Informovaný souhlas pacienta s vyšetřením a zákrokem - musí být vždy v písemné podobě?

Stohy informovaných souhlasů tvoří nejobjemnější část zdravotnické dokumentace. Navíc řadu informovaných souhlasů pacient podepisuje, aniž by je četl, protože není kvůli svému zdravotnímu stavu schopen je přečíst nebo jim porozumět.

ODPOVĚĎ:
V nedávné době vyšla vyhláška č. 137/2018 Sb. , kterou se mění vyhláška č. 98/2012 Sb. , o zdravotnické dokumentaci.
Již dlouho přemýšlíme o způsobu, jak zjednodušit a zkrátit obsah informovaných souhlasů, abychom je učinili pro pacienty srozumitelnějšími, a aby tudíž plnily svoji skutečnou úlohu.
Máme následující představu. Pacient by podepsal souhlas s hospitalizací a souhlas s poskytováním zdravotních služeb. Všechny ostatní informované souhlasy týkající se jednotlivých diagnostických a léčebných výkonů by byly přílohou uvedených dvou souhlasů a obsahovaly by jen informace týkající se konkrétního výkonu. Výjimkou by byl informovaný souhlas s vyšetřením magnetickou rezonancí, který bychom kvůli bezpečnosti ponechali v dosavadním znění. Pokud by se vám námi navrhovaná úprava zdála průchodná, mohlo by to vést ke zjednodušení administrativy i v dalších zdravotnických zařízeních.
Je nutno konstatovat, že změna vyhlášky č. 98/2012 Sb. , provedená novelou č. 137/2018 Sb. , pouze odstranila povinnou strukturu informovaného souhlasu a některých dalších dokumentů s tím, že je třeba dodržet pouze rozsah informací, které
musí pacient obdržet před provedením jakéhokoli zákroku. Tento rozsah stanoví vyčerpávajícím způsobem samotný zákon
o zdravotních službách v ustanovení § 31.
Vydáním této vyhlášky se tedy nijak nemění povinnost poskytovatele zdravotních služeb poskytnout pacientovi informace, na které má nárok, a vyžádat si od něho informovaný souhlas s každým zdravotním zákrokem.
K tomu je Česká republika zavázána i Úmluvou o lidských právech a biomedicíně – článek 5.
Právní předpisy však jenom ve výjimečných případech, týkajících se spíše specifických zdravotních služeb, stanoví ovinnost sdělovat pacientovi tyto informace písemnou formou a podepisovat písemný informovaný souhlas. Písemnou formu musí mít pouze souhlas s hospitalizací, nikoli však již s jednotlivými zákroky. Pacient musí být před každým zákrokem seznámen se skutečnostmi, které stanoví zákon (účel zákroku, jeho průběh, důsledky, rizika, případné alternativy a potřeba následného léčebného režimu), avšak forma tohoto seznámení nemusí být písemná, leda by tak stanovil poskytovatel zdravotních služeb nebo by si to podle pravidel stanovených novým občanským zákoníkem vyžádal sám pacient (což je však v praxi spíše výjimečné).
Pokud tedy poskytovatel zdravotních služeb rozhodne o tom, že pacienti obdrží informace sice písemně, ale nebudou
každý informovaný souhlas podepisovat, pouze jim bude předán k přečtení, a podepíší pouze jeden písemný informovaný
souhlas, který odkáže na písemnou informaci o dalších zákrocích, kterým bude pacient podroben, pak tento postup, který
jistě zjednoduší administrativu, je zcela v souladu s právními předpisy. Nejde však o postup, který by bylo možno uplatnit na základě novely vyhlášky o zdravotnické dokumentaci, ale tento postup bylo možno uplatnit i před touto novelou, protože o tom, kdy si poskytovatel vyžádá od pacienta informovaný souhlas písemně, rozhoduje sám poskytovatel zdravotních služeb s výjimkou případů, kdy si písemnou formu vyžádá pacient nebo kdy ji – spíše výjimečně – stanoví právní předpis.
Z uvedeného, podle mého názoru, vyplývá jednoznačně, že postup, kdy pacient podepíše jeden souhrnný informovaný souhlas,
který odkazuje na písemné informace o dalších zákrocích, aniž by pak podepisoval informovaný souhlas s každým jednotlivým
zákrokem, není v rozporu s právními předpisy a lze jej uplatnit a tím administrativu zjednodušit.
K tomu je třeba zdůraznit, že rozhodující není „papír“, ale rozhovor lékaře s pacientem (v případě nelékařských zdravotních výkonů příslušného zdravotníka). Soudy opakovaně právem označily písemný informovaný souhlas pacienta se zákrokem za „nicotný cár papíru“ za situace, kdy bylo prokázáno, že lékař s pacientem před zákrokem vůbec nehovořil a informovaný souhlas mu dala k podpisu zdravotní sestra. Písemný informovaný souhlas má být důkazem o rozhovoru lékaře s pacientem.
Lze doporučit, aby lékař rozhovor s pacientem, při kterém mu vysvětlí vše, co je třeba, a podá informace, na které má pacient právo, vždy zapsal do zdravotnické dokumentace s tím, že pacient obdržel všechny potřebné informace a se zákrokem vyslovil informovaný souhlas. Stohy papírů s podepsanými informovanými souhlasy jsou mnohdy zbytečné a postup, který navrhl tazatel a o kterém hovořil také na konferenci České lékařské komory k informovanému souhlasu prof. MUDr. Antonín Pařízek, CSc. , by mohl být dobrým řešením. Záleží jen na vedení nemocnic a na soukromých poskytovatelích
zdravotních služeb, zda se rozhodnou jej zavést.

JUDr. Jan Mach, advokát, ředitel právní kanceláře ČLK

► Stránka obsahuje odpověď na tato témata:

• Jak zjednodušit podepisování informovaných souhlasů pacientem v nemocnici, zdravotnickém zařízení?