Vstup cizí osoby na neoplocený pozemek - pravidla podle zákona

Může takovou osobu majitel vykázat a pokud ano, platí na to nějaká pravidla? Předem děkují! S pozdravem, Roman.

ODPOVĚĎ:
V tomto případě je důležité, kde se daný neoplocený pozemek nachází, resp. o jaký pozemek se vlastně jedná.
Pakliže jde o pozemek na zastavěném území obce, může (ale také nemusí) spadat do kategorie veřejného prostranství. O veřejné prostranství půjde, bude-li daný pozemek splňovat zákonné podmínky zakotvené v § 34 zákona o obcích:
“Veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. ”
I pozemek v soukromém vlastnictví se tak může stát veřejným prostranstvím. V takovém případě je vlastník tohoto pozemku povinen strpět jeho obecné užívání – tedy bezúplatné užívání kýmkoli, a to k obvyklým účelům (z takového pozemku tedy vlastník nesmí nikoho vykázat, nemůže takový pozemek oplotit apod.). Za toto významné omezení vlastnického práva náleží vlastníkovi pozemku od obce finanční kompenzace.
Pokud se daný pozemek sice nachází na zastavěném území obce, ovšem nesplňuje výše citované zákonné podmínky, o veřejné prostranství nejde a vlastník je tudíž oprávněn ze svého pozemku jiné osoby vykázat – jak to (v obecné rovině) vyplývá z § 1012 občanského zákoníku:
„Vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit. “
Pokud jde o pozemek nacházející se mimo zastavěné území obce, je nutné nahlédnout do § 63 zákona o ochraně přírody a krajiny, dle něhož (mimo jiné) platí, že:
„Veřejně přístupné účelové komunikace, stezky a pěšiny mimo zastavěné území není dovoleno zřizovat nebo rušit bez souhlasu příslušného orgánu ochrany přírody …
Každý má právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby, pokud tím nezpůsobí škodu na majetku či zdraví jiné osoby a nezasahuje-li do práv na ochranu osobnosti či sousedských práv. Je přitom povinen respektovat jiné oprávněné zájmy vlastníka či nájemce pozemku a obecně závazné právní předpisy.
Práva podle odstavce 2 se nevztahují na zastavěné či stavební pozemky, dvory, zahrady, sady, vinice, chmelnice a pozemky určené k faremním chovům zvířat. Orná půda, louky a pastviny jsou z oprávnění vyloučeny v době, kdy může dojít k poškození porostů či půdy nebo při pastvě dobytka. Zvláštní předpisy nebo tento zákon mohou oprávnění podle odstavce 2 omezit nebo upravit odchylně.
Při oplocování či ohrazování pozemků, které nejsou vyloučeny z práva volného průchodu podle odstavce 3, musí vlastník či nájemce zajistit technickými nebo jinými opatřeními možnost jejich volného průchodu na vhodném místě pozemku. “
Ve druhém z výše citovaných odstavců se každému přiznává právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu „státu, obce nebo jiné právnické osoby“. V této souvislosti není vyřešena otázka, proč se v tomto výčtu neobjevují i pozemky vlastněné či pronajaté fyzickými osobami – jelikož v podstatě neexistuje žádný důvod, proč by mělo být vlastnické právo právnických osob omezeno více než vlastnické právo osob fyzických. Z tohoto důvodu se lze obvykle setkat s výkladem, že právo volného průchodu se vztahuje rovněž na pozemky vlastněné či pronajaté fyzickými osobami (tzn. že tyto pozemky ve výše citovaném výčtu chybí pouze v důsledku legislativní chyby).
Co se týče práva obecného užívání veřejně přístupných účelových komunikací (může se jednat o různé polní cesty, stezky apod.), lze vyjít rovněž z § 19/1 zákona o pozemních komunikacích, dle něhož smí každý:
„… užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny … Uživatel se musí přizpůsobit stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu dotčené pozemní komunikace. “
Samostatný právní režim má pak volný vstup do lesů – v této souvislosti lze stručně odkázat na § 19/1 lesního zákona, dle něhož platí, že:
„Každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest. Při tom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka, popřípadě nájemce lesa a jeho zaměstnanců. “
______________________________
Právní předpisy zmiňované v odpovědi:
zákon č. 128/2000 Sb. , o obcích (obecní zřízení)
zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník
zákon č. 114/1992 Sb. , o ochraně přírody a krajiny
zákon č. 13/1997 Sb. , o pozemních komunikacích
zákon č. 289/1995 Sb. , o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon)