Schválená insolvence a deponovaný plat, mzda zaměstnavatelem zaměstnance (dlužníka)

Zdravím Vás, v těchto případech je obvyklé, že zaměstnavatelé deponují peníze dlužníků (svých zaměstnanců), a to dokud nebude rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužníka. Následně zaměstnavatelé i sami kontaktují insolvenční soud, aby věděli jak s penězi dlužníka naložit. Ano máte pravdu v tom smyslu, že deponované peníze po zahájení insolvenčního řízení by měly být vyplaceny dlužníkovi.

Zdravím Vás, ale v předchozím dotazu jste se nezmínil, že by se mělo jednat o exekuci, která je zastavena. Tato skutečnost dosti výrazně mění situaci. V tomto případě by měl zaměstnavatel vyčkat právní moci usnesení o zastavení exekuce a poté by měl deponované peníze vyplatit zaměstnanci. Pokud je však souběh exekuce a insolvence, tak se zaměstnavatelé dlužníků poměrně často obracejí na soud s dotazem jak s deponovanými penězi naložit. Vím to z praxe, pracuji jako asistentka soudce právě na insolvencích.

Zdravím Vás. pokud by oddlužení skončilo usnesením o splnění oddlužení a dlužník by byl osvobozen od placení pohledávek. Mám na mysli pohledávek před podáním insolvenčního návrhu, popř. těch pohledávek, které věřitelé dlužníka mohli řádně přihlásit do insolvečního řízení, tak skutečnost, že dlužník opomněl uvést nějakého nezajištěného věřitele v seznamu závazků, a tento věřitel se v zákonné lhůtě nepřihlásil jako věřitel, tak mám za to, že tento věřitel by již neměl tuto pohledávku po dlužníkovi vymáhat, neboť osvobození dlužníka od placení pohledávek, se vztahuje na všechny pohledávky dlužníka, před podáním insolvenčního návrhu a proto by tato pohledávka již neměla být následně po dlužníku vymáhána. Toto však platí obecně, jiná situace by nastala, kdyby se věřitel řádně přihlásil a doložil by svoji pohledávku a tato by byla např. pro nějaké vady popřena, zde bych si dovedla představit, že tato pohledávka by mohla být po dlužníku vymáhána. Na tuto situaci jste se ale neptal. Pro konkrétní odpověď na konkrétní situaci je nejlepší mít možnost prostudovat si daný spis.

Zdravím Vás, věřitel, může podat žalobu buď do 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání, nebo do 15 dní ode dne kdy mu bylo doručeno oznámení správce o popření jeho pohledávky, a to i pořadí pohledávky. Žalobu lze podat do lhůty, která uplyne později. Pokud by tuto žalobu podával správce proti věřiteli měl by tak učinit do 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání, na kterém tuto pohledávku popřel. Pokud tak neučiní tak má smůlu a pohledávka je zjištěna tak jak ji správce popřel. Pokud by správce žalobu nepodal tak buď proto, že změní své stanovisko a popření vezme zpět, nebo pokud by žalobu nepodal věřitel tak platí, že pohledávka je zjištěna tak jak určil insolvenční správce, tedy jako nezajištěná v rozsahu popření.

Zdravím Vás, žalobu na určení pravosti pohledávky nebo na určení pravosti popření pohledávky může podat jak insolvenční správce, tak i věřitel, kterému byla pohledávka popřena. Proto je nutné zjistit, zda byla či nebyla žaloba podána již dříve věřitelem, potom by bylo zbytečné, aby insolvenční správce tuto žalobu podával, protože by byla podána dvakrát a pozdější žaloba by byla soudem odmítnuta pro tzv. překážku litispendence (již zahájeného řízení o téže věci). Jen uvádím, že ani skutečnost, že by žaloba nebyla podána není dle mého názoru sama o sobě dostatečným důvodem pro odvolání insolvenčního správce, protože věřitel může insolvenčnímu správci věc vysvětlit a ten poté může změnit názor, například i po změně judikatury, typicky u pohledávek exekutorů, kde právě ke změně judikatury došlo, nejdříve byly pohledávky exekutorů popírány a nyní jsou již právě s ohledem na změnu v judikatuře insolvenčními správci uznávány. Proto pokud insolvenční správce usoudil, že nemá smysl vést insolvenční spor, který by měl malou šanci na úspěch a ještě by hrozila náhrada nákladů řízení protistraně, tak dle mého názoru postupoval rozumně. Zde je jen potřeba si tyto věci vysvětlit, je nutné, aby Vám insolvenční správce sdělil z jakého důvodu žalobu nepodal. Mám za to, že se vše vysvětlí.

Zdravím Vás, žalobu může podat jen ten kdo pohledávku popřel, tedy pokud pohledávku popřel pouze insolvenční správce, tak jen on může podat žalobu na určení pravosti popření a nikdo jiný tuto žalobu podat nemůže, a tedy ani dlužník, který tuto pohledávku nepopřel. A to ani, když má dlužník právní zastoupení. Dále může žalobu podat i věřitel, jehož pohledávka byla popřena. Dlužník by se měl řídit usnesením o schválení oddlužení, případně rozhodnutím soudu o zjištění pohledávky a nikoli protokolem o přezkumném jednání, neboť popření pohledávky je pouze jedním krokem k jejímu úspěšnému popření.
Insolvenční soud o pohledávkách, které byly popřeny, ale u kterých nebyla podána žaloba rozhodne v přiměřené době poté, kdy uplynula lhůta k podání žaloby nebo poté co je přihláška pohledávky vzata zpět.

Zdravím Vás, v tom případě platí to co je uvedeno v protokolu z přezkumného případně zvláštního přezkumného jednání, neboť tento protokol je veřejnou listinou. Jinak popírat pohledávky, a to i vykonatelné může jak insolvenční správce tak i dlužník. Oba však musí nejen uvést co popírají, ale i proč, tedy své popření zdůvodnit, protože to bude základ pro arguementaci v případném incidenčním sporu. Jen uvádím, že v souladu s ust. § 199 IZ jsou důvody pro popření vykontalné pohledávky ze zákona omezeny.