Proplácení diet u řidičů MKD a Zákoník práce
- Uložil(a): Monika Vybíralová, DiS. (správa textů)
- Kategorie: Nezařazené dotazy pracovního práva
- Zveřejněno: 18. květen 2014
Manžel pracuje jako řidič MKD u a. s. Jezdí do zahraničí a jsou mu propláceny zahraniční diety. Jsou mu krácené, ale mají být vypláceny celé, pokud mu není poskytnuto bezplatně jídlo. Bezplatné jídlo mu není zajištěno. Jak se může bránit? Např. jezdí Rakousko, Německo což by měl dostat 45 euro, ale dostává jen 34 euro na den.
Myslíte si že má nárok na celé diety? Na koho se obrátit při neoprávněném krácení diet u řidiče kamionu (MKD)? Děkuji, Božena
ODPOVĚĎ:
V první řadě upozorňuji, že platná právní úprava termín „diety“ či „zahraniční diety“ již nezná, z kontextu Vašeho dotazu však předpokládám, že máte na mysli náhradu stravovacích výdajů v cizí měně (jinak také "zahraniční stravné").
Dle § 166/1 písm. d) zákoníku práce platí, že při zahraniční pracovní cestě je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci stravné ve výši a za podmínek stanovených v § 163 zákoníku práce („tuzemské stravné“) a dále zahraniční stravné.
Tato povinnost zaměstnavatele je pak konkretizována v § 170 zákoníku práce. Dle druhého odstavce tohoto ustanovení platí, že zaměstnavatel má při vyslání zaměstnance na zahraniční pracovní cestu 2 možnosti, jak určit výši zahraničního stravného:
a/ Zaměstnavatel může sjednat či určit před vysláním zaměstnance na zahraniční pracovní cestu základní sazbu zahraničního stravného, přičemž tato základní sazba musí činit v celých měnových jednotkách (s přihlédnutím k podmínkám zahraniční pracovní cesty a způsobu stravování) nejméně 75 % základní sazby zahraničního stravného stanovené pro příslušný stát prováděcím právním předpisem (k tomuto prováděcímu právnímu předpisu viz dále).
b/ Jestliže zaměstnavatel nepostupuje podle písmene a/, určí zaměstnanci zahraniční stravné z výše základní sazby zahraničního stravného stanovené prováděcím právním předpisem.
Výši zahraničního stravného určí zaměstnavatel ze základní sazby zahraničního stravného sjednané nebo stanovené pro stát, ve kterém zaměstnanec stráví v kalendářním dni nejvíce času.
Výše zahraničního stravného může být ze strany zaměstnavatele limitována např. i z důvodu délky pobytu zaměstnance mimo území ČR. Pravidla pro tuto limitaci jsou zakotvena v § 170/3 zákoníku práce, dle něhož:
- přísluší zaměstnanci zahraniční stravné ve výši základní sazby, jestliže doba strávená mimo území ČR trvá v kalendářním dni déle než 18 hodin;
- trvá-li doba strávená mimo území ČR déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin, poskytne zaměstnavatel zaměstnanci zahraniční stravné ve výši dvou třetin základní sazby zahraničního stravného;
- trvá-li doba strávená mimo území ČR 12 hodin a méně, avšak alespoň 1 hodinu, poskytne zaměstnavatel zaměstnanci zahraniční stravné ve výši jedné třetiny základní sazby zahraničního stravného;
- trvá-li doba strávená mimo území ČR déle než 5 hodin a zaměstnanci vznikne zároveň za cestu na území ČR právo na „tuzemské“ stravné podle § 163 nebo § 176 zákoníku práce, poskytne zaměstnavatel zaměstnanci zahraniční stravné také ve výši jedné třetiny základní sazby zahraničního stravného;
- trvá-li doba strávená mimo území ČR méně než 1 hodinu, zahraniční stravné se neposkytuje.
Další limitace výše zahraničního stravného je upravena v § 170/5 zákoníku práce, dle něhož bylo-li zaměstnanci během zahraniční pracovní cesty poskytnuto bezplatné jídlo, přísluší zaměstnanci zahraniční stravné ve výši základní sazby snížené za každé bezplatné jídlo až o hodnotu:
a/ 70 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné v třetinové výši základní sazby,
b/ 35 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve dvoutřetinové výši základní sazby,
c/ 25 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve výši základní sazby.
Zaměstnanci pak samozřejmě zahraniční stravné nepřísluší po dobu návštěvy člena rodiny nebo po dobu dohodnutého přerušení zahraniční pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance (§ 170/6 zákoníku práce).
Základní sazby zahraničního stravného jsou pro jednotlivé státy stanoveny pro každý rok prováděcím právním předpisem, kterým je pro rok 2014 vyhláška č. 354/2013 Sb. (v loňském roce se pak jednalo o vyhlášku č. 392/2012 Sb.). Výše zahraničního stravného pro Rakousko a Německo je těmito vyhláškami stanovena na 45 euro.
Shora uvedené lze shrnout tak, že zaměstnavatel má více možností, jak výši zahraničního stravného limitovat. Z tohoto důvodu lze Vašemu manželovi doporučit obrátit se v současné chvíli na zaměstnavatele s dotazem na způsob výpočtu výše zahraničního stravného v jeho případě (tzn. jaké korektivy výše základní sazby zahraničního stravného jsou zaměstnavatelem používány, resp. je-li poskytování zahraničního stravného upraveno nějakým vnitřním předpisem zaměstnavatele). Dospěje-li i po vysvětlení ze strany zaměstnavatele Váš manžel k názoru, že je na výši zahraničního stravného protiprávně krácen, může se v této věci obrátit např. na místně příslušný inspektorát inspekce práce, který může u zaměstnavatele provést kontrolu a případně uložit zaměstnavateli pokutu. Není pak samozřejmě ani vyloučeno podání žaloby na úhradu nevyplaceného stravného.
Mírně nad rámec Vašeho dotazu pak připomínám, že zahraniční stravné (resp. i ostatní cestovní náhrady) mohou být ze strany zaměstnavatele paušalizovány (a to způsobem dle § 182 zákoníku práce), poskytování záloh na cestovní náhrady a vyúčtování těchto záloh je pak upraveno v § 183 zákoníku práce.