Kvůli špatnému zacházení s dětmi, jak fyzického tak psychického, proběhlo před pěti lety soudní líčení, při kterém měly být starší děti (vnučka Natálka a Sabinka) svěřeny do mé výhradní péče. Po dlouhém zvažování p. soudkyně dostali šanci, ale také sociální dozor.
Paní, která ho teď vykonává je kamarádkou babičky posledního vnuka Samuela, takže z této strany nemůžu očekávat profesionální pomoc ani pochopení. Otec vnuka Samuela (4 a půl roku), není manželem mé dcery a v prosinci se podruhé vrátil z výkonu trestu. Nyní se mi jedná o mého vnuka Dominika. Pracuji ve škole jako vychovatelka, dříve i jako učitelka. Z důvodů, abych neviděla a neslyšela co se v rodině děje, přeložili minulý týden vnoučka z naší školy na jinou. Také tam dali zákaz styku malého se mnou, s babičkou. Chodí do 3. třídy. Dominikovi jsem slíbila, když se naposledy se mnou v naší škole viděl a se slzičkami loučil, že ho navštívím. Teď mě trápí, že bude čekat marně. Bude si myslet, že babička ho taky zklamala. Prosím Vás, jaké mám šance navštívit ho? Paní ředitelce jsem už obšírněji o celé situaci napsala, odpověď jsem prozatím nedostala žádnou. Mám nárok na návštěvu malého ve škole mimo soudní cestou? Ještě bych pro doplnění situace ráda uvedla, že od 12. prosince nejstarší vnučka bydlí u nás, protože už dál nemohla snášet chování ve své rodině. I když jí teď bylo 19 let, z domova doslova utekla. Pro upřesnění bych dodala, že o zákazu styku s mým vnukem nerozhodl soud. Psala jsem, že moje dcera a zeť přeložili syna, mého vnuka na jinou základní školu než kde pracuji já, abychom nebyli v kontaktu. Škola kde pracuji byla jediné místo, kde jsme se mohli vidět. Být chvilku spolu. Chtěla jsem ho na té druhé škole navštívit, slíbila jsem mu to. Ale bylo mi řečeno, že třídní učitelka je informována od paní ředitelky, že si rodiče nepřejí jakýkoliv kontakt s babičkou. Takže mě za ním nepustí. Ale žádné soudní rozhodnutí není. Jen slova rodičů. Děkuji, Alena
Komentáře vytvořeny pomocí CComment