Odškodnění oběti trestného činu v dědickém řízení zemřelého pachatele

Auto je totálně na odpis. Můj dotaz zní, jestli mám nějakou šanci na odškodnění, když je pachatel mrtvý? Jakým způsobem se to dá kdyžtak řešit a po kom mám ty peníze požadovat? Děkuji, Jeremiáš

ODPOVĚĎ:
Stručná odpověď na Váš dotaz zní: Náhradu Vám způsobené škody můžete požadovat po dědicích pachatele, neboť závazek pachatele (jako škůdce dle terminologie občanského zákoníku) je součástí pozůstalosti, která bude v rámci dědického řízení rozdělena (a ze které mohou rovněž věřitelé uspokojit své pohledávky).

V obecné rovině dle § 2009/1 občanského zákoníku platí, že smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem (což se však samozřejmě nevztahuje na závazek dlužníka z titulu jeho odpovědnosti za škodu, neboť povinnost k náhradě škody není vázána na osobnost dlužníka-škůdce).

Dle § 1475/2 občanského zákoníku je pozůstalost tvořena celým jměním zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci (k čemuž však, jak dle znění dotazu předpokládám, nedošlo). Jměním je pak souhrn majetku a dluhů (tedy i dluhů z titulu odpovědnosti za škodu) každé osoby (§ 495 občanského zákoníku).

Skutečnost, že povinnost k náhradě zůstavitelem způsobené škody se jako dluh (a tudíž součást pozůstalosti) dědí, je potvrzena rovněž v § 171/2 písm. a) zákona o zvláštních řízeních soudních, dle něhož platí, že pasiva pozůstalosti tvoří i dluhy zůstavitele, které měl v době smrti, jakož i dluhy, které mají původ v právních skutečnostech, z nichž by měl plnit zůstavitel, kdyby mu v tom nezabránila jeho smrt.

Pro Váš dotaz je dále podstatný § 1701/1 občanského zákoníku, podle kterého přecházejí dluhy zůstavitele na dědice.

V současné chvíli Vám lze doporučit přihlásit Vaší pohledávku z titulu způsobené škody do dědického řízení, které po smrti pachatele-škůdce probíhá (popř. bude probíhat). V této souvislosti adresujte okresnímu soudu (a to jeho dědickému oddělení) dle posledního místa trvalého pobytu pachatele-škůdce, písemnou přihlášku Vaší pohledávky, v níž:

- uveďte identifikaci pachatele-škůdce (jako zůstavitele, a to včetně data úmrtí, je-li Vám známo) a svou identifikaci (jakožto zůstavitelova věřitele),
- vyličte všechny rozhodné skutečnosti,
- uveďte, že z titulu odpovědnosti za způsobenou škodu Vám za zůstavitelem (jako škůdcem) vznikla pohledávka (kterou musíte přesně vyčíslit),
- uveďte, že tuto pohledávku přihlašujete do dědického řízení po zůstaviteli (a to do pasiv pozůstalosti),
- požádejte soud o sdělení, jaký notář (jako soudní komisař) vede dědické řízení po zůstaviteli, popř. je-li dědické řízení již skončeno, kdo jsou dědici zůstavitele,
- přihlášku samozřejmě datujte a podepište (jeden stejnopis přihlášky si ponechte, druhý zašlete soudu doporučeně s dodejkou).

Veškeré Vámi tvrzené skutečnosti je nezbytné rovněž doložit (k přihlášce tedy zejména připojte důkazy o odcizení Vašeho automobilu, autonehodě a výši škody).

O dalším vývoji v dědickém řízení byste měl být soudem vždy písemně informován.

Nelze samozřejmě vyloučit skutečnost, že náhrady škody se v rámci dědického řízení nedomůžete, a to zejména v případě, kdy zůstavitel po sobě nezanechá žádný majetek či pouze majetek nepatrné hodnoty, popř. bude pozůstalost předlužená.
  Neboť občanský zákoník od 1. 1. 2014 upravuje postup věřitelů zůstavitele podstatně podrobněji, je dále vhodné připomenout, že:

- dokud soud nepotvrdí dědici nabytí dědictví, mohou věřitelé vymáhat plnění jen vůči tomu, kdo spravuje pozůstalost, a domáhat se uspokojení jen z majetku náležejícího do pozůstalosti (§ 1703 občanského zákoníku) ;

- neuplatnil-li dědic výhradu soupisu (jedná se o zcela nový institut dědického práva, který může být aplikován na základě rozhodnutí dědice), hradí dluhy zůstavitele v plném rozsahu (tedy bez ohledu na to, jaký majetek po zůstaviteli zdědí, tato situace by pro Vás byla samozřejmě výhodná) ; neuplatnilo-li výhradu soupisu více dědiců, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně (§ 1704 občanského zákoníku) ;

- uplatnil-li naopak dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví (§ 1706 občanského zákoníku), tzn. že každý z dědiců, který uplatnil výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně s ostatními dědici, věřitel však může po každém dědici vyhradivšímu si soupis požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu (§ 1707 občanského zákoníku) ;

- dědic, který si vyhradil soupis, nebo ten, kdo pozůstalost spravuje, může před rozhodnutím soudu o potvrzení dědictví navrhnout, aby soud pro vyhledání dluhů zůstavitele věřitele vyzval, aby v přiměřené lhůtě ohlásili a doložili své pohledávky; dokud nebude skončeno řízení, které se takto zavede, nemá dědic, ani ten, kdo spravuje pozůstalost, povinnost uspokojovat věřitele (§ 1711 občanského zákoníku) ;

- věřitel, který se ve lhůtě nepřihlásí, nemá právo na uhrazení vůči dědici, je-li pozůstalost vyčerpána uhrazením ohlášených pohledávek (§ 1712 občanského zákoníku).

Budete-li se obávat předlužení některého z dědiců (po kterém byste se v budoucnu mohl domáhat náhrady škody), budete moci předtím, než soud potvrdí nabytí dědictví, navrhnout, aby pozůstalost zůstala odloučena od jmění dědice a byla spravována jako oddělené jmění. Soud tomuto návrhu nevyhoví, je-li zřejmé, že k obavě není důvod (§ 1709 občanského zákoníku). Z takto případně odloučené pozůstalosti se uspokojí věřitel, který si odloučení vyžádal (tedy Vy). Tento věřitel však ztrácí právo uspokojit se z ostatního dědicova majetku, a to i v případě, že dědic neuplatnil výhradu soupisu (i tento postup tedy skýtá určitá právní rizika, je však použitelný toliko v případě, kdy se o předluženosti některého z dědiců skutečně dozvíte).