Je potřeba podpis a souhlas otce při očkování dítěte?

Zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, který začal platit od 1. dubna 2012, vyžaduje souhlas obou rodičů s léčbou nezletilého dítěte v těch případech, kdy "poskytnutí zdravotních služeb může podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav nebo kvalitu života". Konkrétní zdravotní služby či úkony, kterých se to týká, však zákon nijak nespecifikuje.

Ministerstvo zdravotnictví proto na svém webu zveřejnilo pro lékaře a rodiče nezletilých dětí výklad k tomuto ustanovení zákona, jeho text je k dispozici zde:
http://www.mzcr.cz/dokumenty/zakon-c372/2011-sb-o-zdravotnich-sluzbach-poskytovani-zdravotnich-sluzeb-n_6064_1.html (viz níže).
Podle ministerského výkladu podávání běžných léků, očkování a vůbec preventivní péči nelze zahrnovat do "zdravotních služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života". Ze stanoviska ministerstva dále vyplývá, že k provádění pravidelných (povinných) očkování u dětí mladších 15 let není písemný souhlas obou rodičů zapotřebí.

Nicméně jde "pouze" o výklad či doporučení ministerstva, kterým se lékaři a nemocnice mohou, ale nemusí řídit, takže je možné, že i ve Vašem případě - vzhledem k tomu, že jde o nepovinné očkování - bude souhlas druhého rodiče vyžadován - záleží na posouzení situace ošetřujícím lékařem. Co se týče udělení souhlasu, jeden z rodičů může zastoupit druhého například na základě plné moci, přičemž lékař není povinen ani oprávněn zkoumat její pravost. Pokud se např. rozvedení rodiče dítěte dlouhodobě nestýkají, pak by podle ministerského výkladu mělo stačit, když rodič, který dítě doprovází, uvede do zdravotní dokumentace dítěte, že neví, kde se druhý rodič nachází.

Potřebuji dát 13-tiletého syna přeočkovat po třech letech proti klíšťové encefalitidě. Teď k tomu prý potřebuji souhlas

otce, se kterým jsem 14 let rozvedená a nestýkáme se. Nikdy svého syna neviděl a před dvěmi lety souhlasil s jeho změnou

příjmení, jelikož jsem se znovu vdala. Ráda bych se zeptala, jak má vypadat prohlášení, že nejsme s otcem mého syna v

kontaktu. Děkuji, Martina
 
ODPOVĚĎ:
Zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, který začal platit od 1. dubna 2012,

vyžaduje souhlas obou rodičů s léčbou nezletilého dítěte v těch případech, kdy "poskytnutí zdravotních služeb může

podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav nebo kvalitu života". Konkrétní zdravotní služby či úkony,

kterých se to týká, však zákon nijak nespecifikuje.

Ministerstvo zdravotnictví proto na svém webu zveřejnilo pro lékaře a rodiče nezletilých dětí výklad k tomuto ustanovení

zákona, jeho text je k dispozici zde:
http://www.mzcr.cz/dokumenty/zakon-c372/2011-sb-o-zdravotnich-sluzbach-poskytovani-zdravotnich-sluzeb-n_6064_1.html

Podle ministerského výkladu podávání běžných léků, očkování a vůbec preventivní péči nelze zahrnovat do "zdravotních

služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života". Ze

stanoviska ministerstva dále vyplývá, že k provádění pravidelných (povinných) očkování u dětí mladších 15 let není

písemný souhlas obou rodičů zapotřebí.

Nicméně jde "pouze" o výklad či doporučení ministerstva, kterým se lékaři a nemocnice mohou, ale nemusí řídit, takže je

možné, že i ve Vašem případě - vzhledem k tomu, že jde o nepovinné očkování - bude souhlas druhého rodiče vyžadován -

záleží na posouzení situace ošetřujícím lékařem. Co se týče udělení souhlasu, jeden z rodičů může zastoupit druhého

například na základě plné moci, přičemž lékař není povinen ani oprávněn zkoumat její pravost. Pokud se např. rozvedení

rodiče dítěte dlouhodobě nestýkají, pak by podle ministerského výkladu mělo stačit, když rodič, který dítě doprovází,

uvede do zdravotní dokumentace dítěte, že neví, kde se druhý rodič nachází.

Dne 1. dubna 2012 nabývá účinnosti zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), který mimo jiné upravuje práva a povinnosti pacientů, poskytovatelů zdravotních služeb a zdravotnických pracovníků při poskytování zdravotních služeb.
 
Ministerstvo zdravotnictví k poskytování zdravotních služeb nezletilým pacientům (§  35 a 38 zákona) vyslovuje tento právní názor:
 
I.
Podle § 35 odst. 1 (věta první a druhá) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), se nezletilému pacientovi poskytují zdravotní služby se souhlasem jeho zákonného zástupce, s výjimkou případů, kdy lze zdravotní služby poskytovat bez souhlasu.
Ustanovení § 35 odst. 2 písm. a)  bod 1 zákona o zdravotních službách dále stanoví, že pro poskytnutí zdravotních služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života, je potřeba souhlasu obou rodičů, jsou-li jeho zákonnými zástupci.
 
