Promlčení bezdůvodného obohacení u trestného činu podvodu spáchaného před 14 lety
- Uložil(a): Mgr. Lukáš Mohyla (právník)
- Kategorie: Bezdůvodné obohacení
- Zveřejněno: 21. leden 2015
08/2000 byl otec podveden pracovníkem pozemkového fondu při restitučním řízení, na úkor mého otce pomohl svému známému obohatit se o více než 4.000.000 Kč. Po 10 letech, kdy to otec zjistil, podal trestní oznámení. Vyšetřováním policie zjistila, že se dotyčný mohl dopustit podvodu, ale že uplynula 10-ti letá promlčecí lhůta a tak se věc odkládá - usnesení z ledna 2014.
Nelze věc klasifikovat jako úmyslné bezdůvodné obohacení, kde podle NOZ je promlčecí lhůta 15 let? Děkuji, Petra
ODPOVĚĎ:
Ve svém dotazu směšujete instituty práva občanského a trestního. Došlo-li k promlčení trestnosti činu dle § 67/1 starého trestního zákona, nemá na tuto skutečnost žádný vliv případná kvalifikace skutku jako úmyslného bezdůvodného obohacení, neboť to představuje institut občanskoprávní (tzn. že se nejedná o trestný čin).
Dle § 451/2 starého Občanského zákoníku (za jehož účinnosti k možnému bezdůvodnému obohacení došlo) byl bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
Dle § 107 starého Občanského zákoníku se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčelo za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozvěděl, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčelo za tři roky, a šlo-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Došlo-li tedy k bezdůvodnému obohacení v roce 2000, promlčelo se právo na vydání plnění z tohoto bezdůvodného obohacení nejpozději v roce 2010.
Ustanovení nového občanského zákoníku (který nabyl účinnosti 1. 1. 2014) pak nemohou být aplikována zpětně na právní jednání, k němuž došlo v roce 2000. Takový mechanismus by představoval tzv. pravou retroaktivitu právního předpisu, která je v zásadě nepřípustná.