Potomek fiktivně studuje a aktivně podniká - má právo na výživné, alimenty?

Když jsem v minulosti žádal soud o ukončení výživného v souvislosti s prvním případem, kdy nestudovala, soudce se vyjádřil, že na tomto jednání neshledává znaky přerušení studia a řádné přípravy na povolání. Proto váhám s dalším podáním návrhu na ukončení vyživovací povinnosti. Na závěr uvádím, že syn provozuje soukromý, avšak neregistrovaný (není v obchodním rejstříku) tetovací salón, takže předpokládám, že proto neplní studijní povinnosti a také je schopen se sám živit. Děkuji Standa.

ODPOVĚĎ:
Vyživovací povinnost rodičů trvá do doby, dokud dítě není schopné se samo živit. Tato doba zpravidla končí s ukončením studia a nástupem dítěte do zaměstnání. Do 31.12.2013 bylo výživné upraveno zákonem o rodině, dle kterého platilo, že výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Nový občanský zákoník, který platí od 1.1.2014, sice tuto zásadu výslovně nepřevzal, ale při aplikaci hlediska dobrých mravů je třeba vycházet z obecné zásady soukromého práva, definované v § 2 odst. 3 občanského zákoníku, dle které výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy. a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Rovněž je možné opřít se také o § 8 občanského zákoníku, dle kterého zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Skutečnost, že tyto obecné zásady jsou použitelné tak pro rozhodování o výživném, potvrdil i Ústavní soud – hledisko dobrých mravů tedy zůstává i nadále významným kritériem při rozhodování o výživném.
Rozporem s dobrými mravy může být například právě situace, kdy zletilé dítě opakovaně a bez vážného důvodu (například zdravotního) ukončuje studium a opět začíná studovat vzájemně nesouvisející studijní obory. Touto otázkou se zabýval také Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 2121/14, v němž se mj. říká, že: Samotné dosažení zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam, zletilé dítě však musí vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, pokud se nevyskytnou okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání. Studium po dosažení zletilosti lze považovat za přípravu na budoucí povolání jen tehdy, pokud aktuálně studovaná škola má odpovídající kvalitu, zvyšuje šance dítěte na uplatnění na trhu práce – zároveň za situace, kdy se dítě studiu věnuje s dostatečnou péčí a dosažené studijní výsledky potvrzují jeho skutečný zájem o zvolený obor. Z výše uvedeného vyplývá, že při hodnocení schopnosti samostatné obživy dítěte je třeba vždy zkoumat zájem dítěte o studovaný obor, jeho studijní nasazení a výsledky, možnost uplatnění na trhu práce v daném oboru a kritérium návaznosti studia na dřívější vzdělání.
Jestliže se domníváte, že Váš syn už se studiem nepřipravuje na budoucí povolání (jeho studium nezvyšuje ani neprohlubuje jeho kvalifikaci a tudíž nezlepšuje jeho postavení na trhu práce), ale pouze si prodlužuje mládí, můžete podat k soudu návrh na ukončení (zrušení) vyživovací povinnosti. V návrhu můžete uvést to, že Váš syn už jednou studium ukončil a pokračoval ve studiu nesouvisejícího oboru a s odkazem na uvedený nález Ústavního soudu můžete argumentovat také tím, že skutečnost, že syn neukončil bakalářské studium v řádném termínu, nesvědčí o tom, že by studiu věnoval potřebný čas a péči a nesvědčí ani o jeho opravdovém zájmu o zvolený obor. Můžete také uvést informaci o provozu tetovacího salónu, toto tvrzení by ale bylo vhodné podpořit důkazy. Bude pak záležet na soudu, jak studijní aktivity Vašeho syna posoudí a zda Vašemu návrhu vyhoví či nikoliv.