Právo na vrácení poštovného při vrácení zboží eshopu do 14 dní

Právo spotřebitele odstoupit od smlouvy bez sankce je dáno občanským zákoníkem (§ 53 odst. 7) a toto ustanovení rozhodně není v účinnosti méně jak 14 dnů. Tato povinnost prodejců byla ignorovaná, až do loňského roku, kdy Evropský soudní dvůr rozhodl, že tato povinnost vyplývá ze směrnice 97/7/ES a nelze ji ignorovat. V současnosti neexistují případy, které by byly na právním pomezi - tedy před a po účinnosti nové právní úpravy.

Výňatek z příslušného rozhodnutí ESD (Evropského soudního dvora):

V rozsudku ESD ze dne 15.4.2010 ve věci C-511/08 Handelsgesellschaft Heinrich Heine GmbH v. Verbraucherzentrale Nordrhein-Westfalen eV, podle něhož „článek 6 odst. 1 první pododstavec druhá věta a čl. 6 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která dodavateli umožňuje, aby ve smlouvě uzavřené na dálku požadoval po spotřebiteli náklady na dopravu zboží v případě, že tento spotřebitel uplatní své právo odstoupit od smlouvy.“ Dle ESD by povinnost hradit náklady za dopravu zboží nejen odrazovala spotřebitele od jeho práva odstoupit, nýbrž by „mohla zpochybnit vyvážené rozdělení rizik mezi účastníky smluv uzavřených na dálku, jelikož by spotřebitel musel nést veškeré náklady spojené s dopravou zboží.“ Co se týče oné kompenzace za užívání vráceného zboží, ESD se k tomuto problému vyjádřil například v rozhodnutí ze dne 3.9.2009 ve věci C-489/07 Pia Messner v. Firma Stefan Krüger: „Ustanovení čl. 6 odst. 1 druhé věty a odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku je nutno vykládat v tom smyslu, že brání tomu, aby vnitrostátní právní úprava obecně stanovila, že prodávající může požadovat od spotřebitele kompenzační náhradu za užívání zboží nabytého na základě smlouvy uzavřené na dálku v případě, že spotřebitel ve stanovené lhůtě uplatní své právo odstoupit od smlouvy. Tato ustanovení nicméně nebrání tomu, aby byla spotřebiteli uložena povinnost zaplatit kompenzační náhradu za užívání tohoto zboží, pokud užíval uvedené zboží způsobem neslučitelným se zásadami občanského práva, jako jsou zásady dobré víry nebo bezdůvodného obohacení, za podmínky, že nebude ohrožen cíl uvedené směrnice a zejména účinnost a efektivita práva odstoupit od smlouvy; je věcí vnitrostátního soudu určit, zda tomu tak je.“ Toto rozhodnutí ESD nepovažuje autor příspěvku za zcela vyčerpávající, nicméně z něj vyplývá, že dodavatel si skutečně mnohdy určité náklady odečítat může, přičemž zbývá zodpovědět ještě naši druhou zásadní otázku, tj. v jakém pořadí k majetkovému vypořádání dojde.

• Celý článek je dostupný na webu
  
  http://www.epravo.cz/top/clanky/vratit-spotrebiteli-po-odstoupeni-vsechny-penize-78765.html, citováno dne 29. 12. 2011