Darování družstevního bytu s nepsanou podmínkou postarání se o rodiče - podmínka nebyla splněna

My jsme nijak neprotestovaly, protože jsme si vědomy, že je to úkol nelehký a se sestrou bydlíme 350 a 400 km od bydliště maminky, takže pro nás v podstatě i nerealizovatelný. Bratr bydlel i se svou manželkou a dvěma syny celý život ve dvoupokojovém bytě maminky a z důvodu neustálých exekucí jí ani neplatil nájem, a dokonce tak přišla i o část svého vybavení bytu, které jí exekutor zabavil. Nemůžeme však prokázat, zmiňuji jen na dokreslení osobnosti bratra. Po dvou měsících od převodu družstevního bytu na vnuka, však došlo mezi maminkou a rodinou bratra k několika hádkám, kdy nejdříve ji chtěli oni vystěhovat a po našich domluvách se nakonec rozhodl bratr s rodinou odstěhovat, byt opustili a více se o matku nezajímali. Náš bratr dokonce prohlásil, že živou už ji nechce vidět. Nejdříve jsme pomohli mamince byt dát zpátky do pořádku, aby mohla využívat i místnosti, které byly prázdné a dost poškozené. Starali jsme se se sestrou a našimi dětmi na dálku. Často s ní telefonovali, zajistili a platili jsme jí obědy, zkoušeli jsme zajistit sociální pracovnici, kterou ale maminka odmítla.   V květnu 2022 si maminka zlomila nohu při pádu a sousedka zavolala mému synovi, který byt otevřel a nechal babičku převézt do nemocnice. Protože jsme se sestrou daleko, žádaly jsme bratra formou SMS, aby jí donesl alespoň nějaké věci (oblečení, drogerii, brýle, zuby a další osobní potřeby) do nemocnice. On však odepsal, že nemá čas. Napsaly jsme, že samozřejmě ne hned, že až bude mít čas, na což opět reagoval nezájmem, odpověděl, že nemá klíč od bytu. Takže jsme se synovcem jeli z Kladna a Prahy dovézt mamince toaletní potřeby. Po nějaké době byla maminka převezena na LDN, protože její stupeň demence, omezená pohyblivost a nedoléčená zlomenina kotníku, jí neumožňuje už být sama doma, bez každodenní péče třetí osoby, kterou ji my na dálku nedokážeme zajistit. Začaly jsme vyřizovat DD, který předtím maminka odmítala, takže nebylo možno zažádat. Celá situace zůstala na nás dvou a na našich dětech a jsme velmi rozzlobené na bratra, že přemluvil maminku, aby byt napsala na jeho syna (bez nějaké podmínky, že se o ni postará) a že ani on ani jeho syn nikdy nenavštívili maminku v nemocnici ani v LDN, nezajistili jí věci osobní potřeby, toaletní potřeby a neposkytli ji ani útěchu svou návštěvou nebo zatelefonováním. Zaměstnancům nemocnice, LDN a sociální pracovnici jsme poskytli telefonní číslo na bratra (na vnuka nemáme), ale pravděpodobně s nimi nekomunikoval, protože se stále a intenzivně obraceli na mě a na mé syny.   Takže bratr ani jeho obdarovaný syn zřejmě vůbec nespolupracovali s personálem nemocnice ani LDN a opět nechali vše na nás. Chtěla bych vědět, zda toto je hrubé porušení dobrých mravů. Z mého pohledu je to strašné chování. Vím však, že právo věci vidí jinak. Byt byl její pojistka právě na stáří a takový případ. Mohl se prodat a koupit nějaký jiný blízko nás, abychom jí mohly být na blízku nebo se mohl prodat a mohly jsme ji zajistit na poslední dobu jejího života soukromý DD v naší blízkosti, kde bychom ji mohli denně navštěvovat. Bratr ji tímto velmi ublížil, neboť sám ji neposkytnul svůj zájem a svou přítomnost formou návštěv, telefonátů a zároveň ji tím znemožnil být v blízkosti svých dcer a vnoučat, kteří přestože je maminka vlastně vydědila, se stále v rámci možností a dobrých mravů zajímají, starají, telefonují, dle možností navštěvují a komunikují s personálem nemocnice, lékaři, LDN i DD.   Mám jednoduchý dotaz. Jaká je pravděpodobnost úspěchu za této situace, kdyby si maminka zažádala o navrácení daru? Pokud by šlo vše pomalu, můžeme pak jako dědicové v této věci pokračovat?

ODPOVĚĎ:
Pro účely vrácení daru právo vyžaduje, aby došlo k tak hrubému jednání, že se jedná o situaci, která je v rozporu s dobrými mravy. Dokonce ani "jedna facka" nestačí. Situace, kdy obdarovaný nejeví vůbec žádný zájem, není natolik hrubým jednáním, že by mohla být žaloba úspěšná, nicméně v rámci soudních řízení se často prokáže i více. Také záleží na obraně obdarovaného, jak by zdůvodnil, že se o babičku nezajímal, případně by mohl i doložit, že se o ni zajímal. Jednoduše pokud tam není prokázáno nějaké psychické či fyzické týrání či napadání, nelze s jistotou říct, že by byla žaloba o vrácení daru úspěšná. Pokud byste žalobu podali, můžete v ní pokračovat i jako dědicové, kdyby náhodou paní zemřela v průběhu řízení.