Počet stránek ve webu: 43.392

1 1 1 1 1 Hodnocení 0.00 (0 hlasů)

Pokud vznikne z jednoho pojištění současně nárok na výplatu více dávek, má nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství přednost před výplatou ostatních dávek. Dále má nárok na výplatu nemocenského přednost před nárokem na výplatu ošetřovného. Pokud vznikne při souběhu pojištění nárok na výplatu různých dávek (s výjimkou vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství), nemůže být jejich úhrn vyšší, než by činila „maximální“ výše nemocenského, tj. výše nemocenského vypočtená z denního vyměřovacího základu ve výši třetí redukční hranice. Pokud je úhrn dávek vyšší, snižuje se nejdříve ošetřovné a poté nemocenské. Peněžitá pomoc v mateřství se nesnižuje. Při souběhu nároků na tutéž dávku z více zaměstnání se poskytne ze všech zaměstnání pouze jedna dávka, která se vypočte z příjmů dosažených ve všech těchto zaměstnáních (s výjimkou vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství).

1 1 1 1 1 Hodnocení 0.00 (0 hlasů)

K souběhu nároků na důchody dochází v situaci, kdy někdo současně splňuje podmínky pro výplatu více druhů důchodů. Vyplácí se vyšší důchod v plné výši a z ostatních důchodů se vyplácí pouze polovina procentní výměry bez základní výměry. Současně ale nelze vyplácet více důchodů stejného druhu s výjimkou sirotčích důchodů. Rovněž nelze současně vyplácet starobní a invalidní důchod. O souběhu nároků na důchod rozhoduje orgán sociálního zabezpečení, který je příslušný rozhodovat o přímém důchodu.

1 1 1 1 1 Hodnocení 0.00 (0 hlasů)

Souběhem dávek se označuje situace, kdy migrující osobě, která pracovala a byla pojištěna ve více státech, vznikne v těchto státech nárok na vícero dávek. Obecně platí, že nelze poskytnout stejný druh dávky ve více státech za tutéž dobu pojištění, proto se určuje stát, který je k tomu příslušný. Omezený ale může být souběh dávek různého druhu (např. souběžné pobírání důchodu a dávek v nezaměstnanosti nebo nemocenských dávek). Pravidla zamezující souběhům dávek jsou většinou obsažena ve vnitrostátních předpisech států, při jejich použití je ale potřeba respektovat ustanovení obsažená v koordinačních nařízeních a v některých mezinárodních smlouvách o sociálním zabezpečení, aby nedošlo ke zkrácení či odebrání všech souběžných dávek v dotčených státech.

1 1 1 1 1 Hodnocení 5.00 (1 hlas)

Sociální začlenění označuje zapojení osoby do běžného života společnosti, respektive existenci dostatečných předpokladů a možností pro takové její zapojení v různých oblastech života (např. zdravotní stav, vzdělání, pracovní kompetence a pracovní příležitosti, bydlení, výše příjmu, sociální postavení apod.). Sociální začlenění je protikladem sociálního vyloučení, při kterém se osoby ohrožené sociálním vyloučením nebo osoby sociálně vyloučené ocitají mimo běžný život společnosti. Pomoc a podpora poskytovaná těmto osobám (s cílem umožnit jejich sociální začlenění) je označována jako sociální začleňování. V případě osob sociálně vyloučených a ohrožených sociálním vyloučením tak sociální začlenění představuje žádoucí cílový stav a pojem sociální začleňování odkazuje na postupy nebo činnosti přispívající k dosažení tohoto cíle, jejich poskytování, okolnosti provázející jejich poskytování, průběh změn v životní situaci osoby apod. Sociální začlenění představuje společně s ochranou před vznikem nepříznivé sociální situace nebo jejím překonáním a ochranou před sociálním vyloučením hlavní cíl sociálních služeb. Jednotlivé druhy sociálních služeb podporují sociální začleňování osob, jež jsou ohroženy nebo se ocitly v nepříznivé sociální situaci, různými činnostmi při poskytování sociálních služeb.

