Zamítnutí pojistné události pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou osobou blízkou - výluka z pojistky

"Vážení,
reaguji touto cestou proti zamítnutí pojistné události vedené pod číslem 2183010235, konkrétně, že škoda byla způsobena osobám blízkým.
Škoda byla způsobena na kamnech, které jsem zakoupila, jak je jasné i z faktury, a jsou v mém vlastnictví. Dále uvádím, že dům, do kterého mi pan Šilar pomáhal stěhovat kamna z mého auta ještě není ani mým majetkem a ani majetkem jeho syna. Tento dům dosud vlastní firma, která zajišťuje jeho výstavbu. Nelze tedy rozhodně mluvit o tom, že by některý z nás mohl na adrese xxx sdílet domácnost, když teprve 14 dní má dům schválenou kolaudaci, tedy až po škodné události. Já vlastním byt, kde mám i trvalé bydliště a domácnost sdílím pouze s dcerou. Syn pana Šilara má trvalé bydliště rovněž na jiné adrese, kde žije."
Na základě této stížnosti opětovně potvrdili své stanovisko a škodu zamítli. Přikládám původní vyjádření pojišťovny, poté své stanovisko jen potvrdili.
Prosím o výklad osoby blízké, zda dle výše uvedeného popisu jsme tehdy mohli být považováni za osoby blízké? To že někdo bydlí ve stejné nemovitosti, ještě není vlastníkem a ani spolu nesdílí domácnost znamená automaticky, že je osobou blízkou? Děkuji za odpověď. Studentská

ODPOVĚĎ:
Dobrý den,
ve Vašem případě je podstatné, zda je pojem „osoba blízká“ definován (pro účely pojistného vztahu) ve Vámi uzavřené pojistné smlouvě, resp. v pojistných podmínkách, které jsou její součástí. Pakliže je zde tento pojem vymezen, je pro Váš smluvní vztah s pojišťovnou rozhodující právě tato definice. V první řadě Vám proto doporučuji nahlédnout do Vámi uzavřené pojistné smlouvy, resp. do pojistných podmínek, které jsou její součástí, a ověřit, zda je zde definice pojmu „osoba blízká“ zakotvena či nikoli.
Pokud ani Vámi uzavřená pojistná smlouva, ani pojistné podmínky, které jsou její součástí, neobsahuje definici pojmu „osoba blízká“, je zapotřebí nahlédnout do platné právní úpravy, a to konkrétně do § 22/1 občanského zákoníku. Dle tohoto ustanovení platí, že:
„Osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí. “
Za osoby blízké jsou tedy dle platné právní úpravy považovány tyto skupiny lidí:

a/ příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství;

b/ jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní;

c/ osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí, není-li prokázán opak.

Jak z Vašeho dotazu usuzuji, nepřichází ve Vašem případě skupina ad a/ v úvahu.

Co se týče skupiny ad b/, náleží do ní osoby, mezi nimiž existuje buď rodinný poměr (zejména pokrevní příbuzenství) či poměr obdobný (například vztah druha a družky, tedy vztah lidí v nesesdaném páru), to ovšem pouze tehdy, vykazuje-li tento vztah určitou kvalitu (intenzitu). Tato kvalita je zákonodárcem vyjádřena slovy:

„… pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní …“

Pociťování újmy jako újmy vlastní přitom musí být posuzováno objektivně (nestačí tedy ryze subjektivní náhled zúčastněných osob), přičemž toto pociťování musí být zároveň důvodné.
Do skupiny ad b/ tak spadají například běžné vztahy nesesdaných lidí (druha a družky), a to bez ohledu na to, zda spolu tito lidé bydlí či nikoli (neboť občanský zákoník pro tuto skupinu nezakotvuje podmínku společného bydlení či vedení společné domácnosti).
Co se pak týče skupiny ad c/, zaměřím se ve své odpovědi na pojem „osoby, které spolu trvale žijí“ (jelikož předpokládám, že ve Vašem případě se nejedná o osoby sešvagřené).
Do skupiny osob, které spolu trvale žijí, náleží lidé, kteří společně vytvářejí trvalé životní společenství. Takovými lidmi jsou ti, kteří společně sdílejí své soukromí, vzájemně si (nejen finančně) pomáhají a podporují se (tzn. kteří prakticky realizují své rozhodnutí spolu žít).
Dřívější právní úprava v této souvislosti pracovala s pojmem „společná domácnost“. Přestože nyní účinný občanský zákoník tento pojem nedefinuje, je pojem „společná domácnost“ vztažitelný právě na skupinu ad c/. Pojem „společná domácnost“ byl v § 115 starého Občanského zákoníku definován takto:

„Domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. “

Skupina ad c/, tedy „osoby, které spolu trvale žijí“, je širší, než pojem „společná domácnost“. Aby někdo spadal do skupiny ad c/, není nezbytně nutné, aby spolu tyto osoby trvale bydlely či společně vedly domácnost (byť to bývá obvyklé). Rovněž lidé, kteří spolu nebydlí (a každý si vede vlastní domácnost) mohou být osobami, které spolu trvale žijí, pakliže tito lidé sdílejí své soukromé životy, vzájemně se podporují, pomáhají si apod. (tzn. realizují své rozhodnutí spolu žít).

Na Vaši otázku:

„To že někdo bydlí ve stejné nemovitosti, ještě není vlastníkem a ani spolu nesdílí domácnost znamená automaticky, že je osobou blízkou? “

lze proto odpovědět: Nikoli, samotné bydlení v jednom domě neznamená, že by obyvatelé tohoto domu byli vzájemně osobami blízkými. Skutečnost, zda jsou tyto osoby (či jedna z nich) již vlastníky předmětného domu, nehraje prakticky žádnou roli. Jak uvádím výše, není ani rozhodující, zda tyto osoby vedou společnou domácnost (jelikož i osoby, které společnou domácnost nevedou, mohou být osobami blízkými).
V souvislosti s Vámi popsanou situací je proto rozhodné, zda se ve Vašem případě jedná o vztah lidí o určité kvalitě (skupina ad b/), nebo zda se jedná o osoby, které spolu trvale žijí, t. j. mající vůli vytvářet trvalé životní společenství, bez ohledu na své bydliště (skupina ad c/).
Závěrem upozorňuji, že tuto odpověď jsem připravil bez znalosti přílohy, o kterou jste svůj dotaz doplnila, neboť z technických důvodů se mi nepodařilo se s obsahem přiloženého souboru seznámit.

V současné chvíli Vám doporučuji:

- dle shora uvedených definic zvážit, zda spadáte do skupiny osob blízkých či nikoli,

- zaměřit se především na otázku, na jakém majetku, popř. komu byla škoda způsobena (to z Vašeho dotazu vyplývá pouze částečně) ; pakliže totiž byla škoda způsobena na Vašem majetku, přičemž jste zároveň pojistníkem, není mi příliš jasné, z jakého důvodu pojišťovna laboruje s pojmem osoby blízké, resp. škody způsobené osobě blízké.

Aniž bych chtěl vypadat jako právní cynik, nemohu si odpustit poznámku, že Vámi popsané jednání je pro řadu pojišťoven typické – předmětem podnikání každé pojišťovny je totiž inkasovat ot pojistníků pojistné, ovšem pokud možno nevyplácet pojistná plnění. Se zřetelem k tomu je pak pojišťovnami, bohužel, postupováno při likvidaci škodních událostí, a to i za cenu překrucování skutečnosti či smluvních ujednání.

Domníváte-li se, že Váš požadavek na výplatu pojistného plnění je oprávněný, můžete se pokusit na pojišťovnu ještě jednou obrátit (a to případně za využití shora uvedených informací).

Nepovede-li Vaše následné jednání s pojišťovnou k výplatě pojistného plnění, nezbude Vám, než se pokusit vyřešit nastalý spor za pomocí třetí osoby. V této souvislosti se Vám nabízí buď:

- mimosoudní řešení sporu pojistníka (Vás) a pojistitele (pojišťovny), které probíhá před Českou obchodní inspekcí:

https://www.coi.cz/

(s tímto postupem by však pojišťovna musela souhlasit), nebo

- podání žaloby k soudu - pro učinění tohoto právního kroku Vám doporučuji advokátní zastoupení:

https://www.cak.cz/

_______________________
Právní předpisy zmiňované v odpovědi:
zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník
zákon č. 40/1964 Sb. , Občanský zákoník