Kdo rozhoduje o nakládání s ostatky zemřelého (pohřební do země, zpopelnění)?
- Uložil(a): Mgr. Lukáš Mohyla (právník)
- Kategorie: Nezařazené, GDPR
- Zveřejněno: 10. červenec 2014
Tragicky nám zemřel syn (ne vlastní vinou). Rodina exmanžela má společný hrob s příbuznými; zde chtěl otec a tchán uložit urnu. Syn nechtěl být pochován do země. Urnu jsem prozatím měla doma. Exmanžel si pro ni přijel, řekl, že se urna uloží do jejich hrobu, abych zařídila místo na pořízení nového hrobu - ústní dohoda (mám 2 svědky).
Jsou sepsány 2 smlouvy na uhrazení - mě a exmanžela (pohřeb se též platil 2 fakturami). Manžel najednou s tímto nesouhlasí, nechce podepsat smlouvu. Chce, aby byla napsána na mě. Jak postupovat, abych získala urnu? Jde o mé dítě, nikoliv o dítě prarodiče. Jim jde o to, že prý mají nárok na dotaci od státu, kterou chtějí využít, splatit si opravu hrobu. Existuje vůbec nějaká dotace? Přece tyto výdaje hradit zpětně ten, co nehodu zavinil. Děkuji. Olga
ODPOVĚĎ:
Je-li urna s ostatky Vašeho syna již uložena v hrobě (předpokládám, že na veřejném pohřebišti), je její vydání touto skutečnosti velmi ztíženo. V této souvislosti odkazuji v první řadě na § 92/2 občanského zákoníku, dle něhož má na vydání lidských ostatků právo osoba, kterou člověk před svou smrtí výslovně určil; jinak postupně jeho manžel, dítě nebo rodič, a není-li žádný z nich nebo odmítnou-li ostatky převzít, převezme je jeho dědic, to vše však za podmínky, že tyto ostatky dosud nebyly uloženy na veřejném pohřebišti. Jelikož jsou však ostatky Vašeho syna na veřejném pohřebišti již uloženy, není dle shora zmíněného ustanovení občanského zákoníku Vaše právo na jejich vydání založeno.
Současně je však vhodné vědět, že dle § 114/1 občanského zákoníku je člověk oprávněn rozhodnout, jaký má mít pohřeb. Nezanechá-li o tom výslovné rozhodnutí, rozhodne o jeho pohřbu manžel zemřelého, a není-li ho, děti zemřelého; není-li jich, pak rozhodnou rodiče a není-li jich, sourozenci zemřelého; nežijí-li, pak rozhodnou jejich děti a není-li ani jich, pak kterákoli z osob blízkých; není-li žádná z těchto osob, pak rozhodne obec, na jejímž území člověk zemřel. Je-li v případě Vašeho syna možné nějakým způsobem prokázat, že si pohřeb svých ostatků do hrobu nepřál, lze uvažovat o možnosti domáhat se vydání urny s jeho ostatky i přes její uložení do hrobu právě za účelem splnění jeho přání. Zda by však tato argumentace obstála proti shora citovanému § 92/2 občanského zákoníku nelze předjímat (osobně soudím, že spíše nikoli). Nebude-li v tomto ohledu dohoda s Vaším bývalým manželem možná, nezbude Vám, než se obrátit na advokáta:
a s jeho pomocí podat žalobu k soudu.
Co se týče nákladů pohřbu a opatření pohřebiště, hradí se z pozůstalosti; pokud pozůstalost nestačí ke krytí nákladů toho způsobu pohřbu, jaký si zesnulý přál, musí být pohřben alespoň slušným způsobem podle místních zvyklostí (§ 114/2 občanského zákoníku). Na toto ustanovení navazuje § 1701/2 občanského zákoníku, dle něhož je dědic zavázán k úhradě nákladů zůstavitelova pohřbení a opatření zůstavitelova hrobového místa.
Byla-li však smrt způsobena zaviněním jiné osoby, je k úhradě přiměřených nákladů spojených s pohřbem v rozsahu, v jakém nebyly uhrazeny veřejnou dávkou podle jiného právního předpisu povinna tato osoba (§ 2961 občanského zákoníku) ; přitom se přihlédne k zvyklostem i k okolnostem jednotlivého případu.