Vydržení věcného břemena pro příjezdu k rodinnému domu

Cesta po parcele P. je přibližně 60 m dlouhá, její trasa je do značné míry pokračováním trasy zmíněné veřejné komunikace a její šíře je srovnatelná s šíří této veř. komunikace.   1974, manželé B. kupují zmíněný rod. dům a většinu přilehlých parcel, KROMĚ parcely P. V roce 1981 umírá paní A a parcelu P dědí pan C. V roce 1983 pan C prodává parcelu P panu D. Krátce poté pan D písemně zakáže manželům B průjezd po parcele P. Manželé B /a jejich právní nástupci/ pokračují v používání průjezdu po parcele P ve stávající trase do dnešního dne. Pan D v minulosti odmítl několik nabídek na vyřešení „problému“ dohodou spočívající v odprodeji části parcely P nástupcům manželů B nebo v zřízení věc. břemene za úplatu. Pan D zdůvodnil odmítnutí dohody nedostatečnou vyšší úplaty, kterou mu nástupci manželů B navrhli.   Dotaz: jakou naději na úspěch mají nástupci manželů B, jestliže požádají soud o určení věcného břemena pro průjezd přes parcelu P po „stávající“ trase vydržením, s odůvodněním /potvrzeným svědky/, že takto se jezdí k jejich rod. domu „od nepaměti“, tedy nejméně 40 let před tím, než se pan D stal vlastníkem parcely P? V případě, že existuje reálná šance na vysouzení věcného břemena, jaký vliv na výši úhrady za věcné břemeno určené soudem panu D by měla skutečnost, že pan D v r. 1983 koupil parcelu P, přes kterou již tehdy vedla cesta /nejedná se tedy o cestu novou/. Jaký vliv na výsledek soudu by měla skutečnost, že v minulosti existovali příjezdy k výše uvedenému rod. domu z jiných veřejných komunikací a tyto příjezdy nevedly přes parcelu P?

ODPOVĚĎ:
Obecně pokud je k nemovitosti možný i jiný příjezd z veřejné cesty, který není zatížen žádnými vlastnickými spory, pak soud věcné břemeno většinou nezřídí. Soud zvažuje především nutnost dostat se na pozemek či k domu, a pokud existuje více cest, není důvod věcné břemeno zřizovat. Otázka vydržení věcného břemene je také v tomto případě reálná, nicméně by muselo být prokázáno, že povinný z věcného břemene nikdy (kontinuelně po dobu 10 let) neučinil žádný krok, který lze chápat jako nesouhlas s užíváním této cesty.
Obecně je soudní rozhodnutí vždy výsledkem podrobného dokazování, přičemž důkazy si hodnotí sám soudce podle svého vlastního přesvědčení. Tedy ani v tomto případě nelze jednoznačně stanovit, jak by soud rozhodl. Z mého pohledu je značná nevýhoda, že v minulosti bylo vlastníkem pozemku projeveno, že s užíváním cesty nesouhlasí, a že je na pozemek možnost příjezdu z veřejné komunikace.