Rozvod manželství podle nového občanského zákoníku

Stránka aktualizována podle nového občanského zákoníku 2014

---

ROZVOD MANŽELSTVÍ

Osnova textu:

• Úvod
• Kdy je možné se rozvést
• Sporný a nesporný rozvod manlželství
• Podmínky pro rozvod dohodou neboli nesporný rozvod
• Jaké listiny poslat na soud a v kolika kopiích?
• Do soudního stání je možné rozvodovou dohodu změnit
• Rozvod manželství a dědictví
• Vypořádání společného jmění manželů (SJM)
• Bydlení po rozvodu manželství, společný nájem bytu manželi
• Výživné na rozvedeného manžela (manželku) a kdy je na něj nárok
• Péče o dítě, děti po rozvodu manželství
• Výchova po rozvodu - společná péče, střídavá péče
• Výživné (alimenty) na nezletilého a zletilého potomka
• Vyloučení styku s dítětem
• Změna příjmení manželky nebo dítěte po rozvodu manželství
• Závěrem

Text se řídí Zákonem o rodině (ZoR) č. 94/1963 Sb a zákonem č. 89/2012 Sb. , občanským zákoníkem (OZ).
V textu slovo MANŽEL může nahrazovat obě pohlaví  - např. ve větě "Výlučným nájemcem se pak stává druhý manžel, člen družstva." - značí manžela nebo manželku.

 

Rozvod manželství je jeden ze způsobů zániku manželství. Účelem tohoto textu je pojednat o tomto způsobu ukončení manželského svazku a následcích, které způsobuje (např. péče o děti, výživa rozvedeného manžela, bydlení po rozvodu ad.).
V našem právním řádu nalezneme problematiku rozvodu zanesenou v zákoně o rodině (z. č. 94/1963 Sb. , používaná zkratka ZoR) a v zákoně č. 89/2012 Sb. , občanském zákoníku (OZ) .  
Rozvodem manželství zanikají osobní práva a povinnosti manželů, která pro ně z manželství vyplývaly. Podle § 18 – 20 ZoR a § 687 - 696 OZ, mají muž a žena v manželství stejná práva a stejné povinnosti. Manželé jsou si navzájem povinni úctou, jsou  povinni spolu žít, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si a podporovat se, udržovat zdravé rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti. Podle svých schopností, možností a osobních a majetkových poměrů přispívá každý z manželů na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná.   Poskytování majetkových plnění má přitom stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy.

O záležitostech rodiny a způsobu života rodiny se mají manželé dohodnout. Záležitosti rodiny obstarávají manželé společně nebo je obstarává jeden z nich. Manžel je oprávněn zastupovat druhého manžela (tedy rozumějte manžel manželku nebo manželka manžela) v jeho běžných záležitostech.

Podle § 91 ZoR a § 697 OZ mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů.

Všechna výše uvedená práva a povinnosti rozvodem zanikají. Zaniká také vzájemná vyživovací povinnost mezi manžely. Rozvod přináší změny i ohledně společného jmění manželů a dědění.

 

 

Může se zdát, že jeden z manželů má pocit, že manželství není  „trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno“ a je rozvedení manželství ohroženo. Naštěstí je to jen teoretická komplikace, protože zvážení celé situace přísluší soudci. Vodítkem pro soudní rozhodnutí je zákon sám. A to v případě, že je splněna podmínka § 24b, odst. 2 zákona o rodině a manželé spolu nežijí déle než tři roky zákon obsahuje jasný „příkaz“  manželství rozvést.

 

 

Rozvrat manželství ovšem není jedinou rozhodnou skutečností. Soud bude přihlížet i k potřebám nezletilých dětí. V případě existence nezletilých dětí je možné manželství rozvést jen tehdy, není-li to v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody. Tudíž praktická komplikace nastává vesměs v případě nezletilých dětí.

 

 

 

 

 

Nelze se ale domnívat, že existence nesporného rozvodu podporuje neuvážené sňatky a rychlé rozvody. Stejně jako u rozvodu sporného musí být v první řadě splněna podmínka 

• trvalého, hlubokého a nenapravitelného rozvratu manželství. Dalším předpokladem nesporného rozvodu je skutečnost, že
• manželství trvalo alespoň jeden rok, že
• manželé spolu nejméně šest měsíců nežijí a
• k návrhu na rozvod se připojí druhý manžel. (Na tom, zda byl souhlas druhého manžela připojen k návrhu na zahájení rozvodového řízení či se k návrhu připojil až v jeho průběhu, nezáleží.)

