Proplácení dovolené u nerovnoměrně rozvržené pracovní doby

V případě Vaší manželky je nutné vyjít z § 213/4 zákoníku práce, dle něhož čerpá-li dovolenou zaměstnanec s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou, přísluší mu tolik pracovních dnů dovolené, kolik jich podle rozvržení pracovní doby na dobu jeho dovolené připadá v celoročním průměru. Zároveň samozřejmě platí, že zaměstnanec s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou čerpá dovolenou pouze ve dnech, na které mu byla zaměstnavatelem rozvržena pracovní směna.
Jeden den dovolené zaměstnance s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou se shoduje s jednou pracovní směnou (dle rozpisu pracovních směn), tj. v tomto případě se nepřihlíží ke skutečné délce trvání takové pracovní směny. Pokud má tedy zaměstnanec dovolenou v den, na který mu připadá např. 6,5 hodinová směna, vybere si jeden den dovolené stejně jako zaměstnanec, kterému na tentýž den připadla např. 11,5 hodinová pracovní směna. Čerpání dovolené po hodinách tedy není možné, maximálně by přicházelo v úvahu její čerpání po půldnech.
Co se týče proplácení dovolené, čerpané zaměstnancem s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou (který zároveň pracuje v nestejně dlouhých pracovních směnách), nabízí se zaměstnavateli dva mechanismy:
1/ Zaměstnavatel může proplácet zaměstnanci náhradu mzdy ve výši, odpovídající délce té pracovní směny, která připadala na den, ve kterém si zaměstnanec vzal dovolenou (dle výše uvedeného příkladu by tedy první zaměstnanec obdržel náhradu mzdy odpovídající 6,5 hodinám práce, jeho kolega by však za stejný den dovolené obdržel náhradu za 11,5 hodinovou pracovní směnu).
Tento mechanismus (tj. přepočet dovolené na hodiny) není zákoníkem práce výslovně upraven, neboť čerpání dovolené (a tudíž i její proplácení) “po hodinách” není v zásadě možné. Je však zřejmé, že tento způsob proplácení dovolené je v případě zaměstnanců s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou (s nestejně dlouhými pracovními směnami) zřejmě nejspravedlivější, neboť není zákoníkem práce výslovně zakázán, je možné k němu přistoupit.
2/ Dle § 222/1 (věta druhá) zákoníku práce může zaměstnavatel zaměstnanci proplácet náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku odpovídajícího průměrné délce pracovní směny (tj. v tomto případě se nepřihlíží ke skutečné délce pracovní směny, kterou zaměstnanec z důvodu dovolené neodpracoval). Zaměstnavatel Vaší manželky se zjevně rozhodl právě pro tento způsob.
Při výpočtu průměrné délky směny v roce se vychází z plánovaných pracovních směn (podle rozvrhu pracovních směn). V této souvislosti se proto nemůže přihlížet k počtu a délce směn zaměstnancem skutečně odpracovaných (je nutné zohlednit veškeré směny, plánované v daném období k odpracování).
V tomto případě je nutné zjistit dle rozvrhu pracovních směn průměrnou délku pracovních směn konkrétního zaměstnance v průměru za celý rok. Rozhodne-li se zaměstnavatel použít tento odměňovací mechanismus, měl by tímto způsobem postupovat stejně vůči všem svým zaměstnancům s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou (nikoho tedy nediskriminovat).
V případě Vaší manželky je tedy rozhodné, kolik hodin činí její průměrná pracovní směna v kalendářním roce (nikoli tedy velikost jejího úvazku, ale průměr vypočtený z celoročního rozvržení pracovních směn). Pokud se jedná o Vámi zmiňovaných 7,5 hodin a zaměstnavatel je ochoten proplácet pouze 6,5 hodin, dochází na jeho straně k porušení § 222/1 zákoníku práce, neboť proplácená náhrada mzdy se nerovná průměrné délce pracovní směny v kalendářním roce. V této souvislosti Vám lze doporučit obrátit se na místně příslušný inspektorát práce, není rovněž vyloučeno podání žaloby.
Pokud je naopak výpočet zaměstnavatele správný, jedná se v případě Vaší manželky o důsledek určité nutné nepřesnosti tohoto odměňovacího mechanismu. Pokud bude Vaší manželce čerpání dovolené určeno na dny, na které jí připadají např. 11 hodinové směny, obdrží skutečně pouze náhradu “průměrné” mzdy. Tato disproporce by měla být vyrovnána v případech, kdy bude Vaší manželce určena dovolená na dny s kratší směnou (např. 5 hodin).