Definice stavby dle Stavebního zákona

Ale jaká? Je tady evidentní vakuum , kde nejsou stanovená jasná pravidla. Existuje nějaké závazné stanovisko či směrnice, která reguluje přístup stavebních úřadů k umístění a používání mobilních domů? Jedná se o movitý majetek a tak k němu přistupují i pojišťovny. Podle mého názoru by se stavebního povolení měly týkat přípojky energií, vody a odpadů. Ohlášení by se mělo týkat jen umístění mobilního domu na pozemek. Ještě bych rád znal definici pojmů bydlení, vesnické bydlení, rekreace. Děkuji, Norbert

ODPOVĚĎ:
S Vaším tvrzením o právním vakuu v případě přístupu stavebních úřadů k mobilním domům lze souhlasit pouze zčásti. Přestože stavební zákon termín "mobilní dům" (ani jeho ekvivalent) nepoužívá, nelze říci, že by tato oblast nepodléhala žádné právní úpravě.
Dle § 2/3 stavebního zákona se za stavbu považují veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání, přičemž za stavbu se považuje také výrobek plnící funkci stavby.
Částečný výklad termínu výrobek plnící funkci stavby (a to právě ve vztahu k mobilním domům) pak podává sám zákonodárce, a to v důvodové zprávě k zákonu č. 350/2012 Sb. (kterým byl stavební zákon novelizován), ze které cituji:
"Doplněním se výslovně uvádí, že výrobek plnící funkci stavby se považuje za stavbu (§ 2 odst. 3). Absence přímého vyjádření vyvolávala pochybnosti při posuzování, zda výrobek plnící funkci stavby podléhá stejnému režimu jako stavba, včetně posuzování souladu s obecnými požadavky na výstavbu a povinnosti oznámení odstranění. Platný stavební zákon používá termín „výrobek, který plní funkci stavby“ s ohledem na to, že pro bydlení, rekreaci i další účely se s rozvojem nových technologií začaly užívat nejen „klasické“ stavby – stavební díla vznikající stavební nebo montážní technologií na staveništi, ale stále častěji i jiné „objekty“, které lze koupit a na pozemku pouze smontovat (stejně jako např. skříň) nebo mohou být na pozemek vcelku dovezeny, např. mobilní domy „mobilheimy“.
Legální definici pojmu platný stavební zákon neobsahuje, pro účely praxe se pojem „výrobek, který plní funkci stavby“ vysvětluje za pomoci definice výrobku z § 2 písm. a) zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. Protože je nezbytné, aby umísťování a základní požadavky na vlastnosti staveb byly u těchto výrobků posuzovány ze stejných hledisek jako „klasické“ stavby, neboť účinky jejich existence a užívání jsou v podstatě shodné jako účinky a užívání staveb sloužících stejným účelům, je třeba to přesně v zákoně vyjádřit."
Jsou-li tedy dle úmyslu zákonodárce mobilní domy zařaditelné do kategorie staveb dle stavebního zákona, je vhodné stručně poukázat na pravidla pro jejich umisťování (nemožnost libovůle při umisťování mobilních domů, jako staveb, ostatně vyplývá rovněž z § 18/5 stavebního zákona):
1/ Územní řízení:
V případě stavebního záměru, týkajícího se mobilního domu, zohlední stavební úřad podmínky dle § 90 stavebního zákona a při jejich splnění vydá územní rozhodnutí o umístění stavby (§ 79 stavebního zákona), resp. by v tomto ohledu měl postačovat územní souhlas (§ 96 stavebního zákona).
2/ Stavební řízení:
pro umístění mobilního domu, jako výrobku plnícího funkci stavby, by nemělo být dle § 103/1 písm. e) bodu 16 stavebního zákona zapotřebí stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu.
S ohledem na skutečnost, že mobilní domy spadají do kategorie staveb, je vhodné podotknout, že rovněž na mobilní domy se vztahuje kontrolní pravomoc stavebních úřadů (jak výslovně stanoveno v § 134/5 stavebního zákona) a např. též požadavky na stavby dle § 156 stavebního zákona.
Co se týče obecných pravidel pro umisťování mobilních domů na určitém území, jsou stavební úřady povinny přihlížet k platnému územnímu plánu obce, při rozhodování o umístění mobilního domu na konkrétním pozemku je nutné dodržet pravidla dle vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (v této souvislosti zejména její § 20 a § 23). K této otázce se výslovně vyjádřilo Ministerstvo pro místní rozvoj ČR ve sdělení svého odboru stavebního řádu ze dne 26. 4. 2010, č.j. 15520/10-82.
Problematikou mobilních domů v kontextu stavebního zákona se zabývaly již i soudy, v této souvislosti odkazuji zejména na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2010, č.j. 10 Ca 280/2008-78, v němž se soud k otázce ne/vztažitelnosti stavebního zákona rovněž na pojízdné mobilní domy (resp. karavany) vyslovil následovně:
"Pojmu výrobek plnící funkci stavby je nutno rozumět tak, že se jedná o výrobek, který plní takovou funkci, jakou obvykle plní stavby ve smyslu § 2 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006. Nejpodstatnějším charakteristickým znakem výrobku plnícího funkci stavby ve smyslu stavebního zákona je to, že se jedná o výrobek umístěný na určitém konkrétním místě trvale nebo dlouhodobě. Takovým výrobkem může být např. i silniční vozidlo."
Shora citovaný rozsudek doporučuji k prostudování, soud v jeho rámci neopomíjí zmínit i normu ČSN EU 1647, která v bodě 3.1 definuje mobilní domov jako „přepravitelné obytné vozidlo pro volný čas, které nesplňuje požadavky na konstrukci a provoz silničních vozidel, ale je vybaveno pro přepravu a určeno pro dočasné nebo sezónní ubytování“. Stanovisko soudu nelze samozřejmě paušalizovat, při hodnocení každého individuálního případu je však nutné mít na zřeteli, že pojízdnost mobilního domu nevymaňuje tento bez dalšího z působnosti stavebního zákona (v tomto bodě tedy soud částečně negoval stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj ČR ze dne 25. 5. 2009, č.j. 14069/09-82, v němž naopak ministerstvo vyjádřilo přesvědčení, že je-li mobilní dům natolik mobilní, tzn. pojízdný či tažený, že může být přemisťován po pozemních komunikacích, má charakter vozidla nebo přívěsu, a tudíž není v režimu stavebního zákona).
Z důvodu doposud se formujícího právního názoru na problematiku mobilních domů lze však samozřejmě očekávat, že se se shora nastíněnými otázkami vypořádá každý stavební úřad mírně odlišně.

Co se pak týče Vašeho dotazu na výklad pojmů "bydlení", "rekreace" apod., nutno konstatovat, že se ve své podstatě jedná o notoriety, tzn. termíny, jejichž legální výklad není s ohledem na všeobecnou bezrozpornost jejich významu zapotřebí. V této souvislosti je nutné si uvědomit, že definice těchto slov, označujících činnosti, není pro účely stavebněprávních předpisů nezbytná, na významu však nabývají v kontextu zařazení staveb do jednotlivých kategorií (např. dle § 2 písm. a) a b) vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území).