Odmítnutí léků, psychofarmak rodičem nezletilého pacienta a negativní reverz - může ho primář psychiatrie odmítnout sepsat nebo přijmout?

Bohužel již od počátku jsme se nepohodly s paní primářkou, neboť jsem odmítla farmakoterapii (dosud léky špatně snášel) -  v informovaném souhlasu "Prohlašuji, že souhlasím… s léčebnými výkony (farmakoterapie, psychoterapie…) "- jsem výraz "farmakoterapie" škrtla. Několikrát jsem e-mailem, osobně i písemně s podpisem medikaci odmítla. Negativní revers na farmakoterapii pí prim. ovšem nedovolila sepsat. Dále jsem požádala, aby mé dítě mohlo nosit vlastní čisté oblečení (měl alergii na prací prášek), aby mu nebylo nuceno maso, aby mu bez mé přítomnosti nebyly prováděny invazivní zákroky (odběr krve atp.) a protože bylo vše bez vysvětlení zamítnuto (jen suché konstatování, že to je součást léčebného režimu), dovolila jsem si požádat o vysvětlení, proč vnitřní řád neumožňuje dodržovat některá konkrétní práva hospitalizovaného dítěte (dle paní primářky jde z mé strany jen o účelné vyžadování výjimek a záměrné diktování postupu léčby). Děti mají také mimochodem nařízeno nepopisovat rodičům, co se děje v PL a sestry za účelem cenzury čtou dopisy dětí. Bohužel bez naprostých zábran i nahlas přede všemi! Domnívám se, že toto jednání je značně neetické. Navíc je omezen i telefonický kontakt rodičů na pouhých 10 minut 2x týdně.  V případě, že dítě "zlobí", čili je v režimovém systému špatně ohodnoceno, omezuje PL kontakt dítěte s rodičem při osobní návštěvě za trest jen na 30 minut (jinak jsou povoleny so+ne celé 2 hodiny). Také jsem PL upozornila na faktické nesrovnalosti v informacích na webu PL a ve zvacím dopise s řádem vyvěšeným v PL. Jako hřebíček do rakve jsem přes výrazný odpor paní primářky oficiálně požádala o nahlédnutí do zdravotní dokumentace syna. Toto v důsledku vedlo (dle mého posouzení) až k osobní nevraživosti paní primářky a jejím následným krokům. Ač jsme se při příjmu dohodly, že zkusíme 3 týdny léčby a pokud to nebude vyhovovat, tak se dohodneme na ukončení, nyní se z dobrovolné hospitalizace pokouší zařídit hospitalizaci nařízenou. Nevydala mi dítě ani na negativní revers, naopak mě označila za nespolupracující matku a nekritickou k situaci. Uvedla: "Nedoporučuji propuštění pacienta do ambulantní péče, hlásím držení pacienta na oddělení proti vůli zákonného zástupce na Okresní soud v Olomouci." Paní primářka v nesouhlasu jako důvod uvádí, že můj syn "je nevyzpytatelný, informace od matky nejsou pro oddělení korespondující s dalšími objektivními údaji, existuje riziko sebeohrožení nebo ohrožení okolí při aktuálním propuštění", tedy, že by mohl být svému okolí nebezpečný  (ačkoliv dle mnou ofocené zdrav. dokumentace se v PL agresivně vůbec neprojevil a spolupracuje). Tyto úsudky uvádí proto, že při školní propustce, která pro něj byla velmi stresující (hospitalizace je pro úzkostné vyhýbání se škole) napsal, že si přeje, aby jistá konkrétní osoba zemřela. (Tyto informace napsala do PL škola, která si nepřeje, aby se do výuky vrátil). Revers takto koncipovaný jsem nepodepsala, podepsala jej sestra jako svědek. Z PL jsem totiž chtěla syna přes "nedoléčení" odvést zejména proto, že paní primářka mému synovi během léčby např. sdělila, že "Ať si nemyslí, že bude v invalidním důchodu sedět doma na zadku a chodit na poštu pro složenku a jíst chleba za její peníze."  (Syn žijící v době elektronických komunikací doteď pojem složenka ani neznal!). Mně sdělila hned v počátku před jakýmkoliv vyšetřením, že  synovu "Dg. zcela jistě přehodnotíme" a také mi narovinu řekla, že se mě bojí, protože ze mě cítí, že jsem typ, co si určitě bude stěžovat a to ona si líbit nenechá. Pokud se jí dovolím na něco zeptat, tak mi řekne, že mi na to nebude odpovídat, protože nechci informace, ale prý se pouze snažím s ní bojovat o moc. A údajně své dítě účelně manipuluji, aby nespolupracovalo. Čili nemám v ní jako terapeuta absolutně důvěru, chtěla jsem pokračovat ambulantně a přeřadit syna do speciální školy. Postoj paní primářky se mi proto jeví až jako osobní nevraživost vůči mé osobě a tím bohužel i mému synovi. Je to moje domněnka, kterou ale nedokážu. Bohužel možnost získat znalecký posudek na syna od někoho objektivního je asi značně omezena, paní primářka je totiž sama soudním znalcem a obávám se, že je tedy i jisté riziko, že soudní znalec může být ovlivněn třeba skutečností, že paní doktorku zná. Jen uvádím pro formu, že já se na žádnou duševní chorobu sama neléčím, pracuji 10 let ve stejné firmě, soc. dávky nepobírám a nesnažím se pro něj získat invalidní důchod. Je tedy v takovém případě přece jen nějaká šance se bránit? Nebo je opravdu "Spravedlnost slepá"? Děkuji. Halina