Jsou-li veškeré uvedené podmínky splněny je dána tzv. nevyvratitelná domněnka, že existuje kvalifikovaný rozvrat manželství a soud nezjišťuje příčiny rozvratu.

Splněním výše uvedených podmínek mají manželé nárok na rozvod. Musí však ještě soudu předložit zákonem vyžadované dokumenty - tedy písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy, které upravují vzájemné majetkové vztahy, práva a povinnosti společného bydlení, poměry nezletilého dítěte a případnou vyživovací povinnost pro dobu po rozvodu.

Příslušné potřebné rozvodové dokumenty se vytisknou v následujícím počtu:
Bude nutné zahájit dvě řízení

1) Návrh na rozvod - rozvodové řízení

2) Řízení o určení poměrů nezletilého dítěte

Návrh na rozvod manželství
- Návrh na rozvod manželství dohodou - vytiskne se 3 x - u všech se ověří podpisy obou účastníků

1 x návrh na rozvod se podá k soudu - na jedno Vám dají na podatelně razítko a jedno spolu s následujícími dokumenty si ponechají, pokud se bude podávat formou datové schránky tak pouze ve formátu v pdf. spolu s přílohami viz. níže.

K návrhu na rozvod se tedy připojí:

- Ověřená kopie oddacího listu

- Rodný list dítěte - rovněž ověřené kopie

- Dohoda o vypořádání společného jmění manželů - tato se vytiskne 3 x u všech ověříte podpisy, jedna se přiloží jako důkaz k návrhu na rozvod a každý z manželů si ponechá jeden výtisk pro sebe

- Dohoda o svěření dítěte do péče a výchovy otci - tato se vytiskne 4 x, jedna bude přidána k návrhu na rozvod, každý z manželů si ponechá jeden výtisk a jeden výtisk je určen pro druhé řízení o svěření dětí do péče - u všech opět ověřte podpisy

- kopie občanských průkazů manželů, resp. cestovního pasu,

- můžete přiložit i jeden výtisk návrhu na uspořádání poměrů nezletilých dětí (ale to postačí jen kopie)

Na první stránku návrhu na rozvod nalepíte kolek s hodnotou 2 tisíce Kč jako poplatek - nebo se uhradí až po výzvě na účet soudu

Návrh na uspořádání poměrů nezletilého dítěte
toto je druhé řízení, které samostatně podáte, můžete i najednou s návrhem na rozvod

- Návrh na určení poměrů nezletilého dítěte vytisknete 2 x, oba výtisky půjdou na podatelnu a jeden Vám orazítkují a vrátí, jeden si s přiloženými dokumenty ponechají, pokud se bude podávat formou datové schránky, tak podepsané ve formátu pdf. spolu s přílohami

- přiložíte dále ověřenou kopii rodného listu dítěte

- dále 1 x dohodu o svěření dítěte do péče a výchovy s ověřenými podpisy

- kopii oddacího listu manželů

- kopii návrhu na rozvod manželství

Zde se poplatek neplatí

Rekapitulace:

Rozvod manželství - co se přiloží soudu
2 x Návrh na rozvod manželství

1 x Dohoda o vypořádání sjm

1 x Dohoda o svěření dítěte do péče a výchovy otci

1 x ověřená kopie oddacího listu

1 x ověřená kopie rodného listu dítěte

1 x kopie občanských průkazů (cestovního pasu) manželů

Návrh na určení poměrů dítěte - co se přiloží soudu
2 x návrh na určení poměrů dítěte

1 x návrh na rozvod či jeho kopie

1 x dohoda o svěření dítěte do péče a výchovy

1 x rodný list dítěte - kopie

1 x oddací list manželů - kopie

 

Soud přezkoumání dohodu z hlediska platnosti. Smlouva mezi manžely upravující majetkové a jiné poměry pro dobu po rozvodu je smlouvou s odkládací podmínkou. To znamená, že smlouva nabude účinnosti (bude právně závazná, tedy platná) teprve až dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství.
Rozvod na základě dohody manželů je nejmodernějším a nejrychlejším způsobem rozvodu manželství. Pokud manželé splní všechny zákonem stanovené podmínky a doloží požadované dokumenty, soud manželství rozvede.

Rozvodem manželství manžel přestává být zákonným dědicem (v případě úmrtí svého manžela mohl dědit v 1. nebo v 2. dědické skupině). Po rozvodu může bývalý manžel dědit pouze z titulu závěti.

