Novela Zákoníku práce 2012 a právo, nárok na odstupné

Problematiku odstupného upravuje zákoník práce v § 67. Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce (tedy ruší-li se zaměstnavatel, přemisťuje-li se nebo se zaměstnanec stane nadbytečným vzhledem k organizačním změnám) přísluší od zaměstnavatele odstupné ve výši nejméně jednonásobku průměrného (měsíčního) výdělku, jestliže pracovní poměr trval méně než 1 rok, dvojnásobku průměrného (měsíčního) výdělku, jestliže pracovní poměr trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky nebo trojnásobku průměrného (měsíčního) výdělku, jestliže pracovní poměr trval alespoň 2 roky. Méně častější případy výpovědi, zejména ze zdravotních důvodů zaměstnance, jsou pak rozvedeny v tomtéž ustanovení; zde je přiznáváno odstupné nejvyšší. Vždy tak záleží na důvodu, proč k výpovědi dochází (výpověď může dát zaměstnavatel jen z důvodů uvedených v § 52 zákoníku práce a ne vždy k němu náleží odstupné) a délce trvání pracovního poměru.