Kdy je štěkání psa obtěžující, tzn. "proti dobrým mravům" nebo "proti místní zvyklosti"?

Za činžákem (SVJ) máme zahrádku (vnitroblok činžáků), kam párkrát týdně chodíme i se psem i s malými dětmi, většinou po venčení tam ještě na chvíli zajdem či když pečuji o zahradu. Rozhodně tam psa nevenčím, to by jí fakt nestačilo, to by byla chudák, potřebuje se pořádně projít. Chodíme tam většinou na cca půl hod či hodinu. Během té doby pes párkrát zaštěká, např. když odpovídá jinému psovi v sousedství (zejména sousedi přes plot, mají 2 psi), když vidí kočku, chce hodit aport, vždy se snažím psa klidnit.   Dnes přišel jakýsi soused z protějšího domu (očividně známý 1 souseda z našeho vchodu, řekla bych, že na mě byli domluveni) ... a že ho zrovna ta naše čuba strašně ruší, že by se chtěl dohodnout. Ale vlastně se dohodnout nechtěl, protože dohoda znamená nalezení kompromisu. Pán po mě chtěl, jestli prý můžu zařídit, aby ten pes neštěkal vůbec. Což mě namíchlo až trochu rozesmálo svou absurdností. To jsem mu řekla, že zařídit opravdu neumím. Vysvětlovala jsem, nebylo to k ničemu. Do toho se přidal ten náš soused z našeho vchodu (čekal celou dobu na balkoně, bydlí v přízemí), aby mi řekl, že je to štěkání taky obtěžuje.   Se všemi ostatními partajemi (9 z 10) žádné problémy nemáme, spíše naopak, takto pěkné sousedské vztahy jsem nezažila. Mě to štěkání na zahradě opravdu nepřiměřeně nepřipadá, vždyť tam netrávíme celé dny! Nejedná se o nějaké nekontrolované non stop štěkání celé dny či noci! Tak jsem si vytáhla knihu o psech a paragrafech, zagooglila a přijde mi, že zas tolik zastání v zákoně my pejskaři nemáme.   Vlastnictví něčeho nemá obtěžovat okolí. Jak mám poznat, kde je hranice chování "proti dobrým mravům" nebo "proti místní zvyklosti." Vždyť bydlíme poblíž centra krajského města, obecně je tu hluk, všude tu jezdí spousta linek mhd, spousta lidí tu má psi (jsou tu v blízkosti 3 městské parky). Nemůže čekat od vnitrobloku nějakou relaxační zónu! Opravdu mi přijde absurdní, abych nemohla ani na chvilku využívat se psem vlastní majetek (i když SVJ). Tam, kde začíná tvoje svoboda, končí moje svoboda. A toto mi přijde, že je požadavek, který ubírá moji svobodu. Jak teď reagovat, kdyby se spor vyostřil? Opravdu bych byla nerada, aby to došlo např. k soudu, k nějakému měření hluku, dokazování pomocí výpovědí svědků/sousedů atd. To by bylo velmi nepříjemné, jako lékařka si zakládám na dobrém renomé. Ale jaké teď vlastně mám možnosti? Jako nechodit na tu zahradu se psem a tudíž nepoužívat vlastní majetek? Protištěkací obojek nechci, to se bojím, že by tu psychiku té naší útulkové fence mohlo ještě víc pocuchat. Předem děkuji. S přáním krásného dne Laura.

ODPOVĚĎ:
Obecně platí, že sousedé se musí chovat tak, aby ostatní neobtěžovali nad míru přiměřenou místním poměrům. Protože v zákoně nenaleznete nic, co by otázku hluku definovalo konkrétněji, skutečně se může stát, že případ skončí u soudu a pak by soud musel individuálně zjišťovat, do jaké míry jsou sousedé obtěžováni. Obecně se dá uzavřít, že pes by neměl ostatní rušit v době nočního klidu, nicméně pokud se jedná o psa, který štěká hodně a nahlas, je reálné, že by soud mohl uložit majiteli povinnost zařídit si to jakkoliv tak, aby ostatní rušení nebyli. V takovýchto případech je skutečně důležitá jistá míra tolerance ze strany sousedů, na druhou stranu i pochopení ze strany majitele psa, že lidé mívají různé pracovní režimy či malé děti a nepochybně mohou být rušeni i přes den, pokud např. pracují na směny a potřebují se přes den vyspat či dítě ještě přes den spí. Nejideálnější varianta je domluva a stačí domluvit nějaká rozumná pravidla, protože pak bývají i tak zlí lidé, že vůbec nevyjádří jakoukoliv nespokojenost a rovnou vymýšlí, jak psa zlikvidovat.