Se zánikem manželství zaniká také společné jmění manželů (pozor - neplést s vypořádáním). Toto společné jmění manželů, které zaniklo, je zapotřebí vypořádat. Při vypořádání se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou v zásadě stejné, přičemž každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek.

Stejně se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem. Vypořádání společného jmění manželů je možné provést na základě dohody. Pokud se neprovede vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud.

NÁŠ TIP:   O společném jmění manželů detailně pojednává tento článek (klikněte zde, stránka se otevře v novém okně) .

Nejdříve trochu obecně k pojmu „společné nájemní právo“. Standardně vzniká  právo společného nájmu bytu na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi pronajímatelem a více nájemci či dohodou mezi dosavadním nájemcem, pronajímatelem a dalšími osobami. Na rozdíl od nájemní smlouvy nestanoví zákon pro tuto dohodu písemnou formu. Společný nájem může vzniknout i ze zákona v důsledku přechodu práva nájmu (v důsledku smrti nájemce či opuštěním společné domácnosti nájemcem) či v důsledku založení nájemního vztahu nájemní smlouvou za trvání manželství, resp. „přiženění se“ do nájemního vztahu (v tomto případě hovoříme o společném nájemním právu manželů).

Podstata společného nájmu bytu spočívá v tom, že práva a povinnosti vyplývající z nájmu bytu svědčí více osobám společně a nedílně. Žádný ze společných nájemců nesmí vykonávat svá práva tak, aby tím znemožnil výkon stejných práv ostatních

Nyní již blíže k pojmu „společné nájemní právo manželů“. Společné nájemní právo manželů vzniká na základě jedné ze dvou právních skutečností. Jedním ze způsobů zákonného vzniku společného nájemního práva manželů je vznik nájemního vztahu založeného nájemní smlouvou uzavřenou za trvání manželství (byť jenom s jediným z manželů). Jestliže se za trvání manželství manželé nebo jeden z nich stanou nájemci bytu, vznikne společné nájemní právo manželů za předpokladu, že spolu manželé trvale žijí (tedy manželství není rozvráceno). Skutečnost, zda nájemní smlouvu uzavřeli oba manželé nebo jenom jeden z nich, není směrodatná. Stejně tak, stal-li se některý z manželů nájemcem bytu před uzavřením manželství, vznikne oběma manželům společné nájemní právo uzavřením manželství. Fakt, že se do nájemního vztahu jeden z manželů „přiženil“, může hrát případně roli pouze při rozhodování soudu o tom, kdo bude po rozvodu výlučným nájemcem nedružstevního bytu.

Bytové družstvo, členství v družstvu
Společné nájemní právo manželů může vzniknout téměř ke každému bytu. Výjimkami jsou jednak byty služební, dále byty zvláštního určení a byty v domech zvláštního určení. Společné nájemní právo manželů vzniká i u bytů družstevních, přičemž zároveň vzniká i společné členství manželů v bytovém družstvu. Z členství v družstvu jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně.
Navíc svědčí–li pak oběma manželům nájemní právo ke dvěma různým bytům, což je situace velice častá, vznikne uzavřením manželství k oběma těmto bytům manželům společné nájemní právo manželů. Tím se ale mohou manželé dostat do obtížné situace, neboť jim může svědčit výpovědní důvod z nájmu, protože nájemce má dva nebo více bytů, přičemž na něm zároveň lze spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt.

Zánik společného nájemního práva manželů není při rozvodu automatický
Rozvod manželství automaticky nevede k zániku společného nájemního práva manželů. To může zaniknout buď na základě dohody, kterou rozvedení manželé uzavřou nebo v případě, že nedojde k uzavření dohody, zanikne společné nájemní právo manželů  rozhodnutím soudu.

Dohoda o užívání bytu a její náležitosti
Dohodu o užívání bytu po rozvodu mohou manželé uzavřít poté, co rozsudek soudu, kterým se manželství rozvádí,   nabude právní moci. Zákonem není forma dohody stanovena, písemnost lze ale jedině doporučit. Dohoda musí obsahovat projevy vůle obou stran vedoucí k zrušení společného nájmu bytu a výslovné stanovení toho z manželů, který se stane výlučným nájemcem a který byt opustí.

Když musí rozhodnout soud kdo bude v bytě bydlet ...
Jestliže manželé měli k domu či bytu společné nájemní právo a nedohodnou se, kdo bude v domě či bytě dále bydlet, zruší soud na návrh jednoho z manželů podle okolností případu dosavadní právo toho z rozvedených manželů, po kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil, a popřípadě současně rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva.  

