Ve speciální mateřské škole jsou zaměstnáni pedagogičtí pracovníci a řešíme otázku podání léku v MŠ. Konkrétně se jedná o podání léku v případě epileptického záchvatu. Dle rodičů je v případě velkého záchvatu (dříve se mu říkalo grand mal) třeba podat lék co nejrychleji - zhruba po třech minutách neodeznívajícího záchvatu.
Vzhledem k tomu, že pedagogičtí pracovníci nejsou kompetentní k tomu, aby podávali lék, ale zároveň by měl být naplněn Zákon o péči o zdraví lidu - poskytnutí první pomoci. Vytvořila jsem si tedy formulář s názvem Souhlas zákonného zástupce s podáním léku, kde rodič popíše pokud zná spouštěcí moment. Dále je zde zaznamenáno komu je předán lék, kde bude uložen. O veškerých změnách ohledně předepsané medikace budou neodkladně informováni pedagogičtí pracovníci školy. Dodá lék v originálním balení s popiskou jména dítěte. V případě záchvatu pedagogický pracovník neodkladně bude kontaktovat záchrannou službu a rodiče dítěte, poskytne předlékařskou první pomoc (stabilizovaná poloha a pod.) a podá lék. V závěru jsem napsala dodatek, že zaměstnanci mateřské školy MŠ nenesou odpovědnost za případná rizika při správném podání léku. Prosím o radu, jedná se mi o ochranu pedagogických pracovníků a současně naplnění Zákona o péči zdraví lidu. Děkuji za odpověď, Tereza
Odpověď:
V první řadě si dovolím mírně opravit omyl, kterého se ve svém dotazu dopouštíte - zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, byl ke dni 1. 4. 2012 zrušen a nahrazen zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách.
V současné situaci Vám v první řadě doporučuji kontaktovat (s vědomím rodičů příslušného dítěte) praktického lékaře dítěte (popř. odborného ošetřujícího lékaře dítěte) a informovat se zde o aspektech a projevech onemocnění dítěte. Přestože rodiče dítěte znají podrobnosti jeho onemocnění bezpochyby velmi dobře, doporučuji Vám se v této souvislosti spolehnout na odborný popis spouštěcích podnětů epileptického záchvatu, jeho projevů, délky trvání a zejména kritérií, při jejichž splnění je nezbytné podat dítěti (v rámci poskytování první pomoci) příslušný lék (viz níže).
V této souvislosti rovněž konstatuji, že Vaše zmínka o neoprávněnosti pedagogického pracovníka podat dítěti lék není zcela správná, vše závisí na typu léku (některé léky mohou podávat dítěti např. jeho rodiče, u některých je zapotřebí odborného zdravotnického postupu).
V případě povědomí pedagogických pracovníků o onemocnění dítěte, jeho projevech, rizicích a kritériích, při jejichž splnění je podání léku nezbytné, je dle mého názoru nutné hodnotit podání léku jako úkon v rámci poskytování první pomoci, tzn. že v případě pasivity pedagogického pracovníka by bylo možné (např. při vzniku škody na zdraví) uvažovat též o vzniku jeho právní odpovědnosti za ni (resp. též odpovědnosti jeho zaměstnavatele dle § 420/2 Občanského zákoníku), a to zejména s přihlédnutím k porušení tzv. generální prevenční povinnosti dle § 415 Občanského zákoníku.
Shora popsaným jednáním by se pak mohl pedagogický pracovník dopustit také trestného činu neposkytnutí pomoci (§ 150/1 trestního zákoníku), za který hrozí trest odnětí svobody až na dvě léta.
Výše uvedené lze uzavřít připomenutím, že odpovědnost dle Občanského ani trestního zákoníku nemůže být zúžena žádným jednostranným prohlášením, Vámi navrhovaný závěr textu by proto v případě právního sporu neměl právní relevanci. I přesto Vám však doporučuji určitou variaci takového poučení v textu ponechat, a to z důvodu určité signalizace právní a především praktické pedagogické obtížnosti úkolu jednotlivých pedagogických pracovníků ve vztahu k rodičům dítěte.
V této souvislosti mírně nad rámec Vašeho dotazu připomínám, že problematika zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při školním vzdělávání je obecně upravena v § 29 školského zákona, přičemž je možné vycházet rovněž z metodického pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy č. 37 014/2005-25 (zejm. pak jeho čl. 8 a 10).
Vámi nastíněné prohlášení rodičů dítěte hodnotím jako velmi dobré, pouze proto shrnu, že takové prohlášení by mělo především obsahovat:
a/ velmi zevrubný popis konkrétního onemocnění dítěte, a to zejména popis takových projevů tohoto onemocnění, se kterými se mohou pedagogičtí pracovníci při své činnosti setkat (zejména se tedy jedná o popis epileptického záchvatu),
b/ podrobný popis všech známých spouštěcích podnětů epileptických záchvatů konkrétního dítěte (včetně popisu frekvence a historie těchto podnětů, tzn. jak často a kdy v minulosti byl ten který podnět příčinou epileptického záchvatu),
c/ jednoznačný popis kritérií, při jejichž splnění je nutné podat příslušný lék (tzn. kdy se již jedná o silný epileptický záchvat),
d/ zcela jasný návod postupu při jednotlivých typech epileptických záchvatů, kterými dítě trpí (a to včetně postupu při podání léku, tzn. jakým způsobem, za jakých okolností a jaké množství léku může být dítěti podáno, přičemž na tomto místě doporučuji rovněž výslovné "ujištění" o oprávnění podat lék rovněž pedagogickým pracovníkem,
e/ "časový harmonogram postupu při epileptickém záchvatu (tzn. telefonické kontaktování lékaře a rodičů dítěte, přičemž v této souvislosti doporučuji zakotvit výslovně povinnost pedagogického pracovníka postupovat v souladu s telefonickým návodem příslušného lékaře (pouze nebude-li možné lékaře telefonicky kontaktovat, bude postupováno dle popsaného návodu),
f/ pravidla manipulace s lékem a hlášení změn medikace (dle Vašeho návrhu).
Shora uvedené prohlášení rodičů Vám doporučuji konzultovat s příslušným lékařem dítěte, či ještě lépe, nechat toto prohlášení (alespoň v bodech a/ až e/) tomuto lékaři (samozřejmě se souhlasem rodičů dítěte) připravit. Prohlášení je zapotřebí nechat oběma rodičům dítěte podepsat (doporučuji nechat podpisy rodičů alespoň úředně ověřit), rovněž podpis a razítko příslušného lékaře by byly vhodné.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment