Plastnost závěti podepsané dementní osobou - je platná nebo ne?

Byla jsem znovu v lázních a po návratu ji našla v nemocnici s následnou péčí. Byla to troska, nemohla chodit, odmítala potravu, léky. Po 4 měsících od posledního setkání mne nepoznala, mluvila nesmysly. Sestra mi sdělila, že žije spokojeně v tom svém světě. Zřejmě stařecká demence se takto projevila. Každý týden mne syn o víkendech za ní vozil. Vždy jsem jí musela připomínat, kdo jsem. Trvalo to 3 měsíce, pak zemřela.
Měla spoření v bance na své jméno, znám číslo konta i výši vkladu, dále měla přístup k vkladu svého zemřelého manžela, ke kterému měla dispoziční právo. Sdělila mi i heslo k tomuto vkladu, které je neobyčejné a vysvětlila mi i jeho původ. To vše, když byla myslící člověk.
Jednání u notáře se ještě neuskutečnilo.
Existuje nějaká možnost, abych mohla uplatnit dědické právo?
Domnívala jsem se, zda třeba soudní cestou by se nepříhlédlo k přání zemřelého. V našem případě dědiců bude hodně a připadne na mne tak 1/30. Dědit budou i ti, kteří zemřelou nikdy neviděli a neměli tušení, že existuje.
Pokračování příběhu: O zemřelou sestřenici, když onemocněla a vzali ji do nemocnice se začala starat praneteř, kterou jsem znala pouze z vyprávění.
Nyní 26.6.18 jsem obdržela notářský protokol, dle kterého byla pořízena 25.8.17 závěť se zápisem pořízeným notářkou z Tábora v nemocnici v Praze Na Františku, dle kterého je praneteř dědičkou celé pozůstalosti.
Ta není malá - byt a hotovost činí nejméně 6.000.000 Kč. Dle protokolu by nás bylo 9 dědiců. Praneteř by neměla nárok.
Divné je, že člověk žijící v Praze povolá notáře z Tábora. Tzn. že k němu má nějaký vztah a závěť nemusí být zcela pravdivá.
Nevěřím, že byla pořízena hned z počátku hospitalizace. Když sestřenice měla světlejší chvilku zeptala jsem se jí, zda podepisovala někdy něco notáři. Odvětila, že u ní nikdo nebyl, že se podepisovala pouze Evičce. Ta jí vyřizovala propadlý OP i zdravotní, zařídila si přebírání jejího důchodu, čili podpis byl nutný často. Na přímý dotaz, zda jí dala byt odpověděla, že neví, ale peníze jí určitě nedala.
Nyní se mám vyjádřit do 14 dnů k platnosti závěti. V případě nesouhlasu půjdu k soudnímu komisaři. On asi rozhodne, že bude soud. Kdybych prohrála, jaké by asi byly soudní poplatky. Dvě sestřenice by do soudu šly se mnou, abychom se o poplatky dělily.
Děkuji, Valérie

ODPOVĚĎ:
Pokud je zde skutečně podezření, že závěť byla pořízena v době, kdy již zůstavitelka byla ve stavu, že nebyla schopna domyslet následky svého jednání (to by bylo předmětem znaleckého zkoumání v rámci soudního řízení, znalec by zkoumal zdravotnický spis zůstavitelky), pak jistě stojí za to řešit věc soudní cestou, tedy podáním žaloby o určení neplatnost závěti. O postupu je notář povinen Vás poučit, tj. do kdy žalobu podat, jaké jsou její náležitosti, atd... Pokud jde o poplatky, tak soudu hradíte pouze soudní poplatek, který činí 2.000,-Kč. Podstatě vyšší položka jsou náklady na advokáta, který by Vás případně ve sporu zastupoval. Advokát má právo na odměnu dle advokátního tarifu, kdy částka za úkon v tomto typu sporu činí 2.500,-Kč + 300, -Kč náklady na hotové výdaje (tzv. režijní paušál) + DPH. Úkonem právní služby je každá účast na jednání, podání ve věci (žaloba, vyjádření, .), konzultace s klientem, apod. Upozorňuji, že pokud byste ve sporu nebyly úspěšné, musely byste kromě svého advokáta uhradit i advokáta protistrany, tj. hradily byste dvojnásobek.