Při rozhodování o dalším užívání bytu soud přihlédne zejména k tomu, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě, jakož i ke stanovisku pronajímatele,   půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení.

Náhradní bydlení
Rozvedený manžel, který má dům nebo byt opustit, má právo v něm bydlet, dokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení.   Pokud soud tomu z manželů, který má dům nebo byt opustit, právo na náhradní bydlení nepřiznal, má tento manžel právo v domě nebo bytě bydlet nejdéle jeden rok. Byla-li mu však svěřena péče o nezletilé dítě nebo nezaopatřené dítě, které s ním žije, může soud na návrh tohoto manžela založit v jeho prospěch právo bydlení.

Nedojde-li k dohodě, ani není podán návrh k soudu, přetrvává společné nájemní právo manželů i po rozvodu manželství.

Rozvod a družstevní byt, co je to náhradní ubytování
Pokud se jedná o družstevní byt, záleží na tom, jak bylo právo k bytu nabyto. V situaci, že právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu nabyl jeden z rozvedených manželů před uzavřením manželství, zanikne společné nájemní právo manželů rozvodem. Právo byt užívat zůstane tomu z manželů, který nabyl práva na nájem bytu před uzavřením manželství. V ostatních případech společného nájmu družstevního bytu (za předpokladu, že se manželé nedohodnou) rozhodne soud na návrh jednoho z nich o zrušení tohoto práva, jakož i o tom, kdo z nich bude jako člen družstva dále nájemcem bytu. Tímto zanikne i společné členství rozvedených manželů v družstvu. Manželovi, který ztratí právo byt užívat, postačí poskytnout náhradní ubytování (náhradním ubytováním se rozumí byt o jedné místnosti nebo pokoj ve svobodárně nebo podnájem v zařízené nebo nezařízené části bytu jiného nájemce) soud však z důvodů zvláštního zřetele hodných může rozhodnout, že rozvedený manžel má právo na náhradní byt.  

Spolunájemci
Pokud jde o vztah spolunájemců (a to i v případě spolunájemců - manželů) vůči třetím osobám platí, že z právních úkonů týkajících se společného nájmu bytu jsou oprávněni a povinni všichni společní nájemci společně a nerozdílně. Tak tedy např. ve vztahu k pronajímateli není relevantní dohoda mezi společnými nájemci o způsobu, kterým se každý z nich bude podílet na úhradě nájemného či služeb s nájmem bytu spojených. Je na pronajímateli, vůči kterému ze společných nájemců uplatní svůj nárok. Případná dohoda o míře účasti na platbách je tedy právně významná pouze ve vztahu mezi společnými nájemci.

Zánik společného nájemního práva manželů opuštěním domácnosti
Společné nájemní právo manželů může zaniknout ještě před tím než dojde k dohodě či rozhodnutí soudu o porozvodovém uspořádání poměrů. Jedná se o případ, kdy jeden z manželů trvale opustí domácnost. Trvalým opuštěním společné domácnosti je takové jednání nájemce bytu, které je vedeno s úmyslem společnou domácnost zrušit a již ji neobnovit. O takovou situaci se jedná například v případě, kdy si nájemce změní doručovací adresu na poště, vyřídí si nový občanský průkaz s jinou adresou, odhlásí se z trvalého bydliště (byť tuto skutečnost nelze právně přeceňovat, neboť má pouze evidenční charakter) a odstěhuje se na jinou adresu apod. Může to být situace, kdy byt trvale opustí jeden z rozvedených manželů, společných nájemců nedružstevního bytu dřív než dojde ke zrušení práva společného nájmu bytu. Praxe v takovém případě připouští fikci, podle níž se výlučným nájemcem bytu stane ten z manželů, který v bytě zůstane. Na úvaze a objektivním zvážení soudu je potom, zda došlo k trvalému opuštění nájmu bytu dobrovolně. Protože odstěhování se a případná změna adresy může být jen okolností určující trvalý a hluboký rozvrat manželství, nikoliv konkludentní souhlas s vyřešením bytové situace.

Opuštění družstevního bytu
U bytů družstevních přichází v úvahu tato fikce jen tehdy, opustí-li společnou domácnost manžel, který je sice společným nájemcem družstevního bytu, nikoliv však členem družstva. Výlučným nájemcem se pak stává druhý manžel, člen družstva. Jde-li o manžele, kteří byli nejen společnými nájemci, ale i společnými členy družstva, nemá trvalé opuštění společné domácnosti jedním z nich samo o sobě žádné právní následky na jejich právo společného nájmu bytu.

Zánik společného nájmu družstevního bytu manželi a hodnota vypořádacího podílu
S členstvím v bytovém družstvu a společném nájmu bytu manželi v družstevním bytě souvisí ještě jedna věc. A to vypořádací podíl člena družstva při zániku společného nájmu družstevního bytu manželi.
Při oceňování členského podílu v bytovém družstvu v rámci vypořádání společného jmění manželů - bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva - se vychází ze stavu tohoto podílu v době zániku společného členství rozvedených manželů v družstvu, avšak z ceny odpovídající době, kdy se vypořádává. Pokud v důsledku délky řízení dojde k nárůstu ceny bytu, nelze tuto skutečnost při rozhodování o vypořádání zohlednit tak, že by se cena určovala podle jiného kritéria; případné nároky vyplývající z průtahů v řízení lze uplatnit podle zvláštního předpisu, zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

Rozvod manželství je vždy závažnou událostí pro oba manžely a přináší s sebou mnoho následků. Život po rozvodu je radikální změnou, se kterou se každý z manželů zpravidla nějakou dobu vyrovnává. Kromě aspektů psychologických se rozvod velmi úzce dotýká i oblasti materiální, kdy velmi častým následkem rozvodu je, že jednomu z manželů se velmi podstatně sníží životní úroveň.
Jak už bylo uvedeno výše, vstupem do manželství se mezi manželi utváří specifický osobní vztah, kdy dvěma „cizím“ lidem vzniká vzájemná vyživovací povinnost. I tato povinnost obvykle končí se zánikem manželství. Po rozvodu je každý z manželů povinen se živit sám. V určitých případech by však tento přístup byl příliš tvrdý a zákon o rodině i občanský zákoník proto upravují zvláštní institut, který se nazývá výživné rozvedeného manžela.

Ustanovení § 760 OZ říká, že „Není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů".

 

Pokud se rozvedení manželé na výživném nedohodnou, rozhodne o výživném na návrh některého z nich soud. Podle § 760, odst. 2 OZ vezme soud při rozhodování o výživném a jeho výši v úvahu, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda

a) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka

b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem

c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost

d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo

e) je dán jiný obdobně závažný důvod

 

Rozsah vyživovací povinnosti rozvedenému manželovi je stanoven zákonem jako  vyživovací povinnost v přiměřeném rozsahu. Pod tímto pojmem právní praxe chápe takovou výživu, která pokryje nejen zcela nezbytné osobní potřeby bývalého manžela, ale i jeho další osobní potřeby v přiměřeném rozsahu. Tato vyživovací povinnost předchází vyživovací povinnost dětí.

V souvislosti s problematikou porozvodové vyživovací povinnosti manželů je možné slyšet o tzv. tvrdostní klauzuli. Je tak nazýváno ustanovení § 93 ZoR a § 762 OZ, podle kterého může soud rozvedenému manželovi, který rozvrat manželství převážně nezapříčinil nebo s rozvodem nesouhlasil a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, přiznat výživné v takovém rozsahu, aby rozvedení manželé měli v zásadě stejnou životní úroveň.   Tvrdost tohoto ustanovení je spatřována v rozsahu vyživovací povinností. Jde v podstatě o jakousi materiální sankci toho manžela, který převážně přivodil rozvrat manželství a způsobil tak druhému manželovi závažnou újmu. Tato vyživovací povinnost je co do časového rozsahu omezena - soud ji může přiznat nejvýše na dobu tří let od rozvodu.

Právo na výživné rozvedeného manžela samozřejmě zaniká v případě, že oprávněný manžel uzavře nové manželství nebo vstoupí do registrovaného partnerství. Uzavřením manželství vznikne vyživovací povinnost mezi oprávněným manželem a jeho novým manželem. Právo na výživné zanikne také, pokud povinný manžel zemře nebo pokud se manželé  na základě písemné smlouvy dohodnout na poskytnutí jednorázové částky (ve prospěch toho, který by měl nárok na výživné, obecně se můžete setkat s nazýváním této částky jako „odbytné“).

Rozvod manželství není pouze ukončení právního vztahu, který souhlasným prohlášením o uzavření manželství muže a ženy vznikl, zánik osobních práv a povinností, vyživovací povinnosti manželů a dalších majetkových práv, ale vzhledem k tomu, že z manželství většinou vzejdou děti, jejichž řádná výchova a péče o ně je zákonem považována za účel manželství, přináší rozvod manželství také změny do výchovy a výživy dětí.