ODPOVĚĎ:
Pokud máte v úmyslu ukončit dobrovolnou hospitalizaci Vašeho syna, sdělte toto rozhodnutí poskytovateli zdravotních služeb (léčebně). Bude-li dle léčebny zapotřebí pokračovat v hospitalizaci Vašeho syna, bude nutné, aby bylo u místně příslušného okresního soudu zahájeno tzv. detenční řízení (tzn. řízení ve věcech vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu dle § 66 a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních). Dle znění dotazu již (možná) bylo toto řízení zahájeno poskytovatelem zdravotních služeb (doporučuji Vám tuto skutečnost ověřit).
Dle § 40/1 písm. a) zákona o zdravotních službách je poskytovatel zdravotních služeb povinen oznámit soudu do 24 hodin hospitalizaci pacienta, jestliže zákonný zástupce pacienta odvolal souhlas s hospitalizací a nadále existují důvody pro hospitalizaci bez souhlasu (totéž vyplývá z § 75 zákona o zvláštních řízeních soudních).
Zjistíte-li, že detenční řízení nebylo poskytovatelem zdravotních služeb zahájeno (přestože jste poskytovateli zdravotních služeb sdělila, že dobrovolnou hospitalizaci svého syna ukončujete a požadujete jeho propuštění), můžete detenční řízení zahájit sama (jak vyplývá z § 76/2 zákona o zvláštních řízeních soudních). Jako zákonná zástupkyně Vašeho syna budete předmětného detenčního řízení účastna.

Dle § 70 zákona o zvláštních řízeních soudních dále platí, že:
- ke zjištění zdravotního stavu a zjištění, zda další držení ve zdravotním ústavu je či není nutné, soud jmenuje znalce; znalcem nemůže být jmenován lékař, který pracuje ve zdravotním ústavu, v němž je člověk držen;
- byl-li proveden přezkum zdravotního stavu, soud důkaz výsledkem takového přezkoumání provede vždy;
- soud také vždy provede důkaz zdravotnickou dokumentací nebo záznamem z ní nebo vyjádřením ošetřujícího lékaře o neschopnosti úsudku a projevení přání umístěného člověka;
- soud nařídí jednání, k němuž přizve umístěného člověka, ledaže podle vyjádření ošetřujícího lékaře nebo písemného znaleckého posudku může přítomnost při jednání vážně poškodit jeho zdravotní stav, jeho zástupce, opatrovníka pro řízení a zdravotní ústav;
- při jednání vyslechne soud umístěného člověka, znalce, podle okolností ošetřujícího lékaře umístěného člověka, jeho opatrovníka a provede popřípadě další vhodné důkazy.

