Promlčení vydědění - do kdy musí dědic podat žalobu k soudu?

Vzor na předmětnou žalobu jsem ve Vaší nabídce nenašla. Hrozí promlčení? Má se syn sám hlásit na dědickém oddělení soudu? Děkuji předem za odpověď. Renata

ODPOVĚĎ:
To, že notář, který dědické řízení vyřizuje, dosud Vašeho syna nekontaktoval, může mít více důvodů. Např. pokud zůstavitel nezanechal žádný majetek či jen majetek nepatrné hodnoty, dědické řízení se zastavuje a nepatrný majetek se vydává tomu, kdo uhradil náklady pohřbu zůstavitele. V takovém případě je vypravitel pohřbu jediným účastníkem řízení a jiné dědice notář není povinen vyrozumívat o tom, zda a jak bylo řízení skončeno. Další možností může být to, že dosud dochází ke zjišťování aktiv a pasiv pozůstalosti nebo zatím nejsou jiné potřebné podklady v dědickém spise, notář tak ještě nenařídil konečné jednání ve věci a tudíž jej dosud nekontaktoval. Další možností je, že o se o synovi notář nedozvěděl, a to ani od ostatních účastníků řízení a ani z informačního systému evidence (bývají v něm chyby).
Než podáte žalobu, proveďte nejdříve následující postup.
Na okresním soudě, který je v místě posledního trvalého pobytu zůstavitele, se dotažte, který notář pozůstalost vyřizuje. Poté kontaktujte daného notáře a požádejte ho o nahlédnutí do dědického spisu. Syn se pravděpodobně bude muset notáři prokázat kromě občanského průkazu i rodným listem. Z obsahu dědického spisu zjistíte, zda zůstavitel zanechal listinu o vydědění, případně zda zanechal závěť.
Pokud však byl syn skutečně vyděděn, bude notářem jako vyděděný nepominutelný dědic vyrozuměn o tom, že zůstavitel sepsal listinu o vydědění, ve které byl vyděděn. Vyděděný syn bude mít právo vyjádřit se k pravosti a platnosti listiny o vydědění a k důvodům vydědění. V řízení o pozůstalosti může syn prohlásit, že důvody vydědění nejsou dány a toto své tvrzení podložit i případnými listinnými důkazy či může navrhnout výslech svědků.
Pokud bude mezi dědici nesporné, že důvody vydědění nebyly dány, nemusí být žaloba vůbec podána a přímo notář v dědickém řízení rozhodne, že neprávem vyděděný potomek se stal dědicem zůstavitele. Dědické řízení je řízení nesporné. Jakékoli skutkové spory mezi účastníky tedy musí být řešeny mimo dědické řízení, a to mimosoudně či přes soudní řízení zahájené na základě žaloby. Teprve bude-li mezi dědici sporné, zda byly či nebyly důvody vydědění dány, odkáže notář toho z dědiců, jehož dědické právo se jeví jako slabší, k podání žaloby a stanoví mi lhůtu k podání žaloby, které nesmí být kratší než 2 měsíce (§ 170 z. ř. s.). Notář vydá usnesení, ve kterém tedy odkáže vyděděného potomka k podání žaloby. V usnesení uvede, ke kterému soudu a proti komu má být žaloba podána a také jak by měl znít petit žaloby. Až v této chvíli je tedy vhodné žalobu podat. Notář dědické řízení přeruší do doby pravomocného skončení řízení o žalobě a v řízení pokračuje až poté, co zná okruh správný dědiců.  
Podle § 189 z. ř. s. tomu, kdo nebyl účastníkem jako dědic v době vydání rozhodnutí o pozůstalosti, nebrání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou. Jeho právo se nepromlčí minimálně po dobu tří let od smrti zůstavitele.