Střídavá péče, adopce, osvojení, pěstounství

Zákon o rodině zdůrazňuje důležitost výběru vhodné osoby k výkonu funkce poručníka. Je důležité, aby existoval předpoklad, že mezi poručníkem a dítětem vznikne citový vztah a že zůstanou zachovány stávající rodinné vazby. Soud se proto snaží poručníkem ustanovit především osobu, kterou doporučili rodiče. Od přání rodičů se soudy odchylují jen tam, kde to vyžaduje zájem dětí. Na projev přání rodičů ohledně budoucího poručníka nejsou kladeny žádné formální požadavky, tzn. že ani v případě smrti rodičů se nevyžaduje forma závěti. Jestliže rodiči nebyl nikdo doporučen, vybírá soud poručníka z příbuzných nebo osob blízkých dítěti nebo jeho rodině, popřípadě jinou fyzickou osobu, u které lze předpokládat, že bude mít citový vztah k dítěti.

Osoba, která má být ustanovena poručníkem, musí být zletilá, mít plnou způsobilost k právním úkonům a způsobem svého života musí zaručovat, že bude jednat v zájmu dítěte. Řízení o ustanovení poručníka zahajuje soud na návrh, nebo i bez návrhu. Soudem stanovený poručník složí slib, že bude řádně vykonávat své povinnosti a že bude přitom dbát pokynů soudu. Po složení slibu je mu předána listina obsahující pověření k výchově a zastupování dítěte a vymezení rozsahu práv a povinností vyplývajících z tohoto pověření.

Poručník plní vůči dítěti v podstatě stejné úkoly, které jinak přísluší rodičům, nenahrazuje však péči rodičů zcela, nemá například vyživovací povinnost k dítěti. Dále pak podléhá kontrole ze strany soudu. Pro jakékoli rozhodnutí v podstatné věci, týkající se dítěte, si musí poručník vyžádat schválení soudu. Patří sem např. otázka výběru školy, volba povolání, stěhování se, osvojení aj. Všechny tyto úkony vyžadují schválení soudu pod sankcí neplatnosti.

Poručenství zaniká dosažením zletilosti dítěte nebo tehdy, uzavře-li nezletilý starší 16 let manželství. Dále poručenství zaniká zproštěním nebo odvoláním poručníka soudem. V případě smrti poručníka ustanoví soud poručníka nového.