Odmítnutí dědictví - informace, pravidla

Odmítnutí dědictví např. u předluženého dědictví - postup

Jediným způsobem, jak se vyhnout přechodu dluhů zůstavitele na jeho dědice je odmítnutí dědictví. Právo odmítnout dědictví je právem každého dědice a může tak učinit do jednoho měsíce ode dne, kdy byl soudem o právu dědictví odmítnout a o následcích odmítnutí vyrozuměn. Odmítnutí se musí stát ústním prohlášením u soudu nebo písemným prohlášením soudu zaslaným. Zástupce dědice za něj může dědictví odmítnout jen podle plné moci, která ho k tomu výslovně opravňuje.

Odmítnout dědictví nelze jen v jednom případě, a to tehdy pokud se dědic prokazatelně začal k majetku, jež je předmětem dědictví, jako by dědictví odmítnout nechtěl (např. do bytu zůstavitele se dědic nastěhoval s celou rodinou; oproti tomu nedá se vždy spolehlivě říci, že péče o majetek, která má jenom zajistit nesnižování hodnoty věci, je chování naznačující neodmítnutí dědictví – např. dědic vybuduje protipovodňový val z pytlů s pískem za stájí s koňmi zůstavitele v období, kdy jsou očekávány záplavy).
Odmítnout dědictví nelze s výhradami nebo podmínkami (např. „Pokud můj bratr dědictví přijme, já ho odmítám, protože v jednom domě s ním bydlet nebudu ani za nic“). Taktéž nelze odmítnout jen část dědictví a část přijmout (např. „Dluhy po otci odmítám, ale dům se zahradou a rybník za humny přijímám“).  Prohlášení o odmítnutí s výhradami, podmínkami nebo jenom částečné odmítnutí povede pouze k tomu, že se na takové prohlášení nebude hledět jako na odmítnutí a bude se s dědicem jednat jakoby dědictví přijal.

Odmítnout nebo přijmout dědictví lze pouze jednou – prohlášení ať už takové nebo onaké nelze odvolat.