Nemocenská, nemocenské dávky - informace 2024

Nemocenská  se v roce 2024  nadále poskytuje za kalendářní dny. Náleží od 15. dne dočasné pracovní neschopnosti (dále jen DPN) nebo nařízené karantény až do jejího ukončení. Doba, po kterou občan nemocenské pobírá, se nazývá podpůrčí doba.

Podpůrčí doba pro poskytování nemocenského trvá nejdéle 380 kalendářních dnů ode dne vzniku DPN nebo karantény. Do podpůrčí doby se započítávají i doby předchozích DPN, pokud spadají do období 380 kalendářních dní před vznikem DPN. Toto neplatí v případě, kdy nemocensky pojištěná činnost trvala alespoň 190 kalendářních dní od skončení poslední DPN.

Nemocenské může být na základě žádosti pojištěnce vypláceno i po uplynutí podpůčí doby za předpokladu, že podle vyjádření lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu  (nově zřízeného pod ČSSZ od 1.1.2024) lze očekávat, že pojištěnec v krátké době, nejdéle však do 350 kalendářních dní od uplynutí podpůrčí doby, nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti.

 

Poživatelům starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně se nemocenské poskytuje od 15. kalendářního dne nejdéle 70  kalendářních dnů při jedné DPN. Poživatelům starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně se nemocenské poskytuje jen v době trvání zaměstnání. Skončením zaměstnání jim zaniká nárok na nemocenské, a to i v případech, kdy ještě podpůrčí dobu nevyčerpali.

V době prvních 14 kalendářních dnů DPN nebo karantény je zaměstnanec zabezpečen náhradou mzdy, kterou mu vyplácí jeho zaměstnavatel. Náhrada mzdy náleží zaměstnanci, který je nemocensky pojištěný a splňuje také podmínky nároku na nemocenské. Poskytuje se za pracovní dny – při DPN od prvního pracovního dne, a to jen v době trvání pracovního vztahu. Pokud zaměstnanec pracuje současně ve více zaměstnáních, má nárok na náhradu mzdy z každého zaměstnání zvlášť. Náhrada mzdy není dávkou nemocenského pojištění.

Nárok na nemocenské nemá pojištěnec, který si úmyslně přivodil DPN. Nemocenské nenáleží ani pojištěnci, kterému v době DPN nebo karantény vznikl nárok na výplatu starobního důchodu, pokud pojištěná činnost skončila přede dnem, od něhož mu vznikl nárok na výplatu starobního důchodu. Pojištěnec nemá nárok na nemocenské také v případě, kdy mu vznikla DPN nebo byla nařízena karanténa v době útěku z místa vazby nebo z místa výkonu trestu odnětí svobody.

 

Výše nemocenského  za kalendářní den činí do 30. dne trvání DPN nebo karantény 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu, od 31. dne do 60. dne trvání DPN nebo karantény 66 % redukovaného denního vyměřovacího základu a od 61. dne trvání DPN nebo nařízené karantény 72 % redukovaného denního vyměřovacího základu.

Jestliže si pojištěnec přivodil DPN zaviněnou účastí ve rvačce nebo jako bezprostřední následek své opilosti nebo zneužití omamných prostředků nebo psychotropních látek nebo při spáchání úmyslného trestného činu nebo úmyslně zaviněného přestupku, náleží mu nemocenské za kalendářní den v poloviční výši.

 

Nemocenské náleží rovněž ve stanovených případech, jestliže ke vzniku DPN došlo po skončení pojištěného zaměstnání v tzv. ochranné lhůtě. Ochranná lhůta činí 7 kalendářních dnů ode dne zániku nemocenského pojištění, pokud pojištění trvalo alespoň po tuto dobu, a to i u žen, jejichž pojištění  zaniklo v době těhotenství.

Podmínkou nároku na nemocenské OSVČ je její účast na nemocenském pojištění OSVČ alespoň po dobu 3 měsíců bezprostředně předcházejících dni vzniku DPN nebo nařízené karantény.