Může být dědický podíl dětí, potomků různě velký díky závěti

V tomto případě je nutné si uvědomit, že závěť je v dědickém právu projev autonomie vůle zůstavitele a je chráněna jako vůle osoby, která se již nemůže vyjádřit k projevenému, a tudíž je jí poskytována maximální možná ochrana. Není legálně možné zůstavitele "nutit" do přiměřeného rozdělení majetku svým dědicům ze závěti. Závětí je zůstaviteli umožněno "zvýhodnit" některého z dědiců (může se tak postarat o nezaopatřené dítě nebo odměnit osobu, která o něj ve stáří pečovala). Jinak by nemusel tento institut dědění ze závěti vůbec existovat a vystačili bychom si s děděním ze zákona.

Situace, kterou jste uvedl, není zcela jednoznačná a záleželo by na dalších okolnostech:

1) budeme vycházet z modelové situace, kdy půl milionu na kontě zůstavitele je Váš jediný majetek:
Když se jedná o rodinu, jejíž členové spolu vycházejí normálně a důvod, proč bylo tak nestandardně rozděleno dědictví, je zřejmý (např. dvě děti jsou dospělé a již mají vlastní nemovitosti a ze závěti budou tedy dědit jen menší část, třetí dítě je zletilé, ale nemá vlastní přístřešek a tak dostane větší část dědictví), je tato závěť platnou a bude podle ní rozdělen majetek.
I v případě napadení závěti žalobou (což je možné) by s největší pravděpodobností závěť nebyla soudem prohlášena za neplatnou.

V případě, že se nejedná o dobře vycházející rodinu, otevírá se nám možný prostor pro napadnutí závěti. Dědic (nebo oba dědicové), kteří byli znevýhodněni mohou závěť napadnout jako neplatnou, protože sice nedošlo k vydědění potomka, ale rozdělením majetku došlo k jeho podstatnému a bezdůvodnému znevýhodnění a závěť v sobě obsahovala prvky listiny o vydědění z části majetku, byť formálně v ní není uvedeno ("ty dostaneš z třetiny z půl milionu, která ti podle zákona náleží, jen 100 tisíc a do zbývající části jsi za vedení trvale nezřízeného života vyděděn") neplatnost závěti by napadali z toho důvodu, že závět působí do určité míry jako listina o vydědění, byť k vydědění nebyl naplněn žádný ze zákonných důvodů, aby měl zůstavitel možnost k takovému jednání. Judikaturou bylo vydědění jen co do určité části majetku dovozeno jako legální. Tady se jedná, ale o dost složitou konstrukci a nemohu říct zcela určitě, zda soud by uznal závěť neplatnou - záleželo by na skutkových okolnostech, rodinných vztazích, pořízení o majetku zůstavitele za jeho života a prokázané příčině rozhodnutí zůstavitele atd.

2) budeme vycházet z modelové situace, kdy půl milion na kontě zůstavitele není jediný majetek a zůstavitel pořídil závěť jen o této části majetku (což je také možné)
Dědici by se potom mohli soudní cestou domáhat, aby bylo určeno, že při dalším rozdělování majetku, o němž nebyla pořízena závěť, dojde k tomu, že v závěti zvýhodněný dědic dostane menší podíl ze zbývajícího majetku, který nebyl uveden v závěti a který se bude dělit mezi dědice jako by se dědili ze zákona nikoliv ze závěti. Tady potom prostor pro žalobu, která by byla s lehčím dokazováním než v případě uvedeném výše úspěšná, je.

Možnost započtení daru, který dal zůstavitel dědici za svého života do dědictví, kterou jsem uvedla v původní odpovědi je jiná situace, ale taky je to způsob, jímž lze vyrovnat nestejnoměrné rozdělení majetku v závěti.