Kdo je majitelem kanalizační přípojky nemovitosti do veřejné kanalizace?

Je možné se tomuto rozhodnutí úspěšně bránit, především v konkretním případu, kdy se jedná o RD /zemědělská usedlost, obklopená pastvinami a ornou půdou/, se zemědělskou malovýrobou na ŽL a kde by přípojka na splaškovou kanalizaci byla sice technicky možná, ale neúměrně nákladná a je vhodnější splaškovou vodu biologicky upravit a použít na hnojení přilehlé orné půdy příp. trvalého travního porostu. Příslušné přípravky jsou běžně k dostání v obchodech i drogeriích - tato možnost je na obalu uvedena. Děkuji, Mojmír

ODPOVĚĎ:
Je pravdou, že obecní úřad je ve smyslu § 3/8 zákona o vodovodech a kanalizacích oprávněn v přenesené působnosti rozhodnutím uložit vlastníkům stavebního pozemku nebo staveb, na kterých vznikají nebo mohou vznikat odpadní vody, povinnost připojit se na kanalizaci v případech, kdy je to technicky možné, čemuž koresponduje i § 26/2 písm. b) zákona o vodovodech a kanalizacích (který vyjmenovává případy, v nichž rozhodují obecní úřady v přenesené působnosti).

V souvislosti se shora uvedeným je dále vhodné upozornit na to, že k tomu, aby obec mohla vydat právní předpis v přenesené působnosti (nařízení obce) je nezbytné, aby se tak stalo na základě zákonného zmocnění a samozřejmě i v mezích takového zmocnění (čl. 79/3 Ústavy ČR a § 11/1 zákona o obcích).

Zmocnění k vydání nařízení obce však není v § 3/8 zákona o vodovodech a kanalizacích obsaženo. Toto ustanovení naopak počítá s vydáním rozhodnutí (myšleno rozhodnutí vydaného v rámci správního řízení dle správního řádu), tzn. individuálního právního aktu, kterým se v konkrétním případě ukládá povinnost jmenovitě určené osobě. Obecní úřad je tak povinen v každém konkrétním případě zkoumat, zda jsou splněny podmínky pro uložení povinnosti dle § 3/8 zákona o vodovodech a kanalizacích, tzn. zejména zda je připojení na veřejnou kanalizaci technicky možné.

Proti rozhodnutí o povinnosti připojit se k veřejné kanalizaci je tedy možné brojit opravnými prostředky (odvolání dle § 81 a násl. správního řádu), přičemž není vyloučen ani soudní přezkum takového rozhodnutí (dle soudního řádu správního).

Pokud by se vlastník pozemku či stavby nebyl ochoten připojit k veřejné kanalizaci, je vhodné vědět, že vydané rozhodnutí představuje exekuční titul podle § 104 správního řádu. Obecní úřad by tak mohl přistoupit k exekuci na nepeněžitá plnění (§ 107 - § 129 správního řádu) a ukládat vlastníkovi např. donucovací pokuty (§ 112 písm. c) správního řádu). Současně je vhodné vědět, že nepřipojení se k veřejné kanalizaci (ač to bylo vlastníkovi uloženo rozhodnutím obecního úřadu) není přestupkem ani správním deliktem (pokuta za přestupek či jiný správní delikt nebo jiná sankce v tomto případě tedy nehrozí).

V souvislosti se shora uvedeným se dále sluší poukázat na stanovisko, které k této problematice zaujalo Ministerstvo zemědělství (jako nejvyšší správní orgán, do jehož gesce problematika vodovodů a kanalizací spadá). Dne 21. 4. 2008 vydalo Ministerstvo zemědělství (konkrétně jeho sekce vodního hospodářství) výklad č. 19 k zákonu o vodovodech a kanalizacích, v němž se zaměřilo na § 3/8 tohoto právního předpisu. V rámci předmětného výkladu dospělo Ministerstvo zemědělství mimo jiné k závěru, že:
"… Z podstaty věci není možné spravedlivě uložit vlastníkovi stavebního pozemku nebo stavby, na které vznikají nebo mohou vznikat odpadní vody, povinnost úhrady nákladů s připojením souvisejících, a to především z důvodu, že plnil svoje povinnosti vyplývající z právních předpisů, mj. z ustanovení § 5 odst. 3 vodního zákona. Podá-li tedy nějaká jiná osoba, ať už z jakéhokoliv důvodu, samozřejmě za předpokladu, že vlastník stavebního pozemku nebo stavby plní řádně své povinnosti, podnět k zahájení řízení podle ustanovení § 3 odst. 8 zákona o vodovodech a kanalizacích, je osobou, která má zájem na připojení, a tudíž nese náklady na připojení, nedojde-li k jiné dohodě.

Vlastníkem přípojky je ve smyslu ustanovení § 3 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích osoba, která na své náklady přípojku pořídila. Zákon sice v první větě předmětného ustanovení stanoví, že přípojku pořizuje na své náklady odběratel, uvádí však i výjimku, pokud není dohodnuto jinak. Lze dovodit, že pod pojem "není-li dohodnuto jinak" lze podřadit i v dotazu zmíněný případ připojení na kanalizaci uložením povinnosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 zákona o vodovodech a kanalizacích.

Dále umožňuje stavební zákon za podmínek daných ustanovením § 137 odst. 1 písmeno e), nařídit vlastníku stavby, stavebního pozemku nebo zastavěného stavebního pozemku připojit stavbu na technickou infrastrukturu a dále provést úpravy, jimiž se stavba vybavuje sociálním nebo jiným hygienickým zařízením. Na náhradu nákladů na takové úpravy náleží vlastníku stavby, stavebního pozemku nebo zastavěného stavebního pozemku na základě a za podmínek daných ustanovením § 138 stavebního zákona stavební příspěvek, pokud o něj požádá. Stavební příspěvek se poskytuje na úhradu té části nákladů, které se přímo týkají provedení nařízených nezbytných úprav.
Stavební příspěvek se podle ustanovení § 138 odst. 4 neposkytne, mají-li být nařízenými nezbytnými úpravami odstraněny závady vzniklé porušením nebo neplněním povinností vlastníka, stanovených tímto zákonem či jiným právním předpisem. Příspěvek se též neposkytne, lze-li zajistit úhradu nákladů na provedení nařízených nezbytných úprav nebo na zpracování projektové dokumentace podle zvláštních právních předpisů… "

Celý výklad č. 19 k zákonu o vodovodech a kanalizacích je dostupný zde:

http://eagri.cz/public/web/file/41870/V19.pdf