Nebylo by radno opomenout jednu ze základních zásad rodinného práva, která již byla zmíněna, a to zásadu, že mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody. Je samozřejmě na úvaze soudu, aby důkladně zvážil zvláštnost důvodů a oprávněnost rozhodnout o tom, že manželství nelze rozvést. Taková situace by zřejmě mohla nastat například u těžce zdravotně či mentálně postižených dětí apod.

Až se vyřeší kdo bude pečovat o dítě, pak je teprve možný rozvod
Podmínkou pro to, aby manželství mohlo být rozvedeno, je rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu. Manželství totiž nelze rozvést, dokud toto rozhodnutí nenabude právní moci. V tomto rozhodnutí soud zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.

Dále se budeme zabývat postupem určení péče o děti po rozvodu manželství. Jednoduše řečeno, systém je vždy stejný – manželé se buď dohodnou a nebo celou věc rozhodne soud.

Péče o děti - dohoda
Nejdříve pár slov k té jednodušší formě určení péče o společné děti rozvádějících se manželů – tedy dohodě.
Rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může být nahrazeno dohodu rodičů. Tu však musí schválit soud, jinak není platná.

Naproti tomu dohoda o úpravě styku rodičů s dítětem nemusí být soudem schválena. Zákon vychází z přesvědčení, že pro dítě je nejlepší, aby se rodiče o úpravě styku s dítětem dohodli. Soud však styk rodičů s dítětem upraví, pokud to vyžaduje zájem na jeho výchově a poměry v rodině. Jestliže je to nutné v zájmu dítěte, je soud oprávněn upravit též styk dítěte s prarodiči a sourozenci.


Kritéria pro úpravu péče o dítě
Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů jsou zákonem o rodině stanovena kriteria, která je soud povinen respektovat. Soud při rozhodování sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti, a se zřetelem na životní poměry rodičů. Soud dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného styku s nimi a právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti.

Soud přihlédne rovněž k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti rodiče, stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem, k citovým vazbám dítěte na sourozence, prarodiče a další příbuzné a také k hmotnému zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů. Soud vždy vezme v úvahu, kdo dosud kromě řádné péče o dítě dbal o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní.

Dítě může být svěřeno do výchovy jednoho z rodičů. Nebo může nastat případ, že jsou oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají o výchovu dítěte zájem, soud dítě svěří buď do společné péče rodičů nebo do péče střídavé.

Společná péče znamená, že dítě bude i po rozvodu žít společně s rodiči například ve stejném bytě či domě a péče střídavá, že dítě bude střídavě žít u matky a otce ve dvou různých prostředích. U střídavé péče je možná, ovšem poněkud komplikovaná, i ta varianta, kdy dítě zůstává v jednom prostředí, kde se v určitých časových intervalech střídají rodiče.

Společná výchova detailněji
Společnou výchovou rozumíme situaci, kdy druhý rodič neztrácí po rozvodu právo rozhodovat o dítěti, i když dítě žije trvale pouze jedním s rodičů. To znamená, že soud nerozhodne o svěření dítěte do výchovy jednomu z rodičů, ale poměry dítěte zůstanou stejné jako před rozvodem. Poměry dítěte pro dobu po rozvodu tedy nejsou nijak upraveny. Toto rozhodnutí však musí být v zájmu dítěte, není proto možné za situace, kdy se rodiče mají mezi sebou spory o svěření dítěte do své péče. Soud nevydává direktivní rozhodnutí o společné výchově, ale schvaluje dohodu rodičů o společné výchově dítěte. Tato forma výchovy je vhodná zejména u dětí větších.

Střídavá výchova detailněji
Pod pojmem střídavá výchova si můžeme představit střídavý pobyt dítěte u každého z rodičů po určité časové období (často je toto období 14 dní, ale není to pravidlem). Při rozhodování o střídavé výchově dítěte je třeba zvážit veškeré okolnosti (zejména věk dítěte, vzdálenost bydliště rodičů, dohodu o trvalém bydlišti dítěte, osobnostní rysy rodičů, citové vazby dítěte na rodiče a jednotlivé příbuzné osoby) a zejména, zda nastalá situace bude v zájmu dítěte. Obecně se doporučuje střídavý typ výchovy neukládat v případě dětí raného školního věku. U dětí předškolního věku by doba pobytu u jednoho z rodičů neměla být delší dva týdny.


