Léčba psychicky nemocného pacienta bez jeho souhlasu přikázaná soudem - kdy k tomu může dojít?

Podal jsem odvolání a to mi bylo zamítnuto. Taky byl za mnou právník a zeptal se mě, jestli chci zde být. Odpověděl jsem, že ne. Bylo mi řečeno, že budu léčen stejně, tak pokud podepíšu dobrovolný či nedobrovolný souhlas, tak jsem nadvzdory tomu všemu, dobrovolný souhlas podepsal i když neochotně. Byl jsem zde asi 4 a půl měsíce poté jsem byl propustěn domů a má lečba byla změněna na ambulantní. 10/2016-04/2018 chodím ke svému psychiatrovi a beru léky. Objevují se u mě vedlejší účinky, které jsou velmi nepříjemné. Bavil jsem se o tom s doktorem a ten řekl, že to musím vyržet. Už několikrát jsem ho na to upozorňoval, a on s tím nic neudělal, tak jsem to vydržel, tedy zatím. Doktor mi řekl, že je třeba léky minimálně rok brát, to jsem splnil + něco navíc. Projevily se u mě dlouhodobější vedlejší účinky, které se objevily nedávno a teď je mi po nich špatně. Nechci je brát. Jsem vyléčený a bylo by mi celkem dobře nebýt těch vedlejších účinků. Žiji s rodinou a říkají že mé zlepšení oproti mé psychoze je 100%ní. Já osobně se po psychické stránce cítím dobře. Po hopitalizaci jsem si našel brigádu a normálně jsem se zase začlenil do společnosti. A hlavně nechci zpátky do léčebny! Prosim vás dá se v tomto směru něco udělat. Budu za jakoukoliv radu velmi vděčný. Rád bych, abych nemusel chodit ke svému psychiatrovi, zbytečně mě to stojí peníze. Mam jiné zdravotní problémy a to fyzické, které s psychickým stavem nesouvisí a navštěvuji asi 5 doktorů a dalšího nepotřebuji. Mám dost starostí se svým fyzickým zdravotním stavem + mě čeká operace a léky dráždí mou nemoc mám hydradenitis. Podobné onemocnění jsou píštělě, kterým tam trpělo pár pacientů. Já mam trochu jiné onemocnění, jsou to hnisající rány, které velmi bolí. Léky častečně toto onemocnění dráždí, trpím pak velkými bolestmi, a to hlavně v létě, když jsem tam byl, dost mi to hnisalo. Nevěděl jsem co to je, až po té co jsem byl z léčebny doma, jsem zašel za doktorem, myslím v únoru a ten asi po půl roce zjistil mou diagnózu. S tím souvisí také moje nesnášenlivost na slunci, je mi na něm špatně a myslím, že je to vinou léku, v létě na něj nemůžu, jak na mě delší dobu zasvítí asi déle než 5 min je to jako by jste dostali najednou chřipku a horečku min. 38°C, dost to i bolí, špatně se to popisuje, je to velmi zlý pocit nevím jak ho popsat. Asi si myslíte, že si vymýšlím, ale já takové problémy skutečně mám. A argumentace na nesnášenlivost na slunci podkládám tím, že lékař mi nedávno snížil dávku jednoho léku a najednou mi bylo na slunci líp, přitom jiné léky neberu kromě nějakých vitamínových doplňků atd. Takže zde vidím přímou souvislost. Pokud potřebujete potvrzení o mém zdravotním stavu, mám pravidelné zpravy z chirurgické ambulance, kterou asi každý měsíc navštěvuji, můžu vám poslat její oskenované kopie. Ale zde se jen dočtete o průběhu mé léčby kožního onemocnění, ale nic o nesnášenlivosti na slunci. Na nesnášenlivost na slunce mám pouze jen svou vlastní zkušenost. Prosím o pomoc tyto stavy jsou někdy velmi zlé. A také mě zajímá, pokud bych jen příklad, čistě jen teoreticky nebral léky musím do psychiatrické léčebny znovu? Alespoň to mi řekl můj psychiatr. Počítám, že proto bude potřeba soudní znalecký posudek z oblasti psychiatrie, pro ukončení léčby a pro poslání zpět do léčebny, přece bez posudku mě psychiatr nemůže zpět poslat nebo ano? Pokud by to bylo tak, jak takový posudek probíhá, koho by jste mi mohl/a doporučit a jaká je finanční stránka této věci. Zajímají mě mé právní možnosti pokud se proti to mu dá nějak bránit. Děkuji