1 1 1 1 1 Hodnocení 5.00 (1 hlas)

Sociální vyloučení je situace, kdy se osoba ocitá mimo běžný život společnosti a nemá možnost se do něj zapojit. Vyčlenění osoby z běžného života společnosti i nemožnost zapojení do něj mohou mít různé důvody (ekonomické, sociální, kulturní, vliv společensky nežádoucích jevů, dopady trestné činnosti jiné osoby apod.) a mohou se projevovat v různých oblastech života (bydlení, kontakt se sociálním prostředím, vzdělání, pracovní uplatnění, příjmová situace, bezpečnost, duševní zdraví apod.). V platné právní úpravě jsou sociální vyloučení a nemožnost sociálního začlenění chápány jako důsledek nepříznivé sociální situace. Důležitým nástrojem chránícím osoby, jež jsou ohroženy nebo se ocitly v nepříznivé sociální situaci, před sociálním vyloučením a podporující jejich sociální začlenění jsou sociální služby. Při ochraně před sociálním vyloučením a při dalším sociálním začleňování osoby je přitom velmi významná také podpora a pomoc poskytovaná blízkými osobami, asistenty sociální péče nebo některými dalšími institucemi a organizacemi (např. organizace působící v oblasti školství, zdravotnictví, volného času atd.).

►(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

1 1 1 1 1 Hodnocení 0.00 (0 hlasů)

Sociální událostí se v nemocenském pojištění rozumí situace krátkodobé ztráty příjmu, při které vzniká nárok na dávku nemocenského pojištění. Jde o vznik dočasné pracovní neschopnosti, nařízení karantény, vznik potřeby ošetřování nebo péče o člena domácnosti, nástup na peněžitou pomoc v mateřství,   převedení zaměstnankyně na jinou práci, státní zaměstnankyně na jiné služební místo nebo ustanovení příslušnice na jiné služební místo a narození dítěte a vznik nároku na dávku otcovské poporodní péče - otcovskou.

1 1 1 1 1 Hodnocení 0.00 (0 hlasů)

Sociální služby mohou být poskytovány ve zdravotnických zařízeních, ve kterých je poskytována lůžková péče (nemocnice, léčebny dlouhodobě nemocných apod.). Sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních se zapisují do registru poskytovatelů sociálních služeb a jsou poskytovány podle právní úpravy pro poskytování sociálních služeb. V takovém případě je na sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče nahlíženo jako na služby sociální péče. Zdravotnická zařízení ale mohou sociální služby poskytovat i v rámci právní úpravy pro poskytování zdravotnických služeb. V takovém případě se nemusejí registrovat jako sociální služba a právní úprava týkající se poskytování sociálních služeb reguluje jejich poskytování jen částečně. V těchto zařízeních se poskytují pobytové sociální služby osobám, které již nevyžadují lůžkovou péči, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny se obejít bez pomoci jiné osoby, a nemohou být proto propuštěny ze zdravotnického zařízení do doby, než jim je zabezpečena pomoc osobou blízkou či jinou fyzickou osobou nebo zajištěno poskytování terénních nebo ambulantních sociálních služeb anebo pobytových sociálních služeb v zařízeních sociálních služeb. Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

  • poskytnutí ubytování,
  • poskytnutí stravy,
  • pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
  • pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
  • zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
  • sociálně terapeutické činnosti,
  • aktivizační činnosti
  • a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Služba je poskytována za úhradu, maximální výše úhrad za vykonávání některých činností při poskytování služby je regulována vyhláškou k zákonu o sociálních službách.

►(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

►(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

1 1 1 1 1 Hodnocení 0.00 (0 hlasů)

