Může lékař lékaři poslat informace o pacientovi emailem, elektronicky?
- Uložil(a): Monika Vybíralová, DiS. (správa textů)
- Kategorie: Zdravotnictví, drogy, hygiena
- Zveřejněno: 22. březen 2017
S kolegy si v rámci návaznosti péče běžně předáváme informace o zdravotním stavu pacientů e-mailem. Rovněž i mezi mnou a pacienty v některých případech funguje bezproblémová e-mailová komunikace. Nyní jsem se však doslechl, že není v souladu se zákonem si takovým způsobem předávat citlivá osobní data.
Je tomu tak, případně platí tento zákaz i pro sdělování údajů telefonem? Děkuji. MUDr.
ODPOVĚĎ:
Zákon nikterak neřeší předávání informací o zdravotním stavu pacienta e-mailem či telefonem, tudíž tento způsob ani nezakazuje. Z toho vyplývá, že principiálně neporušujete zákon pouhou skutečností, že byly nějaké informace o zdravotním stavu pacienta sděleny
jedním z uvedených způsobů.
V rámci těchto forem předávání informací nejde o otázku, zda jsou obecně legální, nýbrž o posouzení, zda je takový způsob bezpečný.
Lékař by se totiž mohl teoreticky dostat do situace, že citlivé osobní údaje v podobě informací o zdravotním stavu pacienta zašle na
nesprávnou adresu anebo sdělí do telefonu někomu, o kom si myslí, že jde o samotného pacienta, přičemž však na druhém konci hovoří úplně jiná osoba. Jestliže by se následně pacient proti takovému sdělení údajů nepovolané osobě ohradil, lze si představit právní odpovědnost lékaře pro porušení zákonem stanovené povinné mlčenlivosti.
Proto je vždy na lékaři, aby v případě, že takovou formu komunikace s kolegy či pacienty zvolí, podnikl taková technická zabezpečení, aby eliminoval rizika úniku informací někomu, kdo na ně nemá nárok. V rámci e-mailové komunikace tedy je potřeba mít hlavně dobře zaheslovaný počítač i e-mailovou schránku, odesílat informace na e-maily, které jsou autorizovány samotným kolegou či pacientem – např. nechat si nejprve poslat e-mail od samotného kolegy či pacienta, že na základě dohody si přeje zprávy posílat právě na tuto e-mailovou adresu, naopak nezasílat
z vlastního rozhodnutí citlivá osobní data např. na e-mail, který lékař našel kdekoliv na internetu apod.
Co se týče telefonické komunikace, tu lékařům doporučujeme jen v těch případech, kdy osobu (pacienta, kolegu) na druhém konci bezpečně poznají a na základě dlouhodobější komunikace jsou si jisti, že podle hlasu jde právě o oprávněnou osobu. Dalším řešením, v praxi hojně využívaným, je sdělení unikátního hesla či kódu, které pacient předem za účelem např. telefonického zjišťování výsledků obdrží. V opačném případě není od věci odkázat volajícího na osobní či písemný kontakt, a to i za situace, kdy se snaží po lékaři získat telefonické informace státní orgán (policista, úředník apod.).
Mgr. Bc. Miloš Máca, právník ČLK