Zanedbání péče lékařem neinformováním o prevenci recidivy nemoci (OPSI syndrom)

Slezina mu byla odebrána v jeho 16-ti letech, před sedmi lety byl na infekčním s planými neštovicemi, před 4-mi lety na operaci střev, obojí ve FN Brno-Bohunice. Na postup záchranné služby již byla podána stížnost, problém ale spatřuji v tom, že nikdy nikdo nepodal informace o nutné prevenci ani jemu, ani rodině (např. očkování, nutnost nosit u sebe pohotovostní ATB, atp. - viz odkaz výše). Zajímá mě, zda-li se lze v tomto případě opřít o zákon, zda-li je toto např. možno kvalifikovat jako zanedbání péče (praktický lékař, nemocnice při dřívější hospitalizaci). Zda-li mají lékaři vůbec zákonnou povinnost pacienta o preventivních opatřeních informovat, atp. Pokud je možnost něco žalovat, na koho se obrátit? Laicky řečeno, pokud bychom byli informováni, mohl dnes (04.12.2018) žít. Bohužel informace o prevenci často nejsou pacientům známy, stejně jako praktickým lékařům. Ví o tom infekční oddělení nemocnic, docela mě fascinuje, že tyto informace v našem zdravotnictví dál neplynou. Předem děkuji za analýzu, pokud jsou potřeba další informace, dejte prosím vědět, odpovím co nejdříve. Česká Televize bude o této smutné záležitosti dnes (04.12.2018) točit reportáž a chtěla by ji odvysílat ještě dnes (04.12.2018). Děkuji. Miloš

ODPOVĚĎ:
Povinnost lékařů, resp. zdravotnických pracovníků informovat pacienta o rizicích navržené léčby a s tím související nezbytné úpravě způsobu života, resp. nutných preventivních opatřeních je v příslušných právních předpisech samozřejmě (byť poněkud obecně) zakotvena.
Konkrétně dle § 31 zákona o zdravotních službách (zák. č. 372/2011 Sb. , platného od 1. 4. 2012) je poskytovatel zdravotních služeb povinen zajistit, aby byl pacient srozumitelným způsobem v dostatečném rozsahu informován o svém zdravotním stavu a o navrženém individuálním léčebném postupu a všech jeho změnách. Tato informace o zdravotním stavu pak zejména obsahuje údaje o:
a/ příčině a původu nemoci, jsou-li známy, jejím stadiu a předpokládaném vývoji,
b/ účelu, povaze, předpokládaném přínosu, možných důsledcích a rizicích navrhovaných zdravotních služeb, včetně jednotlivých zdravotních výkonů,
c/ jiných možnostech poskytnutí zdravotních služeb, jejich vhodnosti, přínosech a rizicích pro pacienta,
d/ další potřebné léčbě,
e/ omezeních a doporučeních ve způsobu života s ohledem na zdravotní stav.

Obdobná obecná povinnost zdravotnických pracovníků pak byla obsažena rovněž v § 23/1 zákona o péči o zdraví lidu (zák. č. 20/1966 Sb. , platného do 31. 3. 2012), dle něhož byl zdravotnický pracovník (způsobilý k výkonu příslušného zdravotnického povolání) povinen informovat pacienta, popřípadě další osoby, o účelu a povaze poskytované zdravotní péče a každého vyšetřovacího nebo léčebného výkonu, jakož i o jeho důsledcích, alternativách a rizicích.
Přestože ve Vámi popsaném případě mohlo dojít k porušení předepsaného postupu poskytovatele (či více poskytovatelů) zdravotních služeb (tedy k tzv. postupu non lege artis), není dle mého názoru (a bez znalosti podrobností případu) Vaše šance na úspěch v případném soudním řízení příliš vysoká.

V této souvislosti je nezbytné poukázat na skutečnost, že pro učinění závěru o odpovědnosti za újmu (např. za psychické strádání pozůstalých z důvodu zaviněného úmrtí pacienta) je zapotřebí současné splnění tří základních podmínek:
1/ protiprávní postup (zde léčba non lege artis),
2/ vznik újmy (zde psychické strádání pozůstalých v důsledku zaviněného úmrtí pacienta),
3/ příčinná souvislost mezi body ad 1/ a 2/.

A právě praktická neprokazatelnost existence příčinné souvislosti by dle mého mínění ve Vámi popsaném případě vedla k neúspěchu v případném soudním řízení. K objasnění podstaty institutu příčinné souvislosti (a to v medicínských sporech) si dovolím krátkou citaci z článku Prokazování příčinné souvislosti ve sporech o náhradu škody na zdraví způsobenou postupem lékaře non lege artis, jehož autorkou je Mgr. Lucie Hamanová, a který byl otištěn v Časopise zdravotnického práva a bioetiky, ročník 2011, číslo 1, str. 61:

"Klíčovou otázkou úspěšného uplatnění nároku na náhradu škody (újmy) na zdraví způsobené pacientovi pochybením při léčbě (postupem lékaře non lege artis), je otázka prokázaní příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním lékaře (resp. zdravotnického zařízení) a vzniklou škodou (újmou) na zdraví.
Příčinná souvislost je dána, dojde-li soud k závěru, že by bez porušení právní povinnosti ke škodě nedošlo, a zároveň takovéto porušení právní povinnosti má podle obvyklého průběhu věcí i podle obecné zkušenosti zpravidla (typicky) za následek způsobení škody. Soud zjišťuje, co za obvyklého chodu věcí, podle obecné zkušenosti, působí jako hlavní příčina škody.
V praxi je však zejména u poškození zdraví velmi obtížné zjistit relevantní příčinu vývoje zdravotního stavu. Chování lidského organismu nemusí být zejména z pohledu dostupných vědeckých poznatků předvídatelné. Svoji roli ve vývoji zdravotního stavu pacienta mohou kromě zákroku lékaře sehrát skryté choroby, genetické dispozice a vrozené vady, či škodlivé vlivy okolního prostředí. Pacient se tak často dostává do důkazně složitých situací právě při prokazování příčinné souvislosti mezi zásahem do lidského organismu a následnou újmou na zdraví. Obtížnost prokazování se může ještě znásobit ve chvíli, kdy je z nedbalosti lékaře nedůsledně vedena zdravotní dokumentace a skutečný postup lékaře tak zůstává pouze předmětem spekulací."
Prokázání skutečnosti, že jedinou (či alespoň rozhodující) příčinou úmrtí partnera matky Vaší přítelkyně bylo právě jeho nepoučení lékařem (které je s ohledem na značný časový odstup více či méně spekulativní), považuji za takřka nemožné, když nelze s jistotou tvrdit, že by partner matky Vaší přítelkyně učinil vše dle poučení lékaře. Jako ryzí spekulaci je pak nutné označit i tvrzení, že dodržení všech preventivních opatření (o kterých by byl pacient poučen) by s jistotou (nebo alespoň vysokou mírou pravděpodobnosti) vedlo k prodloužení jeho života, resp. by nevedlo k úmrtí.
Máte-li zájem Vámi spatřované pochybení zdravotnických pracovníků dále řešit, můžete se obrátit na příslušné poskytovatele zdravotních služeb (nemocnice, obvodní lékaři a soukromí ambulantní specialisté) se stížností (ve smyslu zákona o zdravotních službách). Stížnost můžete podat rovněž k příslušné zdravotní pojišťovně, České lékařské komoře či Ministerstvu zdravotnictví.
Rozhodnete-li se v budoucnu podat na některého z poskytovatelů zdravotních služeb žalobu, doporučuji Vám v každém případě využít služeb advokáta (který se specializuje na oblast zdravotnického práva) :
www.advokatikomora.cz