Souhlas s informováním o zdravotním stavu osoby s omezenou svéprávností mající opatrovníka členům rodiny (osoba v domě sociálních služeb, DSS)

ODPOVĚĎ:
Předpokládám, že „osobou mající opatrovníka“ máte na mysli člověka omezeného ve svéprávnosti (z tohoto předpokladu budu ve své odpovědi vycházet).
Je důležité, v jakém rozsahu byla svéprávnost dotyčného člověka soudem omezena. Pokud totiž soud rozhoduje o omezení svéprávnosti člověka, musí ve svém rozhodnutí přesně vymezit, k čemu nebude tento člověk svéprávný (v jakých oblastech života nebude schopen samostatně právně jednat) – tzn. že ve všem ostatním zůstane svéprávnost člověka zachována. Vyplývá to z § 57/1 občanského zákoníku, dle něhož platí, že:
„Soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil. “
I pokud by byl člověk soudem omezen ve svéprávnosti v maximálním možném rozsahu, vždy mu zůstane alespoň minimální způsobilost k právnímu jednání v běžných záležitostech každodenního života, jak to vyplývá z § 64 občanského zákoníku:
„Rozhodnutí o omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života. “
Je tedy podstatné, zda je dotyčný člověk omezen ve svéprávnosti rovněž v oblasti rozhodování o ne/poskytnutí zdravotní péče, resp. při rozhodování o nakládání s informacemi o jeho zdravotním stavu. Pokud v této oblasti k omezení svéprávnosti nedošlo, je dotyčný člověk oprávněn určit, kdo může být informován o jeho zdravotním stavu (jelikož v této oblasti není dotyčný člověk svým opatrovníkem zastupován).
I pokud by však dotyčný člověk byl soudem omezen ve svéprávnosti v oblasti rozhodování o ne/poskytnutí zdravotní péče, resp. při rozhodování o nakládání s informacemi o jeho zdravotním stavu (a potřeboval tudíž, aby za něj jednal opatrovník), mohl by takový souhlas udělit sám, a to ve smyslu § 65 občanského zákoníku. Dle tohoto ustanovení totiž platí, že:
„Jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, lze jeho právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li mu újmu …
Jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, považuje se opatrovancovo jednání za platné, pokud je opatrovník schválil. To platí i v případě, že takové právní jednání schválil jednající sám poté, co nabyl svéprávnosti. “
Pokud by tedy dotyčný člověk udělil souhlas s tím, aby jemu blízká osoba získávala informace o jeho zdravotním stavu, bylo by takové jednání považováno za platné, přestože byl dotyčný člověk právě v této oblasti omezen ve svéprávnosti. Neplatnost takového jednání by mohl vyslovit pouze soud, a to jen tehdy, pakliže by toto jednání pro dotyčného člověka znamenalo újmu.
Co se týče způsobu vyslovení souhlasu, postačí, pokud dotyčný člověk osloví dům sociálních služeb a sdělí mu (ideálně písemně a se svým podpisem), že opravňuje konkrétní osobu (například svou sestru – která musí být samozřejmě identifikována) k tomu, aby získávala informace o jeho zdravotním stavu (popřípadě, aby například nahlížela do zdravotnické dokumentace vedené o dotyčném člověku, pořizovala si její výpisy nebo kopie). Toto oznámení by měl dům sociálních služeb založit do zdravotnické dokumentace, kterou o dotyčném člověku vede, popřípadě by měl o jeho rozhodnutí učinit do zdravotnické dokumentace záznam.
_____________________________
Právní předpisy zmiňované v odpovědi:
zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník