Má řidič kamionu právo na mzdu v době odpočinku (pauza v řízení, zastavený tachograf)

Náš zaměstnavatel nám neustále tvrdí, že na základě různých výjimek a doplňujících předpisů toto dodržovat nemusí a že můžeme v nočním režimu dělat 15-ti hodinové výkony, jezdit 4,5 hodiny v kuse bez pauzy a že naše pracovní doba je pouze doba, kdy máme na tachografu jízdu, nebo práci. Jsme vysláni na 15-ti denní turnus, po kterém máme 6 dní volno a oni nám tvrdí, že nemáme ani naplněn fond pracovní doby a dostáváme minimální mzdu pro řidiče, která je cca 12.000 Kč + 3600 Kč paušální příplatky za 18-25 dní strávených dní v práci, bez ohledu na odpracované hodiny. Je zaměstnavatel v právu takto jednat a je nějaká možnost takového obcházení předpisů, jak zaměstnavatel tvrdí. Děkuji za odpověď. Zdeněk.

ODPOVĚĎ:
Problematika pracovní doby v dopravě je velmi složitá. Obecně lze říci, že platí následující předpisy:
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 se vztahuje na silniční dopravu uvnitř EU a platí pro přepravu zboží vozidly o maximální hmotnosti větší než 3,5 tuny včetně návěsu nebo přívěsu a pro přepravu cestujících vozidly pro více než devět osob včetně řidiče. V čl. 3 jsou však uvedeny výjimky, na které se dané nařízení nevztahuje.
Evropská dohoda o práci osádek v mezinárodní silniční dopravě (dohodu AETR) vydanou jako vyhláška č. 108/1976 Sb. , se vztahuje na mezinárodní dopravu tehdy, pokud se přeprava uskutečňuje mezi zeměmi EU a smluvními zeměmi dohody AETR (např. mezi Českem a Běloruskem).
Při přepravě vozidly, na která se nevztahuje nařízení č. 561/2006 ani dohoda AETR, ani vyhláška č. 281/2007 Sb. , musí být dodržena ustanovení zákoníku práce o délce pracovní směny, odpočinku mezi směnami a odpočinku v týdnu. Denní doba řízení není omezena a bezpečnostní přestávka po stanovené době řízení je určena nařízením vlády č. 168/2002 Sb.
Níže uvádím úpravu v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006, kde je uveden nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami a nepřetržitý odpočinek v týdnu. Jak již bylo uvedeno výše, z daného Nařízení existují výjimky.
Čl. 4 písm. g) : „denní dobou odpočinku“ denní doba, během níž může řidič volně nakládat se svým časem a která zahrnuje „běžnou denní dobu odpo¬činku“ nebo „zkrácenou denní dobu odpočinku“: — „běžnou denní dobou odpočinku“ se rozumí doba odpočinku v celkovém trvání nejméně 11 hodin. Tuto běžnou dobu odpo¬činku lze případně rozdělit do dvou časových úseků, z nichž první musí být nepřerušená doba v celkovém trvání nejméně 3 hodin a druhý nepřerušená doba v celkovém trvání nejméně 9 hodin, — „zkrácenou denní dobou odpočinku“ se rozumí doba odpočinku v celkovém trvání nejméně 9 hodin, ale kratší než 11 hodin;
Článek 8
1. Řidič musí dodržovat denní a týdenní doby odpočinku.
2. V průběhu každých 24 hodin po skončení předchozí denní nebo týdenní doby odpočinku musí mít řidič novou denní dobu odpočinku. Je-li denní doba odpočinku v průběhu těchto 24 hodin alespoň 9 hodin, ale kratší než 11 hodin, považuje se dotyčná denní doba odpočinku za zkrácenou.
3. Denní dobu odpočinku lze prodloužit na běžnou nebo zkrácenou týdenní dobu odpočinku.
4. Mezi dvěma týdenními dobami odpočinku smí mít řidič nanejvýš tři zkrácené denní doby odpočinku. 5. Odchylně od článku 2, jsou-li ve vozidle přítomni nejméně dva řidiči, musí mít každý z nich denní odpočinek nejméně 9 hodin za každé období 30 hodin od skončení denní nebo týdenní doby odpo¬činku.
6. Ve kterýchkoli dvou po sobě následujících týdnech musí mít řidič — dvě běžné týdenní doby odpočinku nebo — jednu běžnou týdenní dobu odpočinku a jednu zkrácenou dobu odpočinku v celkové délce 24 hodin. Zkrácení však musí být vyrovnáno odpovídající dobou odpočinku vybranou v celku před koncem třetího týdne následujícího po dotyčném týdnu. Týdenní doba odpočinku musí začít nejpozději po uplynutí šesti 24hodinových časových úseků od skončení předchozí týdenní doby odpočinku.
Článek 9
1. Odchylně od článku 8 může být běžná denní doba odpočinku, pokud řidič doprovází vozidlo přepravované na trajektu nebo po železnici, přerušena nanejvýš dvakrát jinými činnostmi, které nepřesahují celkem jednu hodinu. Během běžné denní doby odpočinku musí mít řidič k dispozici lůžko nebo lehátko.
2. Jakákoli doba, kterou řidič stráví na cestě do místa nebo z místa, kde se ujme vozidla, které spadá do působnosti tohoto nařízení a které se nenachází v místě řidičova bydliště ani v provozovně zaměstnavatele, kde má řidič obvyklou základnu, se nezapočítává jako doba odpočinku, pokud se řidič nenachází na trajektu nebo ve vlaku a nemá přístup k lůžku nebo lehátku.
3. Jakákoli doba, kterou řidič stráví řízením vozidla, které nespadá do působnosti tohoto nařízení, k vozidlu nebo od vozidla, které spadá do působnosti tohoto nařízení a které se nenachází v místě řidičova bydliště ani v provozovně zaměstnavatele, kde má řidič obvyklou základnu, se započítává jako jiná práce.
Čl. 4 písm. h) :
týdenní dobou odpočinku“ týdenní doba, během níž může řidič volné nakládat se svým časem a která zahrnuje „běžnou týdenní dobu odpočinku“ a „zkrácenou týdenní dobu odpočinku“: — „běžnou týdenní dobou odpočinku“ se rozumí doba odpočinku v celkovém trvání nejméně 45 hodin, „zkrácenou týdenní dobou odpočinku“ se rozumí doba odpo¬činku kratší než 45 hodin, která smí být za podmínek stanovených v čl. 8 odst. 6 zkrácena na nejméně 24 po sobě následujících hodin.