Zdravotnické právo, hygiena, drogy

Stručná odpověď na Váš dotaz zní: Nikoli, ani klinický psycholog, ani jeho zaměstnavatel se nedopustili žádného správního deliktu, pokud byl psychologický posudek zpracován pouze na základě souhlasu jednoho z rodičů.
V první řadě je nezbytné si uvědomit, že pro poskytnutí zdravotní služby nezletilému se v zásadě nevyžaduje souhlas obou rodičů, nýbrž postačí souhlas pouze jednoho z nich (jak vyplývá z § 35 zákona o zdravotních službách).
V souvislosti s Vámi popsaným případem jsou podstatná zejména následující ustanovení občanského zákoníku:
- § 876/1, dle něhož vykonávají rodičovskou odpovědnost oba rodiče ve vzájemné shodě;
- § 876/3, dle něhož jedná-li jeden z rodičů v záležitosti dítěte sám vůči třetí osobě, která je v dobré víře, má se za to, že jedná se souhlasem druhého rodiče (měl-li však klinický psycholog povědomí o Vaší vůli psychologický posudek nevyhotovovat, dobrá víra u něj nemohla být založena) ;
- § 877, dle něhož nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodiče; to platí i tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče; za významnou záležitost se považují zejména nikoli běžné léčebné a obdobné zákroky, určení místa bydliště a volba vzdělání nebo pracovního uplatnění dítěte (z tohoto důvodu se domnívám, že absolvování psychologického vyšetření není v žádném případě možné považovat za významnou záležitost dítěte, tzn. že pro rozhodnutí o této záležitosti postačí rozhodnutí jednoho z rodičů).
V rámci probíhajícího soudního řízení můžete nicméně namítat protiprávnost pořízení tohoto důkazu (přestože o protiprávnosti lze důvodně pochybovat) a nechat tak tuto otázku přezkoumat ještě soudem.