Neplacení výživného, alimentů, zanedbání povinné výživy - definice trestného činu

Nejedná se ani tak o ohrožení výživy (takový pojem, myslím si, ani právo nezná), jako spíš o trestný čin zanedbání povinné výživy.

Znaky trestného činu zanedbání povinné výživy svým jednáním naplní, tj. dopustí se trestného činu, ten, kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného, nebo ten, kdo se úmyslně vyhýbá plnění své zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného. Přísněji může být za takové jednání potrestán ten, kdo takovým jednáním vydá oprávněnou osobu nebezpečí nouze.

Ze současná soudní praxe vyplývá, že za trestné se považuje neplacení výživného po dobu delší než šest kalendářních měsíců, resp. skutečnost, že ze strany povinné osoby (kterou nemusí být jen bývalý manžel vůči dětem svěřeným do péče matky, ale kterákoli osoba povinná k výživě jiné osoby) není plněna vyživovací povinnost v rozsahu uvedené dobu, tedy nemusí se jednat o šest bezprostředně po sobě jdoucích šest měsíců. Při posuzování trestní odpovědnosti za trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 trestního zákona u povinné osoby se pak hodnotí nejen v jaké výši byla povinná osoba v rozhodné době povinna platit výživné, ale všechny okolnosti týkající se případné nezpůsobilosti povinné osoby plnit své závazky, např. z důvodu ztráty zaměstnání a možnosti jeho opětovného získání, dále její celkové majetkové poměry a rozsah péče případně poskytované oprávněné osobě v naturální formě.

Je nutno brát v úvahu, že povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného spočívá nejen v poskytování peněžitého plnění, ale i v povinnosti vyživovat a zaopatřovat oprávněnou osobu v naturální formě, tedy ve fakticky poskytované péči. Proto zanedbáním povinné výživy u dítěte se rozumí nejen neplacení stanovených částek výživného, ale i neplnění povinnosti vyživovat jiného v naturální formě. Závěrem je důležité říci, že trestnost jednání spočívajícího v naplnění znaků trestného činu zanedbání povinné výživy zaniká dle ust. § 214 trestního zákona tehdy, jestliže trestný čin neměl trvale nepříznivých následků a pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek.