Dobrý den
Chtěl bych se zeptat, zda je možné nějak preventivně ochránit nemovitost (rodinný dům v OV jediné osoby, nesezdané, bezdětné, žijící samostatně. Dům ani majitel nejsou zatíženi hypotékou ani zástavním právem, věcným břemenem a podobně) před případnou budoucí exekucí, například tím, že bude založena firma, například s. r. o. , a dům bude převeden na firmu, jejímž jednatelem a jediným vlastníkem by byl původní majitel dané nemovitosti, a nemovitost by nadále využíval k bydlení na základě např. nájemní smlouvy, za symbolické nebo nulové nájemné. Lze takovou nemovitost v případě vzniku exekučního nároku vůči původnímu majiteli zabavit? A lze ji z jakéhokoliv důvodu zabavit dotyčné firmě, ačkoliv nebude mít žádnou reálnou náplň podnikání, zaměstnance, náklady, atd. , a tedy jí nemohou vzniknout žádné dluhy? Může taková společnost například oficiálně pozastavit svoji činnost, aby nemusela řešit daňové přiznání a pod. ?
V případě, že toto není řešením, nebo není 100% bezpečné, dalo by se alespoň zabránit ztrátě samotné střechy nad hlavou uvalením věcného břemene (zhruba ve znění garance doživotního volného a zcela bezplatného užívání celé nemovitosti, včetně pozemků, vybavení, a přístupů) ve prospěch současného majitele? Je věcné břemeno skutečně nezrušitelné bez souhlasu dotyčné osoby, a je reálně vymahatelné i v těchto případech?
Vím, že dotaz je trochu složitější, ale snažím se postihnout všechna případná rizika, která mě napadla.
Pro úplnost dodávám, že jde spíše o teoretický dotaz, a že nejsem nikomu nic dlužen, ani nepředpokládám, že by k exekuci mělo v budoucnu dojít, a nevím o žádném důvodu, pouze mě poněkud děsí aktuální stav práva ohledně exekucí, kdy se i ze zcela banálních důvodů zabavují věci mnohonásobně větší hodnoty, aniž by existovala jakákoliv povinnost volit jinou, přiměřenější cestu, nebo přednostně zabavovat movité věci, a obecně věci přiměřené hodnoty, což, k mému velkému překvapení, výslovně posvětil svým rozsudkem i ústavní soud, a staly se už reálně i případy, kdy soud zamítl žaloby na exekuce rodinných domů za miliony kvůli dluhům nižším než 100 tisíc Kč, včetně exekučních nákladů a poplatků. Logicky mě tedy zajímá jak se proti takovým praktikám téměř všemocných exekutorů bránit, a to i preventivně, jelikož člověk nikdy neví, kdy se dostane do nějakých potíží, a zda se mu je povede včas vyřešit. V minulosti jsem se již osobně setkal s desetitisícovou exekucí kvůli mnoho let starému, a nikdy neoznámenému ani neupomínanému dluhu (původně pravděpodobně nějakému rozdílovému nedoplatku) ve výši cca 9, - Kč na nějaké dávno zrušené smlouvě na pevnou linku. Exekutor přišel a začal olepovat věci v bytě mých rodičů s tím, že pokud neuhradíme celý dluh, tedy včetně té prakticky desetitisícové složky za exekuci samotnou, dojde k zabavování majetku. Nic podobného už nechci nikdy zažít. Proto bych se rád chránil alespoň proti zabavení střechy nad hlavou, kvůli nějaké podobné banalitě, o které ani nemusím vědět...
Děkuji.
Preventivní ochrana nemovitosti proti exekuci
Odesláno:
Otevřeno 564 x
1 odpověď
Host 9396
Mgr. Eva Gregorová (exekuce, správní pr.)
Dobrý den,
k situaci, kterou ze své zkušenosti popisujete, by skutečně vůbec nemělo dojít. V současnosti je ale postup exekutorů mnohem více kontrolován. Navíc samotnému exekučnímu řízení vždy předchází řada kroků. Pokud dlužník dluh přes výzvy věřitele dobrovolně neplní, musí věřitel nejprve získat tzv. exekuční titul (tzn. obrátit se zpravidla nejdříve na soud, aby dlužníkovi uložil povinnost dluh věřiteli zaplatit). Teprve na základě exekučního titulu, kterým bývá nejčastěji soudní rozhodnutí, je možné exekuci zahájit. I před provedením exekuce je dlužníkovi znovu poskytována lhůta k dobrovolnému plnění; k exekuci prodejem movitých či nemovitých věcí dochází až tehdy, není-li možný jiný, vhodnější způsob exekuce (např. srážkami ze mzdy). Skutečnost, že se dlužník včas o soudním rozhodnutí a následné exekucí nedozví, je většinou způsobena tím, že dlužník změní adresu bydliště a tuto skutečnost věřiteli nebo příslušným institucím zapomene oznámit. Tomu se dá ale předejít např. zřízením datové schránky – pak by se nemělo stát, že Vám důležitá soudní obsílka nebude doručena (např. proto, že se na uvedené adrese již nezdržujete), tj. nebudete překvapen nečekanou exekucí.
Další kroky v podobě zakládání s. r. o. bych Vám ale nedoporučovala. I neaktivní s. r. o. musí vykonávat řadu povinností (např. daňová přiznání, zveřejnění účetní závěrky) jejichž neplnění může být sankcionováno pokutou. Tím se naopak můžete vystavit vyššímu riziku porušení zákonných povinností a vzniku dluhu. Společnost může být navíc zrušena soudem ve smyslu § 105a zákona č. 304/2013 Sb. , o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Ani zřízení věcného břemene k nemovitosti ve vlastnictví s. r. o. nepovažuji za vhodné řešení, navíc některá věcná břemena mohou v dražbě také zaniknout (§ 336a odst. 2 občanského soudního řádu). Chápu, že na základě osobní zkušenosti máte obavy. Ale excesům v exekuci se lze bránit zákonnými prostředky. Základní zásadou exekučního řízení je princip přiměřenosti (ve smyslu poslední věty § 47 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu) – tj. do práv povinného zasahovat v nejnutnější míře, viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1867/2017, či rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 11 A 76/2015. Porušení povinnosti dbát ochrany práv povinného, vyplývající z § 46 odst. 1 exekučního řádu, může založit kárnou odpovědnost soudního exekutora. Exekutor by měl dále (pokud je to vzhledem k okolnostem možné) dodržovat i pořadí způsobů provádění exekuce dle § 58 odst. 2 exekučního řádu. Exekuce prodejem nemovitých věcí bývá zpravidla skutečně až poslední možností. Výše uvedené principy zdůrazňuje i četná soudní judikatura: např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 752/04, sp. zn. IV. ÚS 4489/12, sp. zn. IV. ÚS 3115/12, rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 855/2014, sp. zn. 30 Cdo 2769/2017, rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 11 A 76/2015, atd.
Postup exekutora kontroluje nejen Exekutorská komora, která může při nevhodném chování zahájit s exekutorem kárné řízení, ale se stížností na postup exekutora se lze obrátit také na předsedu okresního soudu, který exekutora provedením exekuce, event. na Ministerstvo spravedlnosti. A pokud ke svým závazkům a povinnostem přistupujete odpovědně, domnívám se, že se skutečně nemusíte obávat.
k situaci, kterou ze své zkušenosti popisujete, by skutečně vůbec nemělo dojít. V současnosti je ale postup exekutorů mnohem více kontrolován. Navíc samotnému exekučnímu řízení vždy předchází řada kroků. Pokud dlužník dluh přes výzvy věřitele dobrovolně neplní, musí věřitel nejprve získat tzv. exekuční titul (tzn. obrátit se zpravidla nejdříve na soud, aby dlužníkovi uložil povinnost dluh věřiteli zaplatit). Teprve na základě exekučního titulu, kterým bývá nejčastěji soudní rozhodnutí, je možné exekuci zahájit. I před provedením exekuce je dlužníkovi znovu poskytována lhůta k dobrovolnému plnění; k exekuci prodejem movitých či nemovitých věcí dochází až tehdy, není-li možný jiný, vhodnější způsob exekuce (např. srážkami ze mzdy). Skutečnost, že se dlužník včas o soudním rozhodnutí a následné exekucí nedozví, je většinou způsobena tím, že dlužník změní adresu bydliště a tuto skutečnost věřiteli nebo příslušným institucím zapomene oznámit. Tomu se dá ale předejít např. zřízením datové schránky – pak by se nemělo stát, že Vám důležitá soudní obsílka nebude doručena (např. proto, že se na uvedené adrese již nezdržujete), tj. nebudete překvapen nečekanou exekucí.
Další kroky v podobě zakládání s. r. o. bych Vám ale nedoporučovala. I neaktivní s. r. o. musí vykonávat řadu povinností (např. daňová přiznání, zveřejnění účetní závěrky) jejichž neplnění může být sankcionováno pokutou. Tím se naopak můžete vystavit vyššímu riziku porušení zákonných povinností a vzniku dluhu. Společnost může být navíc zrušena soudem ve smyslu § 105a zákona č. 304/2013 Sb. , o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Ani zřízení věcného břemene k nemovitosti ve vlastnictví s. r. o. nepovažuji za vhodné řešení, navíc některá věcná břemena mohou v dražbě také zaniknout (§ 336a odst. 2 občanského soudního řádu). Chápu, že na základě osobní zkušenosti máte obavy. Ale excesům v exekuci se lze bránit zákonnými prostředky. Základní zásadou exekučního řízení je princip přiměřenosti (ve smyslu poslední věty § 47 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu) – tj. do práv povinného zasahovat v nejnutnější míře, viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1867/2017, či rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 11 A 76/2015. Porušení povinnosti dbát ochrany práv povinného, vyplývající z § 46 odst. 1 exekučního řádu, může založit kárnou odpovědnost soudního exekutora. Exekutor by měl dále (pokud je to vzhledem k okolnostem možné) dodržovat i pořadí způsobů provádění exekuce dle § 58 odst. 2 exekučního řádu. Exekuce prodejem nemovitých věcí bývá zpravidla skutečně až poslední možností. Výše uvedené principy zdůrazňuje i četná soudní judikatura: např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 752/04, sp. zn. IV. ÚS 4489/12, sp. zn. IV. ÚS 3115/12, rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 855/2014, sp. zn. 30 Cdo 2769/2017, rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 11 A 76/2015, atd.
Postup exekutora kontroluje nejen Exekutorská komora, která může při nevhodném chování zahájit s exekutorem kárné řízení, ale se stížností na postup exekutora se lze obrátit také na předsedu okresního soudu, který exekutora provedením exekuce, event. na Ministerstvo spravedlnosti. A pokud ke svým závazkům a povinnostem přistupujete odpovědně, domnívám se, že se skutečně nemusíte obávat.