Sociální služba je činnost nebo častěji více činností, které poskytují odborníci s odpovídající kvalifikací (viz heslo pomáhající profese) osobám, jež jsou ohroženy nebo se ocitly v nepříznivé sociální situaci. Obecným cílem sociální služby je pomoci těmto osobám při jejich začlenění do společnosti a zabránit jejich sociálnímu vyloučení. Tyto dvě charakteristiky představují stěžejní definiční znaky sociálních služeb a odlišují je od jiných veřejných a komerčních služeb, např. v oblasti zdravotní péče, školství, programů pro mládež (volnočasové aktivity, protidrogová prevence aj.), právních služeb, služeb v oblasti bydlení, programů podporujících rodiče nebo rodiny, iniciativ podporujících společensky prospěšné cíle, kulturní a společenské aktivity, ale i od některých služeb zaměřujících se přednostně např. na seniory, osoby se zdravotním postižením apod. Zaměření, obsah i specifi cké cíle se u různých sociálních služeb liší, protože sociální služby reagují na velmi různorodé nepříznivé sociální situace a okolnosti přispívající k sociálnímu vyloučení. Lze tak rozlišit různé druhy sociálních služeb. Sociální služby se liší také podle formy jejich poskytování osobám, které jsou uživateli sociálních služeb. Sociální služba může být poskytována v zařízení sociálních služeb, ve zdravotnických zařízeních i v domácnosti uživatelů sociálních služeb nebo jakémkoli jiném prostředí, kde žijí nebo se běžně pohybují (viz heslo přirozené sociální prostředí). Sociální služby se dále liší i skupinou osob, které jsou určeny, činnostmi, jež jsou těmto osobám poskytovány, případně podle dalších okolností. Sociální služby nepředstavují výhradní formu podpory a pomoci osobám v nepříznivé sociální situaci a osobám ohroženým nepříznivou sociální situací nebo sociálním vyloučením. Výraznou oporu mohou osobám v této situaci poskytovat i jejich rodiny, přátelé, osoby žijící v jejich sousedství nebo jiné blízké osoby žijící v jejich přirozeném sociálním prostředí (viz také heslo neformální péče). Sociální služby ale tyto možnosti podpory a pomoci v nepříznivé situaci významně rozšiřují, v mnoha takovýchto situacích jsou zcela nezastupitelné, umožňují poskytnutí odborné pomoci v naléhavých a obtížně řešitelných situacích nebo podporují a rozvíjejí specifi cké schopnosti a dovednosti. Zároveň také podporují schopnost osoby využívat zdroje v jejím přirozeném sociálním prostředí, přímo podporují možnosti blízkých osob poskytovat ohroženým osobám podporu a pomoc nebo ohrožené osobě nabízejí pomoc v situacích, které nedokáže vyřešit vlastními silami nebo jejichž řešení přesahuje možnosti blízkých osob. Platná právní úprava vytváří a částečně reguluje i základní podmínky pro poskytování a rozvoj neformální péče, především ale upravuje a reguluje podmínky pro poskytování sociálních služeb, tak aby byly poskytovány v odpovídající kvalitě.

1 1 1 1 1 Hodnocení 1.00 (1 hlas)

Sociální rehabilitace je služba sociální prevence zahrnující více specifických činností, které se zaměřují na dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob. Okruh osob, které mohou být uživateli této služby, není na rozdíl od jiných sociálních služeb zúžen pouze na určité skupiny osob. Může tak být poskytována např. osobám se zdravotním postižením, osobám, které ukončily léčbu drogové závislosti, osobám vracejícím se z výkonu trestu odnětí svobody, případně dalším skupinám osob se sníženou soběstačností. Sociální rehabilitace rozvíjí specifické schopnosti a dovednosti uživatelů této služby, posiluje návyky a umožňuje nácvik výkonu běžných, pro samostatný život nezbytných činností a pracovních návyků. Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

  • nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění
  • a zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
  • výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
  • pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Pokud je služba poskytována v pobytové formě, jsou její součástí vždy také tyto činnosti:

  • poskytnutí ubytování,
  • poskytnutí stravy,
  • pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu.

Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Služba může být poskytována ambulantní a pobytovou formou. V případě poskytování služby v pobytové formě jsou ubytování a strava (pomoc při jejím zajištění) poskytovány za úhradu, a to v maximální výši, která je stanovena ve vyhlášce k zákonu.

► (zákon č. 108/2006 Sb. , o sociálních službách)

► (vyhláška č. 505/2006 Sb. , kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

1 1 1 1 1 Hodnocení 5.00 (1 hlas)

Sociální pracovník je kvalifikovaný pracovník vykonávající činnosti, které přispívají k uskutečňování smyslu a účelu sociální práce, tj. k ochraně lidských práv a lidské důstojnosti a k podpoře sociálního bezpečí osob. Tyto odborné činnosti jsou vykonávány v souladu s rozsahem odborné kvalifikace sociálního pracovníka. Sociální pracovník při své práci využívá metody sociální práce (např. metody práce s osobami se sluchovým postižením, s drogově závislými osobami atd.) a poznatky dalších oborů, jakými jsou např. právo, psychologie, sociologie. Předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka jsou svéprávnost, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost odpovídající požadavkům stanoveným zákonem.

►(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

►(zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí)