Služebnost - definice, vysvětlení co je to služebnost

S. představovaly věcná práva k cizí věci, která souvisela s právní volností jejich užívání osobou nebo tím, kdo byl právě vlastníkem určitého pozemku. Obsah s. byl velmi různý a lišil se podle jednotlivých druhů. Společným rysem bylo, že oprávněný mohl užívat cizí věc pouze částečně. OZO převzal také římskoprávní dělení služebností na věcné a osobní. Jiné dělení bylo na polní a domovní, jejichž demonstrativní výčet obvyklejších druhů byl uveden v § 475-477 OZO. Podle obsahu se dělily služebnosti na negativní a pozitivní. Pozitivní opravňovaly k určité činnosti na cizí věci a jejím opakem byla povinnost vlastníka věci tuto činnost strpět. Negativní se vyznačovaly oprávněním požadovat, aby nebylo na služebnou věc určitým způsobem působeno, tomu odpovídala povinnost vlastníka věci zdržet se takového chování.

Obsahem služebností nikdy nebylo pozitivní chování vlastníka služebné věci, nikdo nemohl mít služebnost ke své vlastní věci a každý musel vykonávat právo služebnosti ohleduplně, co možná s nejmenší újmou pro vlastníka služebné věci. Služebnost byla považována za absolutní užívací právo, protože ukládala všem jiným osobám toto právo nerušit. Nešlo tedy o právo na cenu věci, ale o její užívání.