Vysoký strom na cizím pozemku vedle rodinného domu - jak donutit souseda pokácet strom?
- Uložil(a): Mgr. Lukáš Mohyla (právník)
- Kategorie: Darování, vlastnictví, povinnosti k vl.
- Zveřejněno: 1. leden 2015
Mám 8 metrů od svého domu asi 20 metrů vysoký smrk, na soukromém pozemku, uprostřed vesnice. V odpovědích na stromy v blízkosti nemovitostí píšete, že nezáleží na subjektivním pocitu nebezpečí. Strom stojí rovně, pouze se naklání když je nějaká vichřice. Mám strach o zdraví a životy osob žijících v nemovitosti. Děkuji, David
ODPOVĚĎ:
1/ Soukromoprávní zakotvení problematiky:
V první řadě je nezbytné si uvědomit, že strom náleží tomu, z jehož pozemku vyrůstá kmen (§ 1067 občanského zákoníku), Vámi zmíněný smrk je tedy součástí majetku vlastníka pozemku, z něhož vyrůstá. Do vlastnického práva této osoby pak skutečně nemůže být zasaženo (pokácením předmětného smrku) pouze na základě Vaší obavy z pádu tohoto stromu, není-li tato obava podložena objektivními důvody (poškození stromu bleskem, špatný stav kořenového systému, stáří stromu apod.).
Dle § 1017/1 občanského zákoníku platí, že má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod (nikoli tedy jakýkoli důvod, nýbrž důvod, který lze z objektivního hlediska považovat za rozumný), může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m. Ze shora uvedeného tak lze dovodit, že roste-li předmětný smrk od Vašeho domu (či od hranice Vašeho pozemku? ) 8 metrů, je tato vzdálenost občanským zákoníkem považována vzhledem k výšce smrku za přípustnou.
Jedná-li se tedy ve Vámi popsaném případě o zcela zdravý smrk, který není nijak poškozen, ani z jiného důvodu nehrozí jeho bezprostřední pád (či pád jeho části) nelze přirozeně přistoupit ani k jeho svépomocnému pokácení na základě § 14 občanského zákoníku, resp. by takový zásah nemohl být považován za jednání v krajní nouzi (ve smyslu § 2906 občanského zákoníku).
Dle § 2903/2 občanského zákoníku dále platí, že při vážném ohrožení může ohrožený požadovat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy. Nehrozí-li však pád předmětného smrku z žádného objektivního důvodu, není tento postup použitelný.
V souvislosti se shora uvedeným pouze doplňuji, že naklánění předmětného smrku ve vichřici nelze samozřejmě hodnotit jako vážné či bezprostřední ohrožení (pokud vichřice smrk nijak nepoškodí), neboť tímto způsobem se ve vichřici chovají všechny stromy (aniž by to však představovalo důvod k jejich preventivnímu pokácení).
2/ Veřejnoprávní zakotvení problematiky:
V popsaném případě Vám lze doporučit kontaktovat místně příslušný orgán ochrany přírody a svou obavu z pádu stromu s ním konzultovat. Dle § 7/2 zákona o ochraně přírody a krajiny je péče o dřeviny (zejména jejich ošetřování a udržování) povinností jejich vlastníků. K pokácení stromů je v zásadě zapotřebí povolení místně příslušného orgánu ochrany přírody, který je zároveň oprávněn vlastníkovi stromu jeho pokácení nařídit.
Dle § 8/4 zákona o ochraně přírody a krajiny není takové povolení zapotřebí ke kácení dřevin, je-li jejich stavem zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu. Ten, kdo za těchto podmínek provede kácení, oznámí je orgánu ochrany přírody do 15 dnů od provedení kácení.
Na tomto místě pouze doplním, že dle § 75 zákona o ochraně přírody a krajiny je orgánem ochrany přírody v první řadě obecní úřad.
Vyrůstá-li předmětný smrk z pozemku uprostřed obce, předpokládám, že tento pozemek není určen k plnění funkcí lesa a postup dle § 22/1 zákona o lesích tudíž nepřichází do úvahy.