Musí lékař převzít použitý zdravotnický odpad pacienta (injekce, jehla, stříkačka) z jeho domácí léčby?

Mám povinnost tento biologický odpad od pacientů vybírat a sama ho likvidovat? Podle některých názorů je nakládání se zdravotnickým odpadem vznikajícím v domácnostech při domácí péči v kompetenci zdravotnického zařízení, jehož lékař léčiva pacientovi předepsal, s tím, že musíme pacientovi dodat patřičné nádoby na zdravotnický odpad a následně ho sami zlikvidovat. Je to pravda? Děkuji, MUDr. Jana Nová

ODPOVĚĎ:
V souladu s ustanovením § 4 písm. x) zákona č. 185/2001 Sb. , o odpadech, v platném znění, je tzv. původce odpadů definován jako právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejichž činnosti vznikají odpady, nebo právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, které provádějí úpravu odpadů nebo jiné činnosti,
jejichž výsledkem je změna povahy nebo složení odpadů, a dále obec od okamžiku, kdy nepodnikající fyzická osoba odpad odloží na místě k tomu určeném; obec se současně stane vlastníkem tohoto odpadu.
Za nakládání s odpady je pak odpovědný původce nebo oprávněná osoba. K těmto osobám se také váží povinnosti upravené citovaným zákonem o odpadech. Poskytovatel zdravotních služeb, ať již ambulantní specialista, či poskytovatel akutní lůžkové péče nebo jednodenní péče, může být podle výše uvedené definice původcem odpadů, pokud odpady vznikají při jeho činnosti.
V případě domácí péče však poskytovatel zdravotních služeb pouze vystaví lékařský předpis, více se s pomůckami ani s odpadem vzniklým při jejich užití nepotká. Navíc aplikace léčivého přípravku pacientem není předmětem činnosti poskytovatele zdravotních služeb. Odpady při domácí péči nejsou tedy odpady vznikající činností či při činnosti poskytovatele zdravotních služeb.
Poskytovatel zdravotních služeb pomůcky pro domácí péči fyzicky nemá ve své ordinaci ani na okamžik, pouze je předepíše, poučí pacienta o jejich aplikaci i o režimu jejich likvidace. Z uvedených důvodů nelze ukládat povinnost spočívající
v povinném vybírání odpadů od pacientů poskytovatelům ambulantním zdravotních služeb, kteří jinak při své činnosti biologický odpad netvoří, pouze předepisují pomůcky pacientům do domácí péče a tyto pomůcky si pacienti přímo vyzvedávají v lékárně či prodejně zdravotnických potřeb, ambulantní specialista je nejen neužívá ke své činnosti, ale ani se s nimi fyzicky nesetká.
Jiná je jistě situace tam, kde poskytovatel zdravotních služeb při své činnosti tvoří odpad, pak je možné, aby zajistil likvidaci i odpadu od pacientů. Zde se nejedná o novou povinnost poskytovatele zdravotních služeb.
Poskytovatel zdravotních služeb, který při své činnosti tvoří biologický odpad, je navíc původcem odpadu ve smyslu zákona o odpadech.
Shora uvedené závěry nepřímo vyplývají i z metodického pokynu Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zdravotnictví, resp. Státního zdravotního ústavu.
Metodika pro nakládání s odpady ze zdravotnických, veterinárních a jim podobných zařízení stanovuje pravidla pro nakládání s odpady ze zdravotní péče se zaměřením na sběr, třídění, shromažďování, úpravu, přepravu a odstraňování odpadů ze zdravotnických, veterinárních a jim podobných zařízení, například domácí péče a tzv. samoléčení.
Odpad vznikající při zdravotní péči poskytované ve vlastním sociálním prostředí pacienta vykazuje stejné vlastnosti a rizika a vyžaduje zvláštní nakládání jako odpad ze zdravotnických zařízení. Vlastním sociálním prostředím pacienta se pak rozumí domácí prostředí pacienta nebo prostředí nahrazující domácí prostředí pacienta. Za zdravotní péči poskytovanou ve vlastním sociálním prostředí pacienta lze považovat návštěvní službu a domácí péči, kterou je ošetřovatelská péče, léčebně rehabilitační péče nebo paliativní péče.
Specifickou formou domácí ošetřovatelské péče je tzv. samoošetřování/samoléčení pacienta v jeho domácím prostředí, kdy se pacient de facto ošetřuje sám, bez spoluúčasti odbrného zdravotnického pracovníka. V daném případě je poskytovatel zdravotních služeb povinen poučit pacienta o způsobu nakládání s odpadem a o jeho bezpečném uložení tak, aby nedošlo k ohrožení jeho zdraví, zdraví členů rodiny, veřejného zdraví a poškození životního prostředí. Pacient
je pak povinen s odpadem naložit v souladu s tímto poučením.
Ošetřující lékař by měl pacienta poučit, kam má použité jehly odevzdat. Nádoby by měly být plněny maximálně do ¾ jejich objemu. Musí být těsně uzavřeny. Jejich utěsnění je vhodné navíc zajistit například přelepením víka lepicí páskou. U samoléčitele musí být uloženy na místě mimo dosah dětí i ostatních členů domácnosti. Nádoby s odpadem mají být označeny jako „ostré předměty a nebezpečný odpad“. Takto zabalený a označený odpadnesmí být uložen mezi komunální odpad.
Nepoužitá a nepoužitelná léčiva od fyzické osoby je pak podle zákona o léčivech povinna převzít každá lékárna. Pacienti, kteří potřebují odstranit použité ostré předměty (např. injekční stříkačky, jehly z inzulinových
per apod.), které vznikly jako odpad po aplikaci léčiv, postupují tak, že tento ostrý odpad odevzdají v nádobě k tomu účelu určené na stanovené shromažďovací místo pro nebezpečný zdravotnický odpad (na poliklinice, v nemocnici apod.).
V případě, že by ošetření provedli pracovníci pečovatelské služby, jedná se o fyzické osoby oprávněné k podnikání nebo právnické osoby a ty musí nakládat s odpady vznikajícími při jejich činnosti plně ve smyslu zákona o odpadech jako původci odpadu.
Závěrem lze tedy konstatovat, že obecně závazné právní předpisy neukládají poskytovateli zdravotních služeb povinnost vybírat za účelem likvidace od pacientů biologické odpady, které sám netvoří při své činnosti, a to ani tehdy, pokud látky, z nichž tyto odpady vznikají, předepsal pro domácí péči, resp. samoléčbu pacientů.

► Stránka obsahuje odpověď na tato témata:

• Likvidace nebezpečného biologického odpadu při domácí léčbě pacienta (jehly, stříkačky, injekce)