).
Základní sazby zahraničního stravného jsou pro jednotlivé státy stanoveny pro každý rok prováděcím právním předpisem, kterým je pro rok 2014 vyhláška č. 354/2013 Sb. (v loňském roce se pak jednalo o vyhlášku č. 392/2012 Sb.). Výše zahraničního stravného pro Rakousko a Německo je těmito vyhláškami stanovena na 45 euro.
Shora uvedené lze shrnout tak, že zaměstnavatel má více možností, jak výši zahraničního stravného limitovat. Z tohoto důvodu lze Vašemu manželovi doporučit obrátit se v současné chvíli na zaměstnavatele s dotazem na způsob výpočtu výše zahraničního stravného v jeho případě (tzn. jaké korektivy výše základní sazby zahraničního stravného jsou zaměstnavatelem používány, resp. je-li poskytování zahraničního stravného upraveno nějakým vnitřním předpisem zaměstnavatele). Dospěje-li i po vysvětlení ze strany zaměstnavatele Váš manžel k názoru, že je na výši zahraničního stravného protiprávně krácen, může se v této věci obrátit např. na místně příslušný inspektorát inspekce práce, který může u zaměstnavatele provést kontrolu a případně uložit zaměstnavateli pokutu. Není pak samozřejmě ani vyloučeno podání žaloby na úhradu nevyplaceného stravného.
Mírně nad rámec Vašeho dotazu pak připomínám, že zahraniční stravné (resp. i ostatní cestovní náhrady) mohou být ze strany zaměstnavatele paušalizovány (a to způsobem dle § 182 zákoníku práce), poskytování záloh na cestovní náhrady a vyúčtování těchto záloh je pak upraveno v § 183 zákoníku práce.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment