Ukončení péče o nezletilého pacienta pro nespolupráci a naschvály (nedodržování léčebného řádu a řádu zdravotnického zařízení)

Jestliže rodiče mají své nezadatelné právo udělovat souhlas s poskytovanou péčí a jednat jménem dítěte, měli by dle mého názoru nést i odpovědnost za to, jak se v mé ordinaci chovají a jak např. dodržují mnou indikovaný léčebný režim pro nezletilého pacienta.

ODPOVĚĎ:
Zákon o zdravotních službách, účinný od 1. 4. 2012, skutečně dnes již umožňuje, na rozdíl od předchozí právní úpravy, ukončit péči o pacienta
jednostranně z rozhodnutí samotného poskytovatele, jestliže dojde ze strany pacienta k naplnění jednoho ze zákonem předpokládaného
důvodu. Těmito důvody podle § 48 odst. 2 tohoto zákona jsou a poskytovatel může ukončit péči o pacienta v případě, že:
a) prokazatelně předá pacienta s jeho souhlasem do péče jiného poskytovatele,
b) pominou důvody pro poskytování zdravotních služeb; to neplatí, jde-li o registrujícího poskytovatele,
c) pacient vysloví nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb,
d) pacient závažným způsobem omezuje práva ostatních pacientů, úmyslně a soustavně nedodržuje navržený individuální léčebný postup, pokud s poskytováním zdravotních služeb vyslovil souhlas, nebo se neřídí vnitřním řádem a jeho chování není způsobeno zdravotním stavem,
e) přestal poskytovat součinnost nezbytnou pro další poskytování zdravotních služeb; to neplatí, jestliže neposkytování součinnosti souvisí se zdravotním stavem pacienta.

Ukončením péče nesmí dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo vážnému poškození zdraví pacienta. O ukončení péče je poskytovatel povinen vydat pacientovi písemné potvrzení s uvedením konkrétního věcného důvodu. Nyní k vašemu konkrétnímu dotazu týkajícímu se případu nezletilého pacienta a jeho zákonných zástupců. Jelikož jsme si vaši otázku svého času sami také kladli, protože není zákonem výslovně řešena, obrátili jsme se s žádostí o stanovisko na Ministerstvo zdravotnictví ČR, tedy orgán, který byl navrhovatelem a předkladatelem zákona o zdravotních
službách. Ministerstvo ve svém výkladovém stanovisku deklarovalo, že dítě nemůže nést za jednání svých rodičů, které samo nezpůsobilo a není schopno ho ovlivnit, tak závažný následek, jako je ukončení péče lékaře o něj.
Nelze tedy ukončit péči o nezletilého pacienta a vyřadit ho z registrace na základě toho, že jeden ze zákonných důvodů naplní jeho rodič,
neboť by to mj. také bylo v rozporu s mezinárodními právními předpisy, které zakotvují ochranu práv samotného dítěte.
Je nepochybné, že orgánem vykládajícím právní předpisy je především soud a klíčový výklad ustanovení § 48 odst. 2 zákona o zdravotních službách by poskytl právě až soud v konkrétním případě. Žádné takové rozhodnutí soudu však nyní není k dispozici.
Přesto ale tento řekněme „poradní“ výklad ministerstva svou logiku má a nebylo by vhodné brát ho na lehkou váhu – mj. také proto, že ministerstvo je jedním z orgánů, které se můžou podílet na řešení případné stížnosti rodiče na neoprávněné ukončení péče o jeho nezletilé dítě, přičemž svým stanoviskem ministerstvo de facto dopředu avizuje, jak by se k takové eventuální stížnosti stavělo. Ačkoliv tedy má nepochybně svou logiku a věcnost i váš názor, doporučujeme z výše uvedených důvodů názor ministerstva respektovat.
Co je však důležité dodat a na co upozornilo i samo ministerstvo v rámci svého stanoviska, je oprávnění poskytovatele vyplývající z § 28 odst. 3 písm. e) zákona o zdravotních službách, podle kterého má nezletilý pacient právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, ovšem za podmínky, že je tato přítomnost v souladu s jinými právními předpisy a vnitřním řádem, a nenaruší-li přítomnost poskytnutí zdravotních služeb.
Tedy z opačného pohledu, pokud přítomnost rodiče dítěte z jakéhokoliv důvodu narušuje poskytnutí péče dítěti anebo rodiče např. porušují vnitřním řádem či zákonem stanovené povinnosti, sice lékař není oprávněn ukončit péči o nezletilého pacienta, ale zcela v souladu se zákonem může využít v zájmu nezletilého pacienta svého práva vykázat rodiče z ordinace a neumožnit mu účast u vyšetření. Lze hodnotit pozitivně, že samo ministerstvo ve svém stanovisku na toto ustanovení poukázalo a konstatovalo, že v případech, kdy přítomnost rodičů neumožní bezproblémové poskytnutí péče nezletilému pacientovi a není možné situaci řešit domluvou, se lékaři nemusejí bát svého zákonného práva využít.

Mgr. Bc. Miloš Máca,
právník-specialista,, právní kancelář ČLK