V rámci detenčního řízení budete moci předložit Vámi zadaný znalecký posudek, z něhož bude vyplývat, že propuštění Vašeho syna z léčebny nic nebrání. V tomto ohledu není dle mého názoru Vaše obava z podjatosti znalce namístě. Seznam znalců naleznete zde:
http://datalot.justice.cz/justice/repznatl.nsf/$$SearchForm?OpenForm

I pokud by soud v rámci detenčního řízení rozhodl o tom, že další držení Vašeho syna v léčebně je oprávněné, budete se moci domáhat nového projednání věci. Konkrétně dle § 82 zákona o zvláštních řízeních soudních platí, že:
- umístěný člověk, jeho zástupce, opatrovník, a osoby jemu blízké mohou ještě před uplynutím doby, do které je držení přípustné, žádat o nové vyšetření a rozhodnutí o propuštění, je-li odůvodněna domněnka, že další držení ve zdravotním ústavu není důvodné;
- soud rozhoduje rozsudkem, který musí být vyhlášen do 2 měsíců od podání návrhu;
- zamítne-li soud opakovaně návrh na propuštění a nelze-li očekávat zlepšení stavu umístěného člověka, může rozhodnout, že nebude konat další vyšetřování před uplynutím doby, po kterou bylo držení ve zdravotním ústavu povoleno.

Co se týče dodržování pravidel (ve vztahu mezi poskytovatelem zdravotních služeb a pacientem), platí dle § 41/1 písm. a) a b) zákona o zdravotních službách, že pacient je povinen:
- dodržovat navržený individuální léčebný postup, pokud s poskytováním zdravotních služeb vyslovil souhlas,
- řídit se vnitřním řádem.

Vnitřní řád poskytovatele zdravotních služeb pak může stanovovat závazná pravidla rovněž v oblasti stravování, odívání či komunikace (ohledně komunikace bývají tato pravidla striktnější právě v rámci poskytovatelů zdravotních služeb v oblasti psychiatrie).
Co se týče kontaktu s Vaším synem, upozorňuji v této souvislosti na § 28/3 písm. e) bod 1 zákona o zdravotních službách, dle něhož má pacient při poskytování zdravotních služeb dále právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, je-li pacient nezletilou osobou, a to v souladu s vnitřním řádem, a nenaruší-li přítomnost těchto osob poskytnutí zdravotních služeb (tomuto právu pacienta odpovídá povinnost poskytovatele zdravotních služeb dle § 47/1 písm. b) zákona o zdravotních službách).
Pacient má dále právo přijímat návštěvy ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče, a to s ohledem na svůj zdravotní stav a v souladu s vnitřním řádem a způsobem, který neporušuje práva ostatních pacientů (§ 28/3 písm. i) zákona o zdravotních službách).
Vnitřní řád poskytovatele zdravotních služeb však samozřejmě nemůže zasahovat do práv pacientů více, než je nezbytně nutné. Dle § 46/1 písm. a) zákona o zdravotních službách nesmí vnitřní řád zasahovat do práv pacienta nad míru, která je nezbytně nutná zejména pro řádný chod zdravotnického zařízení a respektování práv ostatních pacientů.
Máte-li dojem, že vnitřní řád léčebny omezuje Vašeho syna více, než je nutné, doporučuji Vám kontaktovat místně příslušný krajský úřad a na tuto skutečnost si stěžovat (resp. vyzvat krajský úřad k prověření situace, v ideálním případě předložte krajskému úřadu kopii tohoto vnitřního řádu, máte-li ho k dispozici).
Svou stížnost můžete případně směřovat rovněž ke zdravotní pojišťovně Vašeho syna, především však můžete podat stížnost dle zákona o zdravotních službách (jak jsem uváděl ve své původní odpovědi), kterou adresujte jak léčebně, tak, a to především, místně příslušnému krajskému úřadu.

_______________________
Právní předpisy zmiňované v odpovědi:
zákon č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních
zákon č. 372/2011 Sb. , o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách)

Aktuální znění těchto právních předpisů naleznete zde:
https://portal.gov.cz/app/zakony/