Nahrávka pracovního jednání bez vědomí zúčastněných osob a porušení zákona

ODPOVĚĎ:
Stručná odpověď na Váš dotaz zní: Bez souhlasu přítomných kolegů není v zásadě možné pořizovat zvukový záznam pracovních porad.
Dle § 86 občanského zákoníku platí, že nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod (takovým zákonným důvodem je pak v první řadě souhlas druhého člověka). Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit.
Výjimka ze shora zmíněného pravidla je zakotvena v § 88/1 občanského zákoníku, podle kterého není svolení druhého člověka třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. V případě pořizování zvukových záznamů pracovních porad pro osobní potřebu (tzn. bez toho, že by tyto záznamy byly dále použity pro určitý cíl) však nelze o výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů uvažovat; toto ustanovení je proto bez dalšího na Váš případ nepoužitelné.
V této souvislosti je vhodné doplnit, že pojem „soukromí“ je současnou českou i evropskou judikaturou vykládán poměrně široce, tzn. že za soukromí člověka není zdaleka považován pouze život člověka „za zdmi jeho bytu“, nýbrž i další jeho projevy, včetně života pracovního.
K této problematice se vyjádřil také Ústavní soud, a to ve svém nálezu ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 1774/14, v němž naznačuje i možnost k prolomení zákazu pořizování zvukových záznamů bez souhlasu nahrávaných osob:
„Za běžných okolností je svévolné nahrávání soukromých rozhovorů bez vědomí jejich účastníků hrubým zásahem do jejich soukromí. Takovýto postup s rysy záludnosti je ve velké většině případů morálně i právně zcela nepřijatelný, zejména, je-li veden záměrem nahrávanou osobu poškodit. Ústavní soud se rozhodně staví proti nekalým praktikám vzájemného elektronického sledování a skrytého nahrávání při soukromých i profesionálních jednáních, jež zpravidla jsou nejen v rozporu s právem, ale hodnoceno po stránce sociálně etické šíří ve společnosti atmosféru podezíravosti, strachu, nejistoty a nedůvěry.
Zcela odlišně je však třeba posuzovat případy, kdy je tajné pořízení audiozáznamu rozhovoru součástí obrany oběti trestného činu proti pachateli nebo jde-li o způsob dosažení právní ochrany pro výrazně slabší stranu významného občanskoprávního a zejména pracovněprávního sporu. Zásah do práva na soukromí osoby, jejíž mluvený projev je zaznamenán, je zde plně ospravedlnitelný zájmem na ochraně slabší strany právního vztahu, jíž hrozí závažná újma (včetně např. ztráty zaměstnání). Opatření jediného nebo klíčového důkazu touto cestou je analogické k jednání za podmínek krajní nouze či dovolené svépomoci. “
(z dotazu nicméně nevyplývá, že by ve Vašem případě bylo pořizování zvukových záznamů pracovních porad motivováno snahou získat důkaz pro obranu vlastních práv v situaci, kdy vystupujete jako slabší smluvní strana, typicky jako zaměstnanec)