Výchova dítěte, dětí rozhodnutím soudu
Úprava výchovy a výživy dítěte soudem může být i vleklým a nepříjemným sporem. V nejhorším případě je celá věc řešena v rámci tří soudních jednání.
První jednání je jednání v rámci kterého soud rozhodne o tom, komu z rodičů bude dítě svěřeno do péče a kolik je rodič, jemuž dítě do péče svěřeno není, povinen hradit na výživném.
Teprve poté, co takovéto rozhodnutí nabude právní moci, je možné rozhodnout o samotném rozvodu, který může být sporný či nesporný (a od toho se odvíjí další případné navýšení doby trvání soudního řízení). Jaký bude záleží na tom, zda jsou manželé schopni uzavřít dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a vyřešit otázku bydlení po rozvodu.

Za předpokladu, že nedojde k dohodě na ničem, pak probíhá jednání o rozvod s běžným dokazováním, v rámci kterého se zjišťuje, kdo rozvrat manželství způsobil, resp. zkoumá se vzájemný podíl manželů na rozvratu manželství (otázka viny pak může mít vliv na vypořádání společného jmění manželů).

Poté co v takovém případě dojde k rozvodu a rozsudek o rozvodu manželství nabude právní moci přichází na řadu poslední soudní řízení o vypořádání společného jmění manželů (opět nedošlo-li k dohodě), popřípadě je možné vypořádání společného jmění manželů vůbec neřešit – v takovém případě pak platí tzv. fikce vypořádání společného jmění manželů (bylo pojednáno výše).
Pro připomenutí fikce vypořádání SJM: Nedošlo-li do tří let ode dne zániku společného jmění manželů (to je obvykle ode dne zániku manželství) k podání návrhu na vypořádání společného jmění manželů k soudu, pak konkrétní movité věci jsou toho, který je pro svoji potřebu a potřebu své rodiny používá. Ostatní nepoužívané movité a nemovité věci, stejně tak jako ostatní majetková práva, pohledávky a závazky jsou v podílovém spoluvlastnictví bývalých manželů, podíly jsou ze zákona stejné.

Důležité je neopominout, že pokud se rozhodování týká dítěte staršího věku (většinou nad 12 let, ale není to pravidlo), musí soud brát zřetel také na stanovisko samotného dítěte.

Vyživovací povinnost rodičů k dítěti je nejdůležitějším druhem vyživovací povinnosti a trvá zásadně po celou dobu existence právního vztahu mezi rodičem a dítětem a je jeho trvalým obsahem. Vyživovací povinnost trvá až do doby, kdy jsou děti schopny samy se živit. V tomto případě se nepřihlíží k věku dítěte jako k rozhodné skutečnosti. Nabytí zletilosti dítěte neznamená automatický zánik vyživovací povinnosti rodičů k němu. Pokud dítě nabude schopnost živit se samo již před dosažením zletilosti, vyživovací povinnost rodičů zaniká, na druhé straně vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá, pokud dítě i přes dosažení zletilosti, není schopno samo se živit (např. v případě dítěte těžce tělesně či mentálně postiženého tato vyživovací povinnost trvá až do konce právního vztahu mezi rodičem a dítětem, také v případě dítěte soustavně se připravujícího na své budoucí povolání studiem např. na vysoké škole, trvá vyživovací povinnost po dobu této přípravy).
Vyživovací povinnost rodičů dítěte zaniká také např. sňatkem dítěte, kdy je tato vyživovací povinnost nahrazena vyživovací povinností mezi manžely.
Výživné zletilých dětí upravuje soud jen na návrh. Pokud je dítě schopno se živit samo nebo lépe řečeno ukončilo přípravu na budoucí povolání či se provdalo/oženilo, je věcí rodiče, zda ještě bude platit výživné či nebude. Bude-li chtít, aby vyživovací povinnost vůči dítěti byla ukončena, musí podat návrh na soud na zrušení vyživovací povinnosti.

NÁŠ TIP: Obsáhlý článek týkající se výživného (alimentů) na zletilé a nezletilé děti (potomky) naleznete zde.