Zákon o zdravotních službách   blíže neurčuje, co lze považovat za „zdravotní služby, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života“.  Při posouzení, zda jde o uvedené „zdravotní služby“, je třeba vycházet zejména z charakteru zdravotní péče poskytované v rámci uvedených zdravotních služeb (zdravotních výkonů prováděných při poskytování této zdravotní péče), účelu jejího poskytnutí a dopadů na zdravotní stav pacientů, popřípadě na kvalitu jejich života, podle dosavadních zkušeností založených na poskytování  dotčené zdravotní péče, a to za obvyklých podmínek.
 
Podle názoru Ministerstva zdravotnictví nelze pod § 35 odst. 2 písm. a) bod 1 zákona podřadit zdravotní služby, jejichž součástí je zdravotní péče (zdravotní výkony prováděné při poskytování této zdravotní péče), která podle dosavadních odborně medicínských zkušeností získaných na základě poskytování zdravotních služeb za uznávaných medicínských postupů   není  považována za zdravotní péči, která by mohla za obvyklých podmínek  podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života.
 
Za negativní ovlivnění dalšího zdravotního stavu pacienta nebo kvality života nelze rovněž považovat dočasné "nepohodlí" nebo přechodné potíže doprovázející poskytnutí dotčených zdravotních služeb (účinky léčby).
 
 
S ohledem na výše uvedené,  za zdravotní služby, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života, nelze podle názoru Ministerstva zdravotnictví považovat   zejména preventivní péči, včetně očkování, podávání běžných léků, atd.
 
Mezi zdravotní služby, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života, budou naopak patřit některé operační výkony (například transplantace nebo výkony  plastické chirurgie), chemoterapie atd.
 
 
II.
Podle § 38 zákona o zdravotních službách lze nezletilého pacienta bez souhlasu zákonného zástupce hospitalizovat, jestliže
a)      mu
1.      bylo pravomocným rozhodnutím soudu uloženo ochranné léčení formou lůžkové  péče,
2.      je nařízena izolace, karanténa nebo léčení podle zákona o ochraně veřejného zdraví,
3.       je podle trestního řádu nebo občanského soudního řádu nařízeno vyšetření zdravotního stavu,
b)      ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpí nebo je pod vlivem návykové látky, pokud hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak,
c)      jeho zdravotní stav vyžaduje poskytnutí neodkladné péče, nebo
d)      jde o podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání.
 
Nezletilému pacientovi lze poskytnout neodkladnou péči bez souhlasu zákonného zástupce
a)      jde-li o léčbu vážné duševní poruchy, pokud by v důsledku jejího neléčení došlo se vší pravděpodobností k vážnému poškození zdraví pacienta,
b)      jde-li o zdravotní služby nezbytné k záchraně života nebo zamezení vážného poškození zdraví, nebo
c)      pokud je u něj podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání.
 

III.
Při poskytování zdravotních služeb je vždy ve smyslu § 35 odst. 1 zákona o zdravotních službách třeba zjistit názor nezletilého pacienta, který je s ohledem na svůj věk schopen vnímat situaci a vyjadřovat se (viz čl. 6 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně – názor nezletilé osoby bude zohledněn jako faktor, jehož závaznost narůstá úměrně s věkem a stupněm vyspělosti). Názor nezletilého pacienta se zaznamená do zdravotnické dokumentace. Pokud není možné názor nezletilého pacienta zjistit, do zdravotnické dokumentace vedené o tomto pacientovi se zaznamená důvod, pro který nebylo možné názor zjistit.
 
Při zjišťování názoru nezletilého pacienta je třeba zohlednit jeho věk a rozumovou vyspělost. Důvodem „nezjištění“ názoru nezletilého pacienta může být například věk pacienta, kdy ještě není rozvinuta řeč nebo rozumová vyspělost tak, aby byl pacient schopen vyjádřit se nebo pochopit a vyhodnotit účel a potřebnost poskytnutí zdravotních služeb.
 

IV.
Jde-li o doložení písemného souhlasu s poskytnutím zdravotních služeb, je Ministerstvo zdravotnictví tohoto názoru:
 
Zákon o zdravotních službách nevyžaduje k vyslovení souhlasu osobní přítomnost obou rodičů.  Proto je možné, aby písemný souhlas jednoho rodiče předložil druhý rodič.
 
Jestliže rodič doloží písemný souhlas s poskytnutím zdravotních služeb podepsaný druhým rodičem, není poskytovatel zdravotních služeb povinen a ani oprávněn zkoumat pravost takového vyjádření (podpisu zákonného zástupce nezletilého pacienta).
 
Zákon o zdravotních službách nevylučuje též možnost zastoupení jednoho rodiče druhým na základě plné moci. Na základě této skutečnosti může jeden rodič  (zmocnitel) druhého rodiče (zmocněnce) vybavit plnou mocí (§ 31 a násl. občanského zákoníku). V plné moci bude mimo jiné uveden rozsah zmocněncova oprávnění,  to je pro jaký právní úkon je rodič druhým rodičem zmocněn (k vyslovování souhlasu podle § 35 odst. 2 písm. a) bod 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, to je s poskytnutím zdravotních služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav nebo kvalitu  života jejich dítěte).
 
V případě, že jeden z rodičů nemá informace o tom, kde se druhý rodič, který je rovněž zákonným zástupcem nezletilého pacienta, nachází, Ministerstvo zdravotnictví doporučuje, aby o této skutečnosti učinil rodič písemné prohlášení, které bude založeno do zdravotnickédokumentace  nezletilého pacienta. Poskytovatel zdravotních služeb pak postupuje podle § 35 odst. 3 písm. a).