Musí se rodiče rozvést, aby soud určil výživné na dítě a matku?

To nemůže existovat dohoda mezi manželi týkající se výživného? Já jsem jen na rodičovské dovolené s příjmem 3800. Další při stanovení výživného se počítá i příjem druh/družka? Nebo se počítá příjem jen rodiče dítěte. A když otec pracoval načerno a uznal to u soudu, ale neřekl kolik vydělával, jak postupovat. Děkuji, Milada

ODPOVĚĎ:
V první řadě uvádím, že v souladu s § 3028/2 nového občanského zákoníku se na Váš případ budou vztahovat ustanovení tohoto právního předpisu, a to i přesto, že manželství jste uzavřela ještě za účinnosti zákona o rodině (který byl novým občanským zákoníkem k 31. 12. 2013 zrušen) ; na dotazy pak odpovím ve Vámi zvoleném pořadí:

1/ Nezbytnost podání žaloby na rozvod:
S ohledem na Vámi zmiňovanou oddělenost hospodaření je vhodné poukázat na § 691 nového občanského zákoníku, dle něhož platí, že nemají-li manželé rodinnou domácnost, nese každý z nich náklady své domácnosti; to je nezbavuje povinnosti navzájem si pomáhat a podporovat se. Žije-li s jedním z manželů společné dítě manželů, vůči kterému mají oba vyživovací povinnost, a druhý manžel opustí rodinnou domácnost, aniž k tomu má důvod zvláštního zřetele hodný, a odmítá se vrátit, je tento manžel povinen přispívat i na náklady rodinné domácnosti. Důvod opuštění rodinné domácnosti, popřípadě důvod odmítání návratu, posoudí soud podle zásad slušnosti a dobrých mravů.
Nový občanský zákoník upravuje jak výživné mezi manžely (§ 697), tak i výživné rozvedeného manžela (§ 760).
Co se týče výživného mezi manžely (tzn. za trvání manželství), platí, že manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň.
V případě výživného rozvedeného manžela je důležité vědět, že není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů.
Shora uvedené lze shrnout tak, že pro soudní vymáhání výživného na manžela není skutečně zapotřebí, aby byla zároveň k soudu podána žaloba na rozvod předmětného manželství. Vyživovací povinnost může být jednomu z manželů soudem uložena, aniž by bylo nutné toto manželství rozvádět (což by v některých případech mohlo dokonce odporovat vůli obou manželů).
Ani co se týče výživného na potomka dle § 915 a násl. nového občanského zákoníku, není opět zapotřebí, aby bylo manželství jeho rodičů rozvedeno; vyživovací povinnost rodiče k jeho dítěti existuje zcela bez vztahu ke skutečnosti, zda tento rodič žije či nežije v manželském svazku s druhým rodičem.

2/ Zohledňování příjmů rodiče dítěte:
V tomto ohledu nekladou platné právní předpisy na postup soudů žádné speciální požadavky, tzn. že soudce je povinen zjistit maximálně objektivním způsobem, jaké jsou skutečné majetkové a příjmové poměry rodiče dítěte. Přitom může soudce samozřejmě zohlednit také příjmy druha/družky rodiče dítěte (pokud to např. druhý z rodičů dítěte navrhne), praxe jednotlivých soudců se však může dosti lišit.

3/ Neprokázání příjmů rodiče dítěte:
Dle § 916 nového občanského zákoníku platí, že neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu (tzn. zákona o životním minimu). Případná pasivita či neochota ke spolupráci ze strany jednoho z rodičů proto může být ze strany soudu „sankcionována“ využitím tohoto ustanovení nového občanského zákoníku.