Kdo zaplatí pohřeb zemřelého zůstavitele, když má dluhy

ODPOVĚĎ:
Dovolím si Vám nejprve nabídnout několik variantních řešení, které níže blíže rozpracuji:
1) odmítnutí dědictví,
2) přijetí dědictví a vypořádání dlužných pohledávek,
3) likvidace dědictví (vydání dědictví věřitelům). Následně se vyjádřím k otázce uspokojování pohledávek z pozůstalosti a k hrazení nákladů za pohřeb).
1) ODMÍTNUTÍ DĚDICTVÍ
Dědictví lze odmítnout ve lhůtě 1 měsíce ode dne, kdy byl dědic soudem o právu dědictví odmítnout vyrozuměn a poučen o následcích takového odmítnutí. Odmítnutí nelze následně odvolat. Majetek včetně dluhů by pak připadl státu. V takovém případě by stát odpovídal za zůstavitelovy dluhy.
V souvislosti s odmítnutím dědictví je vhodné upozornit na skutečnost, že dědictví nemůže odmítnout dědic, který svým počínáním dal, najevo, že dědictví nechce odmítnout. Za takové počínání nelze považovat jednání dědice, kterým se jen informoval o stavu majetku a dluhů zůstavitele; jednání směřující k odvrácení hrozící škody na zůstavitelem zanechaném majetku (úschova věcí, ošetřování a krmení zůstavitelem chovaných živočichů, sklizeň ovoce aj.) ani obstarání zůstavitelova pohřbu.
S ohledem na níže uvedené možnosti, bych tuto variantu spíše nezvažovala.
2) LIKVIDACE DĚDICTVÍ V PŘÍPADĚ PŘEDLUŽENÍ DĚDICTVÍ
Likvidace dědictví přichází v úvahu v případě předlužení dědictví, tento postup předpokládá dohodu s věřiteli, že jim bude přenecháno dědictví k úhradě jejich dluhů.
Je-li dědictví předluženo a dědici uvažují o tom, že dědictví přenechají věřitelům k úhradě dluhů (§ 175p) nebo že navrhnou likvidaci dědictví (§ 175t až 175v občanského soudního řádu), je namístě, aby se uskutečnilo tzv. svolání (konvokace) věřitelů zůstavitele. Účelem konvokace věřitelů je vyjasnění okruhu osob, které uplatňují pohledávky vůči zůstaviteli, a ochrana dědiců (státu) vůči věřitelům, kteří se nepřihlásí.
Soud provede následně zpeněžení jednotlivých věcí, práv a jiných majetkových hodnot.
Pořadí uspokojování pohledávek je stanoveno v § 175v Občanského soudního řádu:
1) pohledávky nákladů řízení vzniklých státu v souvislosti se zpeněžením majetku,
2) pohledávky nákladů zůstavitelovy nemoci a přiměřených nákladů jeho pohřbu,
3) pohledávky zajištěné zástavním právem, zadržovacím právem, převodem práva, nebo postoupením pohledávky,
4) pohledávky nedoplatků výživného,
5) pohledávky daní a poplatků, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud nebyly uspokojeny v rámci skupiny sub. 3),
6) ostatní pohledávky
Pohledávky patřící do nižší (pozdější) skupiny mohou být uspokojeny, jen jestliže byly plně uspokojeny všechny pohledávky vyšší (lepší) skupiny. Nestačí-li získaný výtěžek k úhradě všech pohledávek patřících do stejné skupiny, uspokojí se tyto pohledávky poměrně (zásada proporcionality). Dalším kriteriem v rámci jedné skupiny pohledávek je časové hledisko.
Tento postup by mohl být jedním z vhodných přístupů, jak ve Vaší věci postupovat, Vaše pohledávka náhrady nákladů řízení by měla být uspokojena přednostně oproti pohledávce telekomunikační společnosti a domova pro seniory, které spadají do kategorie sub 6). Nicméně tento postup bude spíše zdlouhavý, záleží jak se sám rozhodnete, nicméně v tomto případě by se Vám nemělo stát, že Vás budou kontaktovat věřitelé Vaší matky. Mám za to, že s ohledem na výši zanechané pozůstalosti bude soud postupovat podle § 175h, tento postup je rozpracován na konci odpovědi.
3) PŘIJETÍ DĚDICTVÍ
Pokud je dědictví dědicem přijato, dědici pak odpovídají za zůstavitelovy dluhy nejen majetkem, který získali v dědictví ale i vlastním majetkem, s ohledem na tuto skutečnost bych spíše tuto variantu nenavrhovala.
Nedocházi-li k přenechání dědictví věřitelům k úhradě dluhů ebo k likvidaci dědictví - zákonnou oporou pro posup v takových případech je ust. § 471 - řídí se odpovědnost dědice cenou vyjadřující výši aktiv dědictví. Neodpovídá tedy věcmi ebo právy, které mu z dědictví připadly. V tom tkví určité riziko spojené s nabytím dědictví. DOchází totiž při něm ke splynutí majetku z dědictví s vlastním majetkem dědice, takže se zůstavitelovým věřitelům otvírá možnost uspokojit svoje splaté pohledávky i zpeněžením majetku dědic, který mu náležel před nabytím dědictví. Odpovídá-li dědic do výše ceny nabytého dědictví, je o tzv. odpovědnost pro viribus hereditatis.
S ohledem na výši zanechaného dědictví lze hovořit o tzv. dědictví nepatrné hodnoty, ve smyslu ustanovení § 175h občanského soudního řádu, může soud vydat majetek nepatrné hodnoty právě tomu, kdo se postaral o řízení a následně řízení zastavit a to bez ohledu na dluhy, které zůstavitel zanechal. V tomto případě, není rozhodné, zda vypraviteli pohřbu svědčí i dědické právo. V této situaci byste nebyl v pozici dědice, a proto by na Vás nepřešla ani odpovědnost za dluhy. Je pravděpodobné, že by Vám byly v popsaném případě uhrazeny veškeré náklady na vypravení pohřbu, jejich výši budete muset samozřejmě prokázat.
Z tohoto hlediska by se mi jevilo toto řešení jako nejvhodnější.