Může soud odmítnout námitku promlčení u náhrady za poškození zdraví, psychiky
- Uložil(a): Monika Vybíralová, DiS. (správa textů)
- Kategorie: Odpovědnost za škodu, náhrada škody (občanské právo)
- Zveřejněno: 20. březen 2013
V osmnácti letech jsem byl vyšetřen v psychiatrické ambulanci s diagnozou úzkostně-depresivní poruchy, jejíž příčinou byla stanovena výchova v dysharmonické rodině, s podezřením, že otec je pravděpodobně psychopatická osobnost. V následujících třinácti letech jsem podstupoval léčbu antidepresivy a psychoterapii, jak při hospitalizacích tak ambulantně.
Přes aktivní přístup v léčbě i životě a prokázaný vysoký intelekt, jsem výrazně omezený v osobní a karierní oblasti. Rád bych se zeptal, jestli se můžu na svých rodičích účinně dovolávat nějaké kompenzace, ať už společenské (projevením lítosti) nebo finanční. Dále by mě zajímalo, který zákon se zabývá odpovědností rodičů za zdravý vývoj dítěte. Děkuji, Šimon
ODPOVĚĎ:
Odpověď na Váš dotaz rozdělím pracovně do 2 částí:
1/ Nárok na kompenzaci:
S ohledem na neobvyklost Vašeho případu se domnívám, že Váš nárok na kompenzaci ze strany Vašich rodičů je spíše teoretický, postupovat by bylo nicméně možné dvěma směry.
a/ Dle § 11 Občanského zákoníku má každá fyzická osoba právo na ochranu své osobnosti, tzn. života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.
Dle § 13/1 Občanského zákoníku je v případě porušení shora uvedených osobnostních práv každý oprávněn se mimo jiné domáhat, aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění, které může mít povahu omluvy či náhrady v penězích (§ 13/2 a 3 Občanského zákoníku).
b/ Dle § 415 Občanského zákoníku je každý povinen si počínat tak, aby nedocházelo mimo jiné ke škodám na zdraví, přičemž dle § 420/1 Občanského zákoníku odpovídá každý za škodu, kterou svým protiprávním jednáním způsobil. V případě způsobení škody na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění (§ 444/1 Občanského zákoníku ve spojitosti s vyhláškou č. 440/2001 Sb.).
Pro úspěch některé ze shora naznačených žalob (tzn. žaloby na ochranu osobnosti a žaloby na náhradu škody na zdraví) je však nezbytné, aby byly splněny tyto podmínky:
a/ musí dojít k protiprávnímu jednání,
b/ musí vzniknout škoda, ev. musí dojít k porušení osobnostních práv a
c/ musí prokazatelně existovat příčinná souvislost mezi a/ a b/.
V tomto ohledu podotýkám, že samotná zmínka o pravděpodobné příčině Vašich zdravotních obtíží ve Vaší zdravotnické dokumentaci nemůže ještě znamenat prokázání příčinné souvislosti (ad c/), obecně platí, že jakékoli prokazování v oblasti psychiatrických/psychických poruch je značně obtížné.
Nad rámec shora uvedeného je s ohledem na značnou časovou prodlevu navíc nutné zohlednit i možné promlčení Vašich práv. Promlčecí doba v případě práva na ochranu osobnosti je tříletá (§ 101 Občanského zákoníku), právo na náhradu škody na zdraví se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (§ 106/1 Občanského zákoníku). Případné promlčení Vašich práv však neznamená, že byste se jich nemohl domáhat i soudní cestou, pokud by však Vaši rodiče vznesli před soudem tzv. námitku promlčení, nemohl by Vám soud žalované právo přiznat. Zcela na okraj pak podotýkám, že i námitka promlčení může být soudem za určitých okolností posouzena jako jsoucí v rozporu s dobrými mravy (§ 3/1 Občanského zákoníku) a tudíž nezohlednitelná, jak již bylo soudy opakovaně judikováno.
2/ Péče rodičů o zdravý vývoj dítěte:
Povinnost rodičů pečovat o zdravý vývoj jejich dítěte lze částečně vyvodit z § 18 zákona o rodině, dle něhož muž a žena mají v manželství stejná práva a stejné povinnosti; jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí. Tato povinnost pak zejména vyplývá z § 31/1 písm. a) zákona o rodině, který jako součást tzv. rodičovské zodpovědnosti označuje práva a povinnosti rodičů při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, přičemž při výkonu těchto práv a povinností jsou rodiče povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje; mají rovněž právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a jakkoli ohroženo jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj.
Na závěr pouze připomínám, že rozhodující úlohu ve výchově dětí mají rodiče, přičemž mají být osobním životem a chováním příkladem svým dětem (§ 32/1 a 2 zákona o rodině).