ODPOVĚĎ:
Pakliže v současné době podstupujete léčbu u psychiatra pouze v ambulantní formě (jak v dotazu uvádíte), mám pro Vás veskrze dobré zprávy:
- ke svému psychiatrovi nejste povinen nadále docházet,
- léky, které na doporučení svého psychiatra užíváte, můžete vysadit,
- pokud přestanete navštěvovat svého psychiatra a vysadíte užívané léky, nebudou tyto dvě skutečnosti (samy o sobě) důvodem k Vaší nedobrovolné hospitalizaci v psychiatrické nemocnici,
- Váš psychiatr nedisponuje v žádném případě pravomocí nechat Vás proti Vaší vůli hospitalizovat v psychiatrické nemocnici (resp. Vám v tomto směru nemůže nic nařizovat).

A nyní vysvětlení ke shora uvedenému:
Ambulantní forma léčby může být člověku nařízena soudem pouze v rámci trestního řízení, a to jako tzv. ochranné léčení (§ 99 trestního záKoníku). Toto ochranné léčení (které může mít podobu například povinné ambulantní léčby u psychiatra) je soudem nařizováno nejčastěji v případě, že se člověk dopustil trestného činu (či činu jinak trestného) ve stavu nepříčetnosti způsobeného jeho duševní poruchou nebo jinak v souvislosti se svým duševním onemocněním. Jelikož ve Vašem případě nerozhodoval trestní soud a žádné ochranné léčení Vám nařízeno nebylo, nebudu se dále touto variantou zabývat (neboť je pro Váš případ nerozhodná).
V ostatních (netrestních) případech může být člověku léčba nařízena pouze ve formě hospitalizace, tzn. že soud (nikoli trestní, nýbrž civilní) rozhodne o tom, že nedobrovolná hospitalizace člověka (tedy hospitalizace bez jeho souhlasu či dokonce proti jeho vůli) proběhla ze zákonných důvodů a nedobrovolně hospitalizovaný člověk je povinen se léčbě (v rámci hospitalizace) podrobit.
Povinnost podrobit se léčbě, uložená soudem, však trvá pouze po dobu hospitalizace, tzn. že po propuštění z hospitalizace závisí další léčba člověka na jeho rozhodnutí. Je-li ze strany lékaře doporučeno pokračování v léčbě, a to v ambulantní formě, je zapotřebí, aby člověk s takovou léčbou (včetně aplikace léků) vyslovil informovaný a svobodný souhlas. Je dále nutné si uvědomit, že souhlas s ambulantní léčbou může být člověkem kdykoli odvolán, resp. že člověk se může kdykoli rozhodnout, že v ambulantní léčbě nadále pokračovat nebude a doporučené léky již nebude užívat. V tomto ohledu totiž vše závisí na svobodném rozhodnutí ambulantně léčeného člověka, který nemůže být nikým (ani svým lékařem) do léčby a do užívání léků jakkoli nucen.
Všechny právní předpisy, které se zabývají nedobrovolnou léčbou (samozřejmě s výjimkou trestního zákoníku, jak uvádím výše), hovoří v této souvislosti výhradně o nedobrovolné hospitalizaci, tzn. že člověk může být za splnění zákonných předpokladů donucen setrvat v hospitalizaci a podrobit se související léčbě (ovšem pouze v rámci této hospitalizace) ; povinnost člověka pokračovat v léčbě v ambulantní formě není žádným z těchto právních předpisů stanovena.
Dle článku 8/6 Listiny základních práv a svobod musí být stanoveno pouze zákonem, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu (tímto zákonem je především zákon o zdravotních službách, jak podrobněji rozebírám níže). Takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů.
O nedobrovolné hospitalizaci hovoří dále zákon o zvláštních řízeních soudních (a to ve svém § 66 a násl. a především ve svém § 75 a násl.), který konkrétně zakotvuje procesní pravidla pro “řízení ve věcech vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu“.
“Práva člověka převzatého do zdravotnického zařízení bez jeho souhlasu“ jsou dále zakotvena v § 104 a násl. občanského zákoníku. Občanský zákoník problematiku nedobrovolných hospitalizací stručně a jasně shrnuje ve svém § 110, dle něhož platí, že rozhodl-li soud o přípustnosti učiněného opatření, schvaluje se tím nucený pobyt v zařízení poskytujícím zdravotní péči (tedy pouze pobyt, resp. hospitalizace, nikoli navazující ambulantní léčba).
Přestože každý ze shora uvedených právních předpisů používá mírně odlišnou terminologii, upravují všechny pravidla pro nedobrovolné převzetí a zadržování člověka ve zdravotnickém zařízení (tedy nedobrovolnou hospitalizaci), přičemž žádný z těchto právních předpisů nehovoří o nedobrovolné (či přikázané) ambulantní léčbě.

Klíčovým právním předpisem v oblasti nedobrovolných hospitalizací je zákon o zdravotních službách, který ve svém § 38/1 zakotvuje podmínky, za jejichž splnění může dojít k nedobrovolné hospitalizaci člověka. Dle tohoto ustanovení konkrétně platí, že člověka lze bez souhlasu hospitalizovat, jestliže:
a/ mu bylo pravomocným rozhodnutím soudu uloženo ochranné léčení formou lůžkové péče,
b/ mu je nařízena izolace, karanténa nebo léčení podle zákona o ochraně veřejného zdraví,
c/ mu je podle trestního řádu nebo zákona o zvláštních řízeních soudních nařízeno vyšetření zdravotního stavu,
d/ ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpí nebo je pod vlivem návykové látky, pokud hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak,
e/ jeho zdravotní stav vyžaduje poskytnutí neodkladné péče a zároveň neumožňuje, aby vyslovil souhlas.

Z tohoto výčtu je zřejmé, že sama skutečnost, že se člověk rozhodne pro ukončení své ambulantní léčby či pro ukončení aplikace lékařem doporučovaných léků, není důvodem pro nedobrovolnou hospitalizaci takového člověka.

Shrnutí:
Dle znění dotazu usuzuji, že v roce 2016 jste byl po několik měsíců nedobrovolně hospitalizován, přičemž o oprávněnosti této hospitalizace rozhodl civilní soud (a to tak, že tuto hospitalizaci schválil). Po dobu této hospitalizace jste tedy byl povinen setrvat ve zdravotnickém zařízení psychiatrické nemocnice a podrobit se stanovené léčbě (pokud tato léčba přímo souvisela s Vaší psychózou).
Po Vašem propuštění z psychiatrické nemocnice však nastal (z právního hlediska) zásadní obrat, a to ten, že s jakoukoli léčbou, kterou nyní absolvujete, musíte vyslovit souhlas, a to jak s jejím započetím, tak s jejím pokračováním (což se samozřejmě týká i aplikace léků).
Rozhodnete-li se proto svou psychiatrickou ambulantní léčbu ukončit, bude se jednat o projev Vaší svobodné vůle, který musí být každým respektován (totéž se týká Vašeho případného rozhodnutí nepokračovat v aplikaci léků).
Váš psychiatr se vůči Vám nachází v postavení Vašeho smluvního partnera, tedy poskytovatele zdravotních služeb. V žádném případě vůči Vám nedisponuje jakoukoli veřejnoprávní pravomocí v tom smyslu, že by Vám mohl cokoli nařizovat či Vás dokonce proti Vaší vůli odeslat do psychiatrické nemocnice.
Závěrem si pak dovolím jedno podstatné upozornění stran Vaší zmínky o možném vysazení Vámi užívaných léků: Rozhodnete-li se skutečně vysadit léky, které jsou Vám Vaším psychiatrem doporučovány, může se samozřejmě stát, že Váš psychický stav se opět zhorší (tzn. že Vaše psychóza se vrátí). Pokud k tomu dojde a Vy se dostanete do stavu, kdy budete ohrožovat bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a budete jevit známky duševní poruchy nebo budete touto poruchou trpět, a pokud tuto hrozbu nebude možné odvrátit jinak, bude možné, abyste byl opět nedobrovolně hospitalizován v psychiatrické nemocnici (opakovala by se situace z roku 2016), přičemž v takovém případě bude samozřejmě možné, aby dal pokyn k Vaší nedobrovolné hospitalizaci kdokoli (tedy aby kdokoli přivolal zdravotnickou záchrannou službu).

_______________________
Právní předpisy zmiňované v odpovědi:
zákon č. 40/2009 Sb. , trestní zákoník
usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. , o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky
zákon č. 372/2011 Sb. , o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách)
zákon č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních
zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník

> Stránka obsahuje odpověď na tato témata:

• Detence, soudem přikázaná léčba - důvody
• Kdy může soud rozhodnout o psychiatrické léčbě bez souhlasu pacienta?
• Svévolné vysazení léků na psychózu a nutnost detence, hospitalizace bez souhlasu pacienta