Stává se, že rodič bezdůvodně opakovaně brání druhému rodiči v oprávněném styku s dítětem, někdy takové jednání naopak může mít pravdivý podklad a vyloučení rodiče ze styku s dítětem je nutností (např. pro svádění dítěte k trestné činnosti). Zákon o rodině tuto situaci posuzuje za změnu poměrů, vyžadující nové rozhodnutí o výchovném prostředí. Pokud je to v zájmu dítěte nutné, může soud styk dítěte s jedním z rodičů omezit nebo i zakázat.
Pokud dojde k dlouhodobému vyloučení jednoho z rodičů ze styku s nezletilými dětmi, který to následně pociťuje jako újmu na svých rodičovských právech, nelze tento důsledek přičítat nezletilým dětem a přiznání výživného ze strany vyloučeného rodiče pak není v rozporu s dobrými mravy.
Neoprávněnému zabraňování styku s dítětem je třeba se bránit návrhem na soud (Návrh na úpravu styku).

Rozvod se kromě všech uvedených oblastí dále může projevit i v zájmu jednoho z manželů o příjmení, které převzal při uzavírání manželství. Tomuto manželovi zákon dává možnost, aby do šesti měsíců po právní moci rozhodnutí o rozvodu oznámil matričnímu úřadu, že přijímá opět své dřívější příjmení, popřípadě, že upouští od užívání společného příjmení vedle příjmení dřívějšího. Je tedy zcela na úvaze rozvedeného manžela, zda-li možnosti dané mu zákonem využije, nebo zda-li si z jakéhokoli důvodu společné příjmení ponechá i nadále po rozvodu.

Zákon v základním vymezení toho, kdo je oprávněn požádat o změnu, rozlišuje jednak fyzické osoby, které jsou způsobilé k právním úkonům, a jednak fyzické osoby, které musí být v důsledku své nezpůsobilosti zastoupeny při podávání žádosti zákonnými zástupci - typicky rodiči nezletilce z důvodu nedostatku věku. K žádosti o změnu příjmení může k tomu docházet po rozvodu, ale i za trvání manželství, v souvislosti s osvojením nezletilého, svěřením do náhradní rodinné péče poručníkovi, popř. pěstounovi, při změně pohlaví nebo na základě svévolného rozhodnutí osoby atp. Druhou stránkou věci je ovšem stanovení případů, kdy je samotná změna vůbec možná. Nejjednodušší situací, kdy je dokonce na změnu příjmení zákonný nárok, je změna příjmení po rozvodu, tj. zpětvzetí původního příjmení, „ztraceného“ uzavřením manželství (pouze bezprostředně předcházejícího, popř. rodného). Vyřízení pár formalit na matričním úřadě se lze jednoduše vrátit k dřívějšímu příjmení. Navíc tento úkon není zpoplatněn (pozn. : článek byl napsán v roce 2010) , je ho třeba ale provést v uvedené šestiměsíční lhůtě od právní moci rozsudku o rozvodu manželství.

Lze změnit i příjmení dítěte. Matriční úřad může požadovat v zájmu jistoty a ochrany stávajících právních vztahů, zejména rodinných, důvěryhodný podklad toho, že tyto původní rodinné vazby byly skutečně trvale přerušeny a nelze je obnovit. Změna příjmení dítěte znamená taktéž značný zásah do práv rodičů, a je proto pro změnu požadováno vážného důvodu. Vhodným podkladem je buď souhlas rodičů se změnou příjmení jimi opuštěného dítěte (nejlépe notářsky ověřený), nebo rozhodnutí obecného soudu 1. stupně nahrazující onen souhlas. Stejně jako soud by matriční úřad posuzoval, zda je tu zájem nezletilého na změně příjmení. Radno upozornit na fakt, že na vydání souhlasu matričním úřadem není právní nárok, neboť závisí na jeho správním uvážení.
Po nabytí právní moci rozhodnutí o povolení změny příjmení má občan povinnost do 15 pracovních dnů požádat o vydání nového občanského průkazu. Je-li držitelem řidičského průkazu, je povinen oznámit změnu údajů v něm do 5 pracovních dnů ode dne, kdy ke změně došlo, příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností; totéž do 30 dnů příslušné zdravotní pojišťovně atd.

Rozvod manželství je v dnešní době poměrně častým jevem. Svým způsobem se jedná o vrchol umění komunikace mezi lidmi, kteří si jednou slíbili lásku, věrnost a vzájemnou oporu a kteří tomu slibu z nějakého důvodu nedostáli. V náboženské terminologii je rozvod manželství spojeného před Bohem dokonce hříchem. Nepopírám, že v mnoha případech je rozvod jediným možným řešením neshod a neporozumění. Snad jediným, co si může každý přát je, že když už na rozvod manželství musí dojít, tak ať je to důstojné a rychlé řešení.