Kolik aut může mít 1 byt na společném parkovišti domu SVJ (soukromé nájemní byty)?

Tvrdí, že nikomu není nic do toho, kolik aut má na sebe napsaných. Je však nepravděpodobné, že auta jsou napsána na něho, protože na většině z nich se krátce po umístění na našem parkovišti objeví nově přidělené SPZ z jiných krajů. Auta pak trvale stojí seřazena tak, aby na ně dobře viděl z okna. Přesune je pouze při blokovém čištění poté ihned vrátí na stejná místa. Za celou dobu ubylo pouze jedno z nich a hned bylo nahrazeno dalšími. Nájemníci, kteří se vracejí později ze zaměstnání, tak již nemají šanci poblíž domu na veřejných parkovacích plochách zaparkovat. Jak se můžeme tomuto „podnikání“ bránit? Děkuji, Luděk

ODPOVĚĎ:
Na Vámi popsaný případ nenabízí český právní řád prakticky žádný účinný prostředek řešení, neboť „blokováním“ několika parkovacích míst na veřejném parkovišti se dotyčný soused nedopouští žádného správního deliktu.
Jsou-li předmětná parkovací místa zřízena na obecních pozemcích (což předpokládám), můžete se obrátit na příslušný odbor obecního, resp. městského úřadu (dopravní odbor či odbor majetku) a svůj problém zde konzultovat. Vámi popsaný nešvar by byl řešitelný jeho regulací prostřednictvím obecně závazné vyhlášky. O správném nastavení takové vyhlášky tak, aby nebyla protiprávní a zároveň s úspěchem vymahatelná, mám však pochybnosti.
S ohledem na vyšší počet bytových jednotek (resp. automobilů patřících vlastníkům/nájemcům těchto bytových jednotek) než počet parkovacích míst pak není řešením ani zřízení vyhrazených parkovacích míst (vázaných vždy na konkrétní bytovou jednotku).
Domníváte-li se, že prodej automobilů je předmětem podnikání dotyčného souseda (jako fyzické osoby), můžete náhledem do živnostenského rejstříku: http://www.rzp.cz/cgi-bin/aps_cacheWEB.sh?VSS_SERV=ZVWSBJFND

Ověřit, zda soused disponuje pro tuto činnost odpovídajícím živnostenským oprávněním. Pakliže nikoli, můžete na tuto skutečnost upozornit místně příslušný živnostenský úřad. Je však zároveň možné, že podnikatelská činnost je dotyčným sousedem provozována v rámci obchodní korporace (např. s. r. o.), která je zapsána v obchodním rejstříku: https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik

PODDOTAZ:

Živnostenský rejstřík i obchodní rejstřík jsem si ověřil jako první možnost. Bohužel však tento člověk má živnostenský list a spolupracoval i několika s. r. o. Již dříve se totiž živil dovozem aut a obchodováním s nimi, ale dělal to někde jinde, jak nevím a ani mne to nezajímá. Poté měl údajně nehodu a po vyléčení následků se přistěhoval do našeho domu ke své matce. Následky nehody vyřešil invalidním důchodem a opatřil si také průkaz ZTP (nevím, zda stále platný). T o mu umožňuje blokovat i vyhražené místo pro invalidy jedním z přechovávaných aut. Nijak mu to však nebrání manipulovat s auty i s těžkým přívěsem na jejich převoz. Jen občas se ostentativně projde po parkovišti s holí a trochu kulhá.
Díky tomu, že na rozdíl od nás všech běžně zaměstnaných nájemníků je stále doma, dělá si na parkovišti během dne co chce, jako by bylo jeho vlastní. Momentálně zde má již asi 10 aut. Je otázkou, zda se při tomto počtu dá mluvit o „blokování“. Měl jsem na mysli, zda by již nebylo na místě uvažovat o § 207 nebo § 208 zákona č. 40/2009 Sb. TZ. To by již nebyl jen správní delikt. Je skutečností, že používá parkovací místa patřící městu pro jiný účel, než pro osobní potřebu a současně brání ostatním uživatelům parkoviště využívat. V podstatě to vypadá jako soukromé hlídané parkoviště na veřejném parkovišti (b ez pronájmu a bez označení).
Otázkou je i samotná povaha jeho podnikání. Jak již jsem uvedl, za tři roky auta stále přibývají a ubylo jen jedno. Jak známo, dlouhodobým skladováním se cena aut snižuje, nejde-li o veterány, a to zjevně nejde. Tato činnost by tedy mohla mít logický smysl buď jako přechovávání aut pocházejících z trestné činnosti, úschova aut držených jako zástava za půjčky nebo skladování aut patřících osobám dlouhodobě nepřítomným. V každém případě do ní bude zapojeno více lidí, protože člověk s trvalým bydlištěm v Brně by těžko mohl mít současně nově registrovaná auta v Plzni, Praze, Ústí nad Labem nebo ve středních Če chách.   Nejsem tak naivní, abych hledal paralely mezi právem a etikou a vím, že úředník na správě komunikací bude v této situaci asi stejně bezmocný jako my nájemníci. Nicméně děkuji Vám za Vaše stanovisko a čas, který jste tomuto dotazu věnoval. Pošlu Vám do poradny nějaký příspěvek.   Děkuji.  

ODPOVĚĎ 2:

Je možné ještě zkusit:

1/ institut veřejného prostranství, nebo iniciovat

2/ soukromoprávní řešení vzniklé situace mezi městem a dotyčným sousedem.

1/ Veřejné prostranství:
Dle § 34 zákona o obcích jsou veřejným prostranstvím všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.

V tomto ohledu Vám doporučuji se skutečně obrátit na majetkový odbor městského úřadu s upozorněním na užívání veřejného prostranství způsobem, který prakticky znemožňuje jeho dlouhodobé plnohodnotné užívání ostatními občany města. Bude-li Váš podnět podpořen i ostatními obyvateli Vašeho bytového domu (kteří jsou voliči v komunálních volbách), nelze vyloučit, že se městský úřad začne tímto případem zabývat.

Přestože to spíše nepředpokládám, je zároveň možné, že užívání veřejného prostranství, resp. výčet zde zakázaných činností, je obsažen v některé obecně závazné vyhlášce města.

Dle § 4/1 zákona o místních poplatcích se poplatek za užívání veřejného prostranství vybírá za zvláštní užívání veřejného prostranství, kterým se rozumí provádění výkopových prací, umístění dočasných staveb a zařízení sloužících pro poskytování prodeje a služeb, pro umístění stavebních nebo reklamních zařízení, zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí, umístění skládek, vyhrazení trvalého parkovacího místa a užívání tohoto prostranství pro kulturní, sportovní a reklamní akce nebo potřeby tvorby filmových a televizních děl.

Dle § 25 zákona o pozemních komunikacích platí, že k užívání dálnic, silnic a místních komunikací jiným než obvyklým způsobem nebo k jiným účelům, než pro které jsou určeny (tzv. zvláštní užívání), je třeba povolení příslušného silničního správního úřadu vydaného s předchozím souhlasem vlastníka dotčené pozemní komunikace, a může-li zvláštní užívání ovlivnit bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, také s předchozím souhlasem Ministerstva vnitra, jde-li o dálnici a rychlostní silnici, v ostatních případech se souhlasem příslušného orgánu Policie České republiky. Za zvláštní užívání dálnice, silnice a místní komunikace je dle § 25/6 písm. c) zákona o pozemních komunikacích považováno zřizování vyhrazeného parkování.

Přestože se tedy ustanovení o místním poplatku za užívání veřejného prostranství na Vámi popsaný případ výslovně nevztahuje, přičemž se nejedná ani o zřízení vyhrazeného parkovacího místa, fakticky počínání dotyčného souseda tato ustanovení naplňuje. V této souvislosti můžete svůj podnět proto směřovat také na místně příslušný silniční správní úřad (§ 40 zákona o pozemních komunikacích) či odbor městského úřadu, který se zabývá agendou místních poplatků.

2/ Soukromoprávní řešení:
Užívá-li dotyčný soused veřejné parkoviště (které je ve vlastnictví města) k vlastní podnikatelské činnosti bez existující nájemní smlouvy (či jiné smlouvy, na jejímž základě by byl k tomuto užívání oprávněn), vzniká tím na straně dotyčného souseda bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku), k jehož vydání je povinen. Na tuto skutečnost můžete opět upozornit příslušný odbor městského úřadu, neboť každá obec je dle zákona o obcích mimo jiné povinna spravovat svůj majetek s péčí řádného hospodáře (kterážto činnost zahrnuje rovněž včasné vymáhání všech pohledávek, které obec eviduje).

3/ Trestněprávní řešení:
Co se týče možné aplikace § 207 a § 208 trestního zákoníku, nedomnívám se, že by tato ustanovení byla na Váš případ vztažitelná. Pominu-li jazykový výklad těchto ustanovení (který aplikovatelnosti na veřejné parkoviště neodpovídá), je zejména nutné si uvědomit, že trestní represe by měla vždy nastupovat jako tzv. ultima ratio (mezi právníky oblíbený výraz, znamenající "krajní/poslední řešení"), a to v případech společensky škodlivých. Přestože je pak blokování části veřejného parkoviště vlastními nepoužívanými vozidly počínáním zavrženíhodným, nedosahuje jeho společenská škodlivost zajisté takové intenzity, která by odůvodňovala např. uložení trestu odnětí svobody.