Absolutní odpovědnost za škodu na ukradených věcech - definice, vysvětlení

Je-li to skutečně tak, potom okamžitě skončím s náročným podnikáním, protože mi bude stačit jednou za čtvrt roku navštívit fitness nebo podobné zařízení a mám vyděláno. A bez rizika, protože nikdo dle vašeho vyjádření nebude zkoumat, jestli jsem si tu krádež vymyslel. Policie v mém fitness pouze potvrdila, že skříňka byla neporušena a případ odložila. A provozovateli - ty plať, protože naše zákony jsou absolutní. Jestli to tak skutečně funguje, tak se budu snažit případ co nejvíce medializovat, protože většina lidí vůbec neví, jak se dá snadno přijít k penězům. Děkuji, Pavel

ODPOVĚĎ:
Děkuji za upřesnění Vašeho dotazu.
V první řadě stručně popíši druhy soukromoprávních odpovědností v českém právním řádu, jak v dotazu žádáte:

České soukromé právo (kodifikované především v občanském zákoníku) rozlišuje v zásadě dva druhy odpovědností (myšleno odpovědností za škodu) :
a/ Odpovědnost subjektivní – pro vznik této odpovědnosti je zapotřebí, aby byla škoda škůdcem zaviněna, tzn. aby byla škoda způsobena úmyslně či z nedbalosti. Této odpovědnosti se pak lze zprostit (exkulpovat se) tím, že škůdce (resp. domnělý škůdce) prokáže, že škodu nezavinil.
b/ Odpovědnost objektivní – pro vznik této odpovědnosti není zavinění škůdce vyžadováno (tzn. že se ani nezkoumá). Za škodu v těchto případech odpovídá škůdce zpravidla z důvodu výkonu určité činnosti (např. odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným dle § 2925 občanského zákoníku), postačí tedy, že 1/ škůdce provozuje určitou činnost, 2/ dojde ke vzniku škody a 3/ mezi vznikem škody a činností provozovanou škůdcem existuje vztah příčinné souvislosti. V těchto případech je tudíž irelevantní, zda škůdce dodržel např. všechna bezpečnostní opatření, na vznik odpovědnosti za škodu nemá tato skutečnost vliv. Objektivní odpovědnosti se však může škůdce zprostit (liberovat se) v případech, které pro každou jednotlivou objektivní odpovědnost zákon upravuje (např. odpovědnosti za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným se škůdce zprostí, pokud prokáže, že ke škodě došlo zásahem tzv. vyšší moci).

V rámci objektivní odpovědnosti pak existuje ještě kategorie takových objektivních odpovědností, v jejichž případě se liberovat nelze, tzn. že zákon nezakotvuje žádné podmínky, za jejichž splnění by se škůdce mohl této odpovědnosti zprostit. Tato kategorie se nazývá absolutní odpovědnost (jejím příkladem je právě odpovědnost za škodu na odložených věcech). I v těchto případech musí být samozřejmě splněna základní podmínka vzniku odpovědnosti za škodu, tzn. 1/ provoz určité činnosti, 2/ vznik škody a 3/ příčinná souvislost mezi činností a škodou.

Na tomto místě končím stručný exkurs do právní teorie a dále se budu zabývat jednotlivými aspekty Vašeho dotazu.

V ideálním případě (tzn. při vyloučení možných podvodů a za předpokladu bezvýhradné důvěry stran) by náhrada škody na odložené věci měla vypadat skutečně tak, jak ve svém dotazu popisujete, tzn. 1/ dojde ke vzniku škody, 2/ poškozený vyzve škůdce k náhradě této škody a 3/ škůdce škodu nahradí.

Rozhodně však není pravdou (a ve své původní odpovědi jsem to skutečně neuváděl), že „nikdo … nebude zkoumat, jestli jsem si tu krádež vymyslel“. Ve své odpovědi jsem toliko uvedl, že „… není podstatné, zda provozovatel fitcentra jednal úmyslně, nedbale, anebo škodu nezavinil vůbec, za vzniklou škodu odpovídá vždy … “. Nedbalost či úmysl se tedy nezkoumají v případě provozovatele fitcentra (tedy škůdce), nikoli v případě poškozeného (jak ve svém dotazu mylně uvádíte).

Obáváte-li se, že byste se z titulu své absolutní odpovědnosti mohl stát obětí podvodníka, který by při uplatňování práva na náhradu škody nepravdivě tvrdil, že v šatní skříňce měl uložen větší obnos peněz, lze Vám poradit jediné: Požadovanou náhradu škody (údajně) poškozenému neposkytujte a vyzvěte ho, aby Vám vznik škody a zejména její výši prokázal.

Nebude-li (údajně) poškozený schopen vznik škody a její výši prokázat, nebude samozřejmě k poskytování jakékoli náhrady důvod. Trval-li by (údajně) poškozený na svém nároku, byl by nucen podat na Vás k soudu žalobu. V rámci soudního řízení by pak musel vznik a výši škody opět prokázat (a to tak, aby o jeho nároku nepanovaly žádné pochybnosti), tzn. že (údajně) poškozeného (resp. nyní žalobce) by tížilo tzv. důkazní břemeno (které by v případě nepravdivého tvrzení o větším obnosu peněz jen těžko unesl).

Provozovatelé sportovních zařízení, lékařských ordinací, restaurací apod. tedy nejsou skutečně vydáni v plen podvodníkům, jimž by bylo nutno nahrazovat smyšlené škody. Předpokládám, že každý provozovatel obdobného zařízení požadovanou náhradu škody v případě jakékoli pochybnosti o oprávněnosti takové žádosti (údajně) poškozenému neposkytne a nechá věc raději dospět do soudní fáze, neboť v případě zahájení soudního řízení se karta obrací a poškozený (žalobce) je nucen veškerá svá tvrzení doložit hodnověrnými důkazy (což může být v případech škod na odložených věcech velmi složité).

Každý údajný poškozený, který by se pokoušel Vámi popsaným způsobem získat náhradu smyšlené škody, by se samozřejmě dopustil trestného činu podvodu (§ 209 trestního zákoníku).

Máte-li k dispozici trezor (či jiné zařízení, s jehož pomocí lze poskytovat zvýšenou ochranu cennostem klientů), lze Vám doporučit umístit ve fitcentru (ideálně na každou šatní skříňku) upozornění na to, že šatní skříňky slouží toliko k odkládání oblečení, obuvi a zavazadel a že k odkládání cenností (peněžní hotovosti, osobních dokladů, jakékoli elektroniky, šperků apod.) je provozovatelem fitcentra určen trezor. Pokud některý z klientů fitcentra tohoto upozornění neuposlechne a z šatní skříňky mu bude odcizena nějaká cennost, nárok na náhradu škody mu nevznikne.