Kdo je fyzická osoba, definice, vysvětlení pojmu

Fyzické osoby jsou lidé. Rozeznává se u nich dvojí právní způsobilost, a to:

1. Právní subjektivita neboli způsobilost k právům a povinnostem, umožňující člověku být účastníkem právního vztahu a mít v něm práva a povinnosti. Právní subjektivita člověka vzniká narozením a zaniká úmrtím nebo prohlášením za mrtvého. Soud může prohlásit za mrtvou např. nezvěstnou fyzickou osobu, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem usoudit, že již nežije.

Právní subjektivitu má i počaté dítě (nasciturus), narodí-li se živé. Takže i dítě dosud nenarozené může např. dědit a mít majetek ve vlastnictví. Jinak než prohlášením za mrtvého nemůže být nikdo zbaven své způsobilosti k právům a povinnostem.

2. Způsobilost k právním úkonům, tj. vlastním jednáním zakládat, měnit a zrušovat své právní vztahy, nabývat práva a zavazovat se k povinnostem, např. uzavírat smlouvy. Na rozdíl od právní subjektivity vzniká tato způsobilost v plném rozsahu až zletilostí, tj. dosažením věku osmnácti let, popř. uzavřením manželství. (Nezletilému staršímu než šestnáct let může soud výjimečně povolit uzavření manželství.)

Fyzické osoby může soud ze závažných důvodů, např. pro duševní poruchu, zbavit způsobilosti k právním úkonům (tzv. svéprávnosti) nebo jejich způsobilost omezit.

Nezletilí mohou činit pouze právní úkony přiměřené rozumové vyspělosti odpovídající jejich věku, např. mohou uzavírat kupní smlouvy o drobných nákupech.

Za nesvéprávné a nezletilé osoby jednají jejich zákonní zástupci.