Může obec umístit v územním plánu komunikaci na soukromý pozemek?
- Uložil(a): Mgr. Šárka Ocelíková (právník)
- Kategorie: Obce, orgány obce, občané
- Zveřejněno: 30. srpen 2017
Může obec legálně bez vědomí vlastníka vést v územním plánu přes jeho soukromý pozemek místní komunikaci a poté se o tento fakt právně opírat a např. vyměřovat pokuty? Je možné vymanit se z obecného používání pozemku, pokud v blízké dostupnosti existuje jiná cesta a vlastník potřebuje dotčenou část pozemku odůvodněně používat pro své účely?
Např. dle soudní judikatury - rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2.5.2012, č. j. 1 As 32/2012-42: existují-li jiné způsoby, jak dosáhnout sledovaného cíle (zajištění komunikačního spojení nemovitostí), aniž by došlo k omezení vlastnického práva, je třeba dát před omezením vlastnického práva přednost těmto způsobům. Obecně používaná část pozemku zabírá přes 10% celkové rozlohy pozemku. Děkuji, Čeněk
ODPOVĚĎ:
Územní plán zejména stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání. Právní úpravu územního plánu, jeho vytvoření, posouzení a schválení naleznete v § 43 a násl. stavebního zákona.
Proces vytvoření a přijetí územního plánu je poněkud zdlouhavý, nicméně umožňuje každému, aby se do něj zapojil. Vždy zahrnuje veřejné projednání, přičemž oznámení o konání veřejného projednání se doručuje veřejnou vyhláškou – na úřední desce obce – obci nevzniká povinnost jednotlivě informovat každého vlastníka dotčeného pozemku, jelikož platí zásada, že každý si má sám hájit svá práva – tj. má se sám aktivně zajímat. Vlastníci pozemků a staveb dotčených návrhem řešení mohou podat proti návrhu územního plánu námitky. Do doby, dokud účinný stav vymezuje pozemek jako komunikaci, tento stav platí a tím i vzniká právo vyměřování pokut za porušení povinností, které se k tomuto vztahují.
Jak sám uvádíte, „vymanění“ je zde možné, nicméně je nutné tak činit soudní cestou, pokud se nepodaří tak dosáhnout cestou smírnou. Aby bylo možné hovořit o právoplatném obecném užívání, je zde nutné naplnit mj. znak tzv. „naléhavé komunikační potřeby“, přičemž za tuto potřebu nelze považovat subjektivně pociťovanou nemožnost či nevhodnost použití alternativních přístupových tras (k tomu např. rozhodnutí NSS 29 Ca 